Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cizinec...

21. 08. 2009 13:45:55
Ten pocit je zvláštní. Víš kde jsi a proč. Sice to tam neznáš až tak dobře, ale jsou místa, kde bloudíš mnohem víc. A najednou zjistíš, že okolí není tím jediným, kde jsi cizincem...

Cizí město.

Jsi tam za cizí ženou, bydlíš v cizím hotelu a kradeš cizím dětem cizí ženu - matku. Kradeš cizí ženu cizímu muži. Kradeš i svým dětem, ale na to nemyslíš. Jdeš tichým městem, znáš ho, ale takhle ve tmě jsi ho vlastně ještě neviděl. Připadá ti zvláštní, že ona cizí žena za kterou jsi tady, je tady doma. Chtěl bys tady být taky doma, ale to nejde. Nikdy tady doma být nemůžeš, vždycky tady budeš jen cizincem - vetřelcem a snad zlodějem.

Jdeš tichým nočním městem, před chvílí jsi políbil cizí ženu a řekl jsi jí, jak se ti těch pár hodin s ní v cizím hotelu líbilo. Nelhal jsi, ale víš dobře, že ani ty, ani ona jste si nebyli tak úplně blízko, jak bys alespoň ty chtěl. A co chtěla ona cizí žena?

Těžko říct. Chtěla tě, ale možná chtěla jen tu iluzi okolo tebe. Tu iluzi, že chce utéct od toho co je její, k něčemu co nikdy její být nemůže.

K něčemu cizímu...

Teď jdeš tichým městem a přemýšlíš o cizím muži, který onu cizí ženu před chvílí uvítal doma. U nich v ,,cizím" doma. Co mu asi řekla?

,,Ahoj miláčku. To byl zase den, promiň že jdu pozdě. Zašly jsme si s holkama ještě na skleničku..."

Naklání se k němu, dává mu pusu a on jí vůbec nepřipadá cizí. Ona doufá, že z ní cítí těch pár sklenek šampaňského, které pila s tebou před pár hodinami v rohové vaně v cizím hotelu a on tak snad spíše uvěří pohádce o holkách, se kterými bylo po práci třeba zajít na skleničku...

 

,,Počuj kamo, nemáš cígo?"

Je to bezdomovec. Je cizí, snad Slovák a ty si říkáš, že i ti bezdomovci jsou v tomhle cizím městě cizí. Ale on je tady, ač vlastně cizinec, možná víc doma, než jsi a než kdy budeš ty...

 

,,Sorry kámo, nemám - nekouřím..."

Ty se mu neomlouváš za to, že pro něj nemáš cigaretu, ale za to, že jsi tady cizincem a že jsi kradl něco, co patří tomuhle cizímu městu, tomu cizímu muži, co si vedle něho právě v tuhle chvíli lehá ta cizí žena. Omlouváš se cizím dětem za to, že jejich máma se jim na pár hodin odcizila a na chvíli zbourala celý svět, který si jen dětská dušička dokáže vytvořit.

Omlouváš se svým dětem, že jsi překročil hranici a na chvíli jsi žil v paralelním světě, kde nebylo místo na nic, co by ti bylo cizí...

Jdeš tichým nočním městem a jakoby ses bál vkročit do kužele světla pod lampou. Snad že bys cítil, jak tě celé to cizí město sleduje, jak všichni vědí, proč jsi tady...

Jdeš tichým nočním městem zpátky k cizímu hotelu, kde si lehneš do cizí postele. Zvláštní, jak se i místa, která za světla docela dobře znáš, zdají být najednou ve tmě jiná, cizí. Jako by byla ohraničená stropem záře z okolních lamp a ty přes tu stěnu nemůžeš vidět dál. V tuhle chvíli vlastně necítíš nic.

Na smutek je ještě brzy a na euforii už je pozdě.

Jo, dobil jsi cizí pevnost, získal jsi kytici růží a ještě ses nestihl popíchat o jejich trny.

To přijde...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Druhý den přijíždíš domů. Vítá tě tvoje žena, ty se k ní nakláníš a dáváš jí pusu na tvář.

,,To zas byl kšeft... Už mě tyhle cesty zmáhají..."

