Pane Kroupo, život je trochu loterie, jak už tu pár lidí napsalo. Někdy vylosujete Černého Petra, ale co se dá dělat. Sám jsem vira myslím měl někdy v říjnu, zůstal jsem doma s bolavou hlavou a zimnicí, a za zhruba týden byl v pořádku. Testy neměly smysl, stejně bych s nimi nic neovlivnil, a tak jako tak jsem se držel v isolaci.
Nicméně "vyhrát" nemusíte jen kovida, 4 roky nazpátek jsem si vylosoval meningitidu, což je něco jako zhruba druhé pořadí ve Sportce, v republice to za rok chytí jen pár set lidí. V mé věkové kohortě (=dospělí) je úmrtnost něco kolem třetiny, bez rychlého nasazení antibiotik prakticky 100 %. Kde jsem to chytil, nemám ponětí, pamatuji si však ještě podobně rychlý přechod z normálního vědomí do bolesti hlavy a vědomí už hodně šiblého jak to líčíte Vy, a měl jsem extrémní kliku, že mne doma nalezl otec, a zavolal mi rychlou. Pár dní v bezvědomí a amnézie na zhruba poslední rok, hodně bizarní zážitek. Paměť se mi z větší části vrátila, ale obnovoval jsem ji doslova odkud to šlo (poznámky, maily, atd.). Pár týdnů jsem se učil chodit, trvalé následky křeče a citelné snížení intelektu:-(. V průběhu rekonvalescence mne nejvíc dostal nejčastější trvalý následek, jenž se mi naštěstí vyhl a jímž má být poškození sluchu až hluchota. Což by vzhledem k tomu, že jsem úplně nevidomý, byla opravdu síla.
Ale proč to píšu: od té doby mám k životu smířlivý přístup, nebo jak to nazvat. Prostě vím, že mohu něco chytit, i když se budu chovat co nejzodpovědněji (a nejsem si vědomý čehokoli rizikového, čeho bych se tehdy dopustil). Roušku nyní sice nosím, ale tomu, že mne ochrání, nevěřím ani omylem. Snad jen virová nálož bude menší, tím spíše pak, pokud bude mít roušku i nakažený.
Držím Vám palce, ať máte trvalé následky nakonec minimální!
