Násilím vnucovaná odpovědnost za cizí nebezpečné rozhodnutí…

Situace na ostrově Lampedusa se stále opakuje, jako na běžícím pásu. Zas a znovu se u jeho břehů snaží zakotvit lodě plné afrických (nelegálních) imigrantů. Některým se daří, vznikají pro Evropu nebezpečné precedenty…

.

Německý ministr vnitra, Horst Seehofer, se snaží vyvíjet tlak na italskou vládu, která se po více než špatných zkušenostech s migranty rozhodla jim napříště neotevřít náruč a přístavy. Je to rozhodnutí svéprávné a samostatné vlády, vlády, která se nerozhodla k takovému kroku jen tak pro nic za nic, měla možnost i čas přesvědčit se, že otevřené přístavy pro kde koho, kdo se rozhodl přemístit se do Evropy, ať to stojí co to stojí, nejsou tou správnou cestou.

I kdyby jen pro Itálii, Itálie se rozhodla a nikdo, ani Němci, kteří si znovu po mnoha desetiletích začínají hrát na neomezené vládce Evropy, i když pravda, zatím jen politickým a ekonomickým tlakem, zatím ne zbraněmi, nemá právo italské vládě do čehokoliv, co se týká bezpečnosti její země, žvanit.

Pokud tak moc leží Německu na srdci osud u libyjských břehů naloděných imigrantů, lidí, kteří sami o svém rozhodnutí putují na druhý konec světa, než se narodili, měl bych pro Němce radu, jak svá krvácející srdce uspokojit. Stačí, když budou se svými loděmi, plnými zásob léků, oblečení, jídla, vody a co já vím čeho všeho potřebného, čekat v mezinárodních vodách mezi Libyí a Itálií, a když ta zlá, ošklivá a vůbec nejvíce fuj Itálie ty budoucí obyvatele Evropy nechce na své území přijmout, ať tedy německé lodě tyto lodě pašeráků lidí (kašlu vám na korektnost v názvech, rád dávám věcem, událostem a lidem pravá jména…) naplní až po okraj humanitárním zbožím, případně přepravované nelegální migranty přerozdělí na své vlastní lodní kapacity a nic pak nebrání tomu, aby lodě s migranty zamířili skrze Gibraltarskou úžinu směr německé přístavy.

Tam může pan Horst Seehofer osobně čekat s mávátky, lízátky, plyšovými medvídky a s červenými futrály plnými inženýrských diplomů pro případné zájemce z řad uprchlíků, aby je uvítal ve své zemi.

Německý národ je jistě připravený stále přijímat nikdy neutuchající proud migrantů, oni to dají, semknou se, a hlavně to zvládnou.

Němci mi poslední dobou čím dál tím více připomínají pacienta, který tváří v tvář smrtelné chorobě sám sobě odepírá očkování, sám sobě lže, že ho nepotřebuje, a ještě se přesvědčuje o tom, že je vlastně dobře, když tou nebezpečnou nemocí onemocní

A že onemocní, to je už dnes jistá věc.

Zvláštní pacient, který se tak moc a dobrovolně těší na pitevnu…

.