Měli bychom být prý povinně solidární. Jak ne, dostaneme dobrovolně po čuni…

I tak by se dal přeložit z jazyka evropských mandarínů do jazyka českého, nápad, se kterým k nám přišla paní eurokomisařka pro vnitřní věci, Ylva Johanssonová…

..

Podle ní už by napříště neměly členské státy EU akceptovat nějaké relokační kvóty stran migrantů(říkat jim – „uprchlíci“ nebudu, oni už v drtivé většině před ničím neutíkají, oni prostě migrují…), napříště by totiž měly členské státy EU být povinně solidární…

A s kým že to máme být solidární? No přeci hlavně se zeměmi, které trpí migrační vlnou nejvíce. A které to jsou?

Odpověď na tuto otázku je velice, ale opravdu velice jednoduchá – to jsou země, které, ač to vyplývá z jejich povinnosti hraničních států EU, na své povinnosti v době, kdy to ještě šlo, zvysoka kašlaly. To jsou země, jako Řecko, nebo Itálie, které nebyly schopny ohlídat své hranice před nájezdy stovek tisíců migrantů. Vinu však nenesou jen tyto země samy, to bychom jim samozřejmě křivdili. Vina za neutěšený stav, kdy dnes máme v Evropě doslova statisíce nelegálních migrantů ať už z Afriky, nebo z Asie, nesou právě tací politici EU, jakým je i již výše zmiňovaná paní eurokomisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová.

Tací politici od začátku, respektive od chvíle, kdy už bylo každému jasné, že to, co se na Evropu valí, nepůjde řešit běžnými postupy, totálně zanedbali povinnosti, které mají především k občanům svých členských zemí EU. Jakákoliv „povinnost“ vůči lidem z jiných kontinentů, musí být naprosto logicky vždy až druhá v pořadí právě za povinnostmi vůči vlastním obyvatelům.

Evropské politiky, kteří zasedají v europarlamentu, volí občané členských zemí proto, aby se starali primárně o ně, ne o lidi, kteří jsou z jiných kontinentů, ne o lidi, kteří je nevolí, kteří v ně neskládají svou důvěru a kteří nemají žádné právo po takových politicích cokoliv vyžadovat.

Situace se zadá být obrácená vzhůru nohama – namísto toho, abychom my, jako občané EU úkolovali své zaměstnance – námi zvolené zastupitele, jsou to naopak oni, kteří mají tu drzost úkolovat, nařizovat, nutit k něčemu nás, k něčemu, co si minimálně u nás, a podle všeho ještě nejméně v zemích V4, přeje málokdo.

Jako důkaz totálně mimózního uvažovaní některý evropských politiků(viz třeba namátkou právě paní eurokomisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová) může posloužit fakt, že dodnes nedokázal nikdo z nich přijít za maďarským prezidentem Orbánem a nepoklepal mu na rameno s tím, že tehdy, když nechal postavit plot proti průniku migrantů dále do Evropy, že udělal dobře. Nebýt totiž toho plotu, tak už by bylo migrantů například v Německu tolik, že by tam museli stát jeden druhému na hlavě nejméně ve dvou vrstvách.

Ne, někteří evropští politici svou chybu nikdy neuznají, ti se budou nadále točit jako káča na svých dosavadních nesmyslech, stále dokola budou plácat nesmyslné proklamace a politické žvásty, stále neuznají, že pokud chceme něčemu skutečně zabránit, musíme se tomu postavit s plnou parádou, se vším, co máme k dispozici.

EU má k dispozici armády členských států, námořnictvo a letectvo. Proč tyto složky aktivně neplní své povinnosti, totiž ochranu území členských států?

Proč do Řecka stále tečou miliardy eur na to, aby už konečně vznikl takový systému obrany proti průniku nelegálních migrantů na evropskou půdu, aniž by byly vidět výsledky?

Jo, pardon, tuhle jsem vlastně četl něco o nějaké bariéře v moři, která bude prývybudována u ostrova Lesbos a která bude mít (prosím, nesmějte se, je to spíše k pláči…) na délku 2,7 km a výšku nad hladinou nějakých, pozor, teď to přijde… celých a nepřekonatelných 50 centimetrů – slovy PADESÁT CENTIMETRŮ!!!

To je tak blbý, až si člověk říká, že to snad nemohli vymyslet ani lidé při smyslech, natož lidé, odpovědní za životy svých občanů…

Ještě se vrátím k onomu slovnímu spojení – „povinná solidarita“. To se paní eurokomisařce pro vnitřní věci také moc povedlo. To je asi tak na stejné úrovni, jako ten vtip, co se kdysi vyprávěl v časech Brežněva. To takhle přijede americký prezident na návštěvu do Moskvy a Brežněv ho hostí. Americký prezident se napije piva, zamlaská a povídá –„to je výborné pivo, Leonide Iljiči, co je to za pivo, odkud je?“

„To je plzeňské pivo, Ronalde Ronaldoviči, to máme z Československa, vozí nám ho sem sami každý týden.“Pak americký prezident vezme do pusy kus něčeho růžového a voňavého a zase zamlaská –„co to jíme, Leonide Iljiči, to je výborné jídlo“.

„To je šunka, pražská šunka, Ronalde Ronaldoviči, z Prahy, také z Československa, tu nám sem do Moskvy vozí dokonce každý druhý den…“

Americký prezident pozvedne k přípitku sklenici s pivem a ptá se opět Leonida Iljiče –„ to je krásné sklo, Leonide Iljiči, odkudpak ho máš?“

„To je český křišťál, také z Československa“.

„Poslyš, Leonide Iljiči, to vás ale musejí mít ti Čechoslováci rádi, když vám vozí až pod nos takové krásné a dobré věci…?“

A Leonid Iljič se usměje a praví –„Ano, musejí, Ronalde Ronaldoviči, to oni opravdu musejí…“

.