Z lejna bič neupleteš…

…a už vůbec neuvaříš dobré jídlo ze špatných surovin. Mám doma knihu od Zdeňka Pohlreicha o grilování. Jenže mi není moc platná…

Není to tak dlouho, co jsem měl možnost ochutnat maso, které si nechává právě pan Pohlreich dovážet doslova z celého světa. Upřímně řečeno, ani se mu nedivím, rozdíl mezi kvalitou a chutí jím dovážených surovin, a těch s odpuštěním sraček, co „zdobí“ pulty našich obchodů, se prostě nedají absolutně srovnat.

Měl jsem možnost ochutnat telecí líčka dovezená z chovu v USA, ze stejné země i vyzrálou svíčkovou, dále jehněčí z Nového Zélandu, mořské vlky – ryby žijící a ulovené snad někde u Sicílie, a v neposlední řadě „kukuřičné“ kuře z Francie. Přátelé, to, co jsem jedl, ta chuť, ta struktura masa – to je prostě něco, co jste tady, v běžné české masně, stoprocentně NIKDY neviděli!

Konkrétě jsem jedl toto:

Americký beef steak „ HANGER „

              marinovaný hovězí steak v koření Asado, 

              s česnekem, a v omáčce Kikkoman. 

            Jehněčí kolínko, pečené na česneku a čerstvém

            rozmarýnu a protnuté domácí slaninou.  

           Roláda kukuřičného kuřete „Challanes„ plněná jemnou

             fáší s žampiónovým přelivem. 

          Filety z mořského vlka grilované na čerstvých bylinkách,

            gratinované sýrem Comté.

          Telecí líčka v červeném burgundském víně,

             worchestru s čerstvým tymiánem.

Ujišťuji Vás, že i kdybyste se rozkrájeli, Vámi vařená, pečená, nebo grilovaná jídla podle receptů právě pana Pohlreicha, NIKDY nebudou mít takovou chuť, jakou mají, když je uvaří právě on ze surovin, které má k dispozici.

Kdo nejedl, neuvěří, chuť vyzrálého hovězího, které zámořští zpracovatelé nechávají při teplotě -1°C viset a „dozrát“ i několik měsíců, chuť kuřat, která byla skutečně krmená jen a jen kukuřicí, křehkého jehněčího, které se páslo na pláních Nového Zélandu, které není absolutně cítit někým nenáviděným pachem skopoviny – to je prostě JÍDLO!!!

Dobré jídlo, které chutná tak, jak má maso chutnat!

Bohužel, většina lidí v naší zemi možná nikdy nebude mít možnost takové maso ochutnat. My budeme dál polykat sračky podle jakýchsi norem a nenorem EU, které místo požitku z jídla pro nás znamenají předplatné na onkologii.

Cena zmiňovaných produktů je ale pro ,,smrtelníka“ prostě neodstupná – jistě alespoň co se pravidelné konzumace týká. Ještě tak jednou za rok, na Vánoce…

Jíme levně, ale jíme sračky, přátelé. Je to smutné, ale je to tak…