Na celou kauzu okolo padesáti (údajných) syrských sirotků, je třeba hledět jako na pouhou páku tlaku opozičních stran. Není ani omylem náhoda, že k tomu došlo těsně před „malými“ volbami…
.
Vypadá to, že si opoziční strany absolutně nevědí rady s problémem, který mají se současnou vládní koalicí. Zkoušejí to zprava, zleva, od krajů i od prostředka. Obzvláštní snahu představuje strana TOP09, která už neví, čím by zaujala pozornost médií, respektive voličů. Najednou, jako božská mana seslaná přímo z nebes, objevil se nápad, jak zatlačit na zdánlivě, opakuji - zdánlivě slabé místo ve vládním postoji k migraci.
Je jasné, že ten vítr má jen jeden cíl – zacloumat co nejvíce s větvemi důvěry na stromě přízně voličů k osobě Andreje Babiše. Jde vlastně jen o nový model postoje, který představují strany, jako je ODS a TOP09, kteréžto se stále ne a ne zmoci na vlastní program, který by byl pro jejich potenciální voliče zajímavý, až atraktivní, tak stále dokola a stále mylně sázejí na kartu zvanou „antibabiš“.
Bohužel, k jejich vlastní škodě stále nejsou tyto strany schopné pochopit, že volič není tak úplně hloupý a že tlak, který se snaží vyvinout, aby vlastně přesvědčili dosavadní voliče ANO o jejich vlastní hlouposti a duševní nedostatečnosti, se nakonec vždy obrátí směrem proti nim. Jako zdánlivě dobrá karta se jim jeví fakt, že Andrej Babiš jménem své vlády dává jasně najevo, že nehodlá přijmout ani jednoho migranta ze současné várky muslimských přistěhovalců, usazených momentálně všude možně na jihu Evropy.
Pokus opozice hrát na city občanů – voličů, skrze „děti“ je ale nedobrou, naopak velice, velice nízko posazenou kartou, dalo by se říci, že jde o kartu falešnou. Lidé jsou hodně citliví na podobné pokusy, dostat se druhému na kobylku právě skrze děti, natož skrze děti – sirotky. Spoustě lidí, včetně mé maličkosti, se doslova hnusí politici, kteří při svém volebním boji zapojují do hry právě děti, ať už se s nimi nechávají fotit či natáčet do volebních spotů, děti, které mají tyto lidi ukázat jako veskrze pozitivní osobnosti, natož děti, na které někteří politici navlečou sako vlastní rádoby morální nadřazenosti, jen aby dokazovali světu, jak jsou oni ti hodní hoši a jak jsou všichni ti, co jim to nežerou, za ničemy a odsouzeníhodné asociály.
Já však právě takové lidi - politiky, co na to jdou touto výše popsanou cestou, považuju za trapné, za lidi bez jakékoliv přidané hodnoty, kterou by mohli, na rozdíl od jiných, nám, voličům, nabídnout. Vlastně takovými politiky doslova pohrdám. Stejně jako pohrdám lidmi, kteří dětem ubližují, pohrdám i těmi, co za ně schovávají vlastní nekoncepčnost, nepřitažlivost a někdy dokonce až negativní vlastnosti. Každý, kdo ve volebním boji použije děti, je pro mě okamžitě nevolitelný, ať už jde o jakoukoliv formu použití.
Celou tu komedii kolem syrských údajných sirotků považuju za o to podlejší, že její strůjci nemají absolutně žádný koncepční plán, jak to celé dotáhnout do zdárného konce, ani nevědí, o jaké děti přesně má jít, zda jsou skutečnými sirotky, podle všeho nemají ani ověřeno, jak se to má s mezinárodním právem v souvislosti s takovými případy, a tak dále a podobně. Ale oni, ti strůjci této hámotiny, to podle mého možná moc dobře vědí, že vytáhli falešnou kartu, ale je dost dobře možné, že spoléhají na to, že bude stačit takovou věc nadhodit a že se najdou vždy užiteční idioti, například některá média, která celou akcičku nafouknou do podoby kauzy, div ne otázky života a smrti našeho národa.
Stačí takovou věc jen nadhodit, podobně, jako bulvár občas nadhodí nějakou tu zavádějící a ani ne z poloviny pravdivou informaci, která si však, sotva se ocitne mezi lidmi, už žije svým vlastním životem a dokáže živit sama sebe. Může jít o sebevětší nesmysl, spoléhá se na to, že si spousta lidí řekne – na každém šprochu- pravdy trochu.
A přesně tak se snažili tvůrci kauzy syrských sirotků zaútočit na Andreje Babiše. Moc dobře věděli, že ať k celé věci zaujme Babiš jakýkoliv postoj, vždy naštve některou skupinu lidí. Ať už si o panu Babišovi člověk myslí co chce, ať už ho má třeba za podvodníka, za ohrožení státu, nebo ať ho bezmezně uznává, přemýšlivý člověk za celou kauzou musí vidět ocásek nahozené návnady a očekávání až pan Babiš zabere a na tom háčku se oběsí. Je otázkou, zda ten fakt návnady, ten který člověk sice vnímá, ale říká si, že v boji proti Babišovi je dovoleno vše a že účel světí prostředky, nebo zda se bude jednat o člověka vnitřně čestného (pozor, je veliký rozdíl mezi lidmi čestnými jen navenek a těmi, co jsou čestní i sami k sobě…), který pochopí, že se nehraje fér, a i když jde o boj proti ideologickému nepříteli, dokáže si ujasnit, že se nechce podílet na špinavé hře.
Padni, komu padni...
To si musí každý srovnat v hlavě sám. Já osobně nemám o účelovosti objevení se této pseudokauzy přesně v tomto období ani stín pochyb. O ty děti vlastně vůbec nejde, ono se tak nějak počítá s tím, že by se k nám stejně nedostaly. Myslím si o strůjcích této záležitosti, že moc dobře vědí o nereálnosti celé akce. Vždyť sami strůjci hlásají, že by v případě přijetí těchto dětí šlo HLAVNĚ O GESTO dobré vůle, sounáležitosti a solidarity s EU.
Jak já nemám rád slovo - gesto, vždyť ve skutečnosti jde o převlečené slovo - sebeklam. Jde o lež, o pouhý postoj, který ničemu nepomůže, je to jen póza bez skutečného řešení.Co se ještě nereálnosti celé akce týká, chybí přeci spousta odpovědí na spoustu otázek, až příliš mnoho, aby se věc podařila, a to bez ohledu na to, zda by třeba i pan Babiš nakonec souhlasil. To by možná byla pro ty strůjce doslova studená sprcha, kdyby pan Babiš kývnul, rád bych viděl, jak by následně probíhaly logistické aspekty celé té šaškárny, samozřejmě plně v režii nafukovačů celé záležitosti...
Vlastně jde jen o špičatý klacek, o kterém se sice už předem ví, že stejně do rána shoří, který je ale i tak dost dobrý a dost dlouhý k tomu, aby se Andreji Babišovi před volbami zabodnul do rozkroku.
V jednom se ale strůjci kauzy "sirotci" asi přepočítali, vypadá to totiž, že Andrej Babiš ví, co je to suspenzor…
.
.
