Je to zvláštní, ale někdy se ukáže, že když člověk ztratí jednu jedinou jistotu kterou měl, najde celý svět…
...je vidět budovu Little Port Walter
…ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas, litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi a bolest měl v srdci svém. Tedy řekl Hospodin: vyhladím ze země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil…
Genesis, první kniha Mojžíšova, kapitola šestá, 5.6.7.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jen těžko by spočítal počet letů v zóně nepřítele, které měl za sebou. Většinou se jednalo o hlídkové lety a doprovodné mise, ale byly i lety čistě útočné, jako byl ten let, ze kterého se tu noc vracel. Nemohl to vědět, ale jako by to nějakým instinktem cítil – že se té noci stalo něco, co změní celý jeho budoucí život.
Té noci zemřela na celém světě spousta lidí a on věděl, že i když se o tom nikdy nepřesvědčí na vlastní oči, že i on má z téhle noci krev na rukou. To jeho ruce navedly moderní stíhací bombardér nad cíl, kamsi do jihovýchodního cípu Iráku, poblíž Al Amarah.
To jeho hlas dal pokyn pro palubního operátora zbraňových systémů, jehož prsty aktivovaly smrtící hračky, zavěšené pod křídly a trupem jejich letadla.
To na jeho rozkaz se od toho trupu odpoutal kovový válec, který v sobě skrýval ničivou energii takové síly, že si ji normální smrtelník dokáže jen stěží představit.
Neměl se nikdy dozvědět, na jaký cíl útočil. Nikdy se to úplně přesně nedozvídal. Dostávalo se mu vždy jen navigačních pokynů a o identifikaci cíle se většinou mluvilo jen jako o nějaké továrně na výrobu zbraní, případně skladu a občas jako o nějakém důležitém vojenském objektu.
Nikdy neměl slyšet ten rozhovor dvou zpravodajských důstojníků, kteří, v domnění, že jsou na toaletě mateřské letadlové lodi sami, dost podrobně probírali skutečnosti o zničeném cíli z minulé noci.
Nikdy se neměl dozvědět o tom, že cíl letu, který měl identifikační operační číslo stejné, jako bylo číslo, kterým se noc před tím hlásil radarovému Boeingu E – 3A – AWACS, který kroužil nocí nad Perským zálivem, že ten cíl ve skutečnosti nebyl žádnou továrnou, ani skladem, ale komplexem budov, ve kterých byly umístěné rodiny vysokých iráckých důstojníků. Ženy, děti a staří otcové a matky pohlavárů vojenské mašinérie Saddáma Husajna. Irácká vláda, s přímým pokynem Saddáma Husajna, se tím snažila podchytit si věrnost vysokých generálů jednak tím, že bylo o jejich rodiny vcelku dobře postaráno a jednak tím, že bylo generálům nepřímo vysvětleno, že jejich rodiny jsou v Saddámově moci. Ty rodiny byly rukojmími, kteří zajišťovali absolutní spolehlivost a loajalitu vojenského velení k vládnoucímu režimu.
Nějakým řízením osudu, který na sebe vzal zřejmě podobu hlášení agenta, nebo agentů, pracujících pro spojenecká vojska přímo v irácké armádě, se stalo, že se o skutečném účelu (a hlavně o přesné lokaci) toho objektu, dozvědělo středisko zvláštních operací armády Spojených států Amerických.
Někdo někde si položil otázku, co se může stát, když se zničí to, co udržuje klid a pocit jistoty velitelského sboru irácké armády.
Co se může stát, když zmizí ze světa důvod, který svým způsobem nutil velitele být poslušnými beránky a který zajišťoval jistotu, že se tito nikdy, v tak těžké situaci, ve které se Irák nacházel, nepostaví proti svému vrchnímu veliteli – Saddámu Husajnovi…
Do tajemství bylo zasvěceno velení plánování leteckých útoků…
Někdo někde vymyslel plán, který dostal do vínku stejné kódové označení, jaké měl operační let kapitána Francise Goullberga, pilota stíhacího bombardéru, který vyslechl na toaletě letadlové lodě dva zpravodajce, kteří se tam bavili o tom, že podle posledních snímků, pořízených při přeletu zpravodajského satelitu, byl „cíl“ zničen bezezbytku. Goullberg už chtěl zatáhnout za splachovadlo, vyjít z kabinky a představit se oběma mužům jako ten, komu patří ten „zářez na pažbě“, když s hrůzou vyslechl detaily o tom, jaký vliv asi bude mít smrt příbuzných na irácké velení a co to bude pro budoucí vývoj situace znamenat…
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Francis Goullberg seděl na skále a pozoroval zmrzlou vodu, která, kdyby bylo léto, by padala do několik desítek metrů hluboké průrvy, na jejímž dně by se tříštila a vytvářela by ve slunečních paprscích duhu.
Kdyby bylo léto a ne leden…
Na sobě měl teplý kabátec z kůže soba karibu a kalhoty ze stejného materiálu. Mohl by na sobě mít nejmodernější oblečení pro pobyt v přírodě, ale jemu se zdálo, že srsti karibu, která je dutá a lehká, zadržující v sobě vzduch a tím i potřebné teplo, se stále nic z dílny člověka nevyrovná. V ústech žvýkal tvrdé kousky sušeného masa z jelena a zapíjel to prosté jídlo čistou vodu. Netrápilo ho, že zrovna toho dne celý národ s napětím očekával projev prezidenta USA o stavu Unie. Nezajímalo ho, jestli si jako národ vedli dobře, nebo jestli se musí v budoucnu snažit víc, aby dostáli požadavkům, ze kterých, ve své nesmyslné honbě za pohodlnějším životem, na sebe upletli bič.
Už dávno na sobě neměl uniformu letectva Spojených států Amerických. Nosil oblečení, které ho v zimě ochránilo před chladem, v létě mu sálo pot a nestýkal se s lidmi, kvůli kterým by se musel stavět do pozoru jen proto, že by na jejich výložkách bylo více prýmků, než měl on sám.
Měl dobrý nůž a skvěle se staral o svou pušku. Ve srubu měl teplo a okolo něho spoustu naštípaného dřeva, aby mohl přežit zimu. Ve sklípku, který si vybudoval ve skalním výklenku, měl dost zavařenin z plodů lesa, kterých mu příroda Aljašky, tohoto nejrozlehlejšího státu USA, mohla poskytnout. Až úplně nahoře, těsně pod stropem této přírodní skalní lednice, viselo několik jeleních kýt, pár plátů špeku a v uzavíratelném sudu měl na 80 Kg fazolí.
Do nejbližšího místa, kde žijí lidé, do Little Port Walter, to měl desítky kilometrů daleko.
Desítky kilometrů divočinou.
Opustil všechno co znal a co uznával a odešel daleko od civilizace, protože ztratil víru.
Ztratil víru v to, že věc, kterou pomáhá dělat, je správná.
Víru ve velikost člověka a v jeho sílu pomáhat.
Chtěl být, snad sám sobě za trest, malým a zranitelným.
Našel tak sebe, svou velikost a svobodnou vůli.
Našel základ toho, co dělá člověka člověkem, bez toho, aby musel jinému člověku ubližovat. Civilizace a její nutkavá potřeba pohltit stále víc a víc, ho donutila vrátit se tam, odkud sama lidská vůle pramení.
Musel opustit všechno, aby všechno našel.
Aby zase našel víru v sebe sama…
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
…nebo kdož chce milovati život, a viděti dny dobré, zkrocujš jazyk svůj od zlého a ústa ať nemluví lsti. Uchyl se od zlého, a čiň dobré; hledej pokoje…
První epištola (S.) Petra, kapitola třetí, 10. 11.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
P.S. – Tento příběh jsem si vymyslel, ale... kdo ví…?