Řekneš to bez uzardění a pootevřenými dveřmi vidíš svoje děti, jak si hrají v dětském pokoji. Říkáš si, jak jsi vlastně rád, že jsi zase doma. Tam, kde to znáš, kam patříš, kde nejsi cizí.

Potom stojíš ve sprše a cítíš, jak z tebe voda smývá to, co smýt nelze. Na vteřinku ti hlavou probleskne obraz cizí ženy v cizí rohové vaně v cizím hotelu.

Zatřepeš hlavou a chtěl bys namluvit sám sobě, že se to nikdy nestalo.

Chtěl bys namluvit sám sobě, že bys chtěl, aby to trvalo věčně...

Otřeš dlaní zamlžené zrcadlo a v té šmouze čistého skla zjistíš, že jsi cizincem ve své duši...

 

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Vladimír Kroupa | pátek 21.8.2009 13:45 | karma článku: 21.29 | přečteno: 2102x


Další články blogera

Vladimír Kroupa

Od číšníka to byla, nezlobte se na mě, bláhovost…

Ne, nechci tomu chudákovi zmlácenému grupou násilníků, dávat vinu, jen si myslím, že kdyby postupoval s větší rozvahou, možná by vše dopadlo jinak...

24.4.2018 v 15:26 | Karma článku: 38.13 | Přečteno: 8082 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Pozor, ňoumové a překážeči, pizza jede…!!!

... a jede opravdu fofrem. Člověk se neubrání myšlenkám, jestli je tomu tak z důvodu, aby pizza na palubě malého prdítka nevystydla, nebo...

20.4.2018 v 13:52 | Karma článku: 21.57 | Přečteno: 944 | Diskuse

Vladimír Kroupa

JINÝ Vláďa Kroupa…

Ano, jsem jiný, než někdo jiný a to už prosím pěkně od mala. Sám to na sobě pozoruju a ani si neumíte představit, jakou fušku mi dá, neustále to zdůrazňovat těm, kteří to neumějí vidět...

19.4.2018 v 14:10 | Karma článku: 28.92 | Přečteno: 1361 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Cancoury…

Dříve byly mnohem menší, ale jak jde čas, tak prý pro naše dobro vyrostly. Nevěřím tomu, že by pily krev jenom mně samotnému. Často ve vzteku hledám sprosté slovo, které bych jim přidělil, nakonec ale vždycky skončím u „cancourů“...

19.4.2018 v 8:21 | Karma článku: 23.98 | Přečteno: 742 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Brigita Tóthová

Inkoustová chvilka

Už pár nocí nemůžu spát...moc myšlenek a pořád se musím sama sebe na něco ptát..Znáte ten pocit probdělých nocí?

25.4.2018 v 16:52 | Karma článku: 4.15 | Přečteno: 99 | Diskuse

Dita Jarošová

A Bůh nám seber beznaděj...!

Striktní zákaz víry v posledních dvou předlistopadových režimech způsobil na našem území mnoho škod. Nejen hmotných v podobě stavu památek. Stav myslí byl obdobný. Nejenom, že se zde vyskytla určitá ostýchavost a tabu.

25.4.2018 v 14:11 | Karma článku: 14.37 | Přečteno: 397 | Diskuse

Jakub Dajč

Uloupené dětství

Pokud děti necháte být byť jen na okamžik dětmi a spatří vás při tom uvědomělý jedinec, připravte se na nejhorší – návštěvu pracovníků sociálky. (Příběh ze současné Ameriky.)

25.4.2018 v 6:58 | Karma článku: 33.73 | Přečteno: 1243 | Diskuse

Brigita Tóthová

Svlečená na Duši

Dnes jsem se celý den cítila, jako bych byla nahá.Obnažená.Svlečená. Mohou za to slova jednoho mladého poety, nebo nedostatek spánku?....snad...

23.4.2018 v 16:59 | Karma článku: 8.81 | Přečteno: 267 | Diskuse

Dita Jarošová

EDICE - PETICE

Petice mají vždy nejrůznější charakter, vždy o něco většinou slušně žádají nebo se o něco ve vší počestnosti zasazují. Každý, kdo je vytvořil, cítil, že stávající situace se neodehrává právě nejideálněji jak by logicky mohla.

23.4.2018 v 14:25 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 173 | Diskuse
Počet článků 1782 Celková karma 33.06 Průměrná čtenost 2661

Dum Spiro Spero... Tulák po hvězdách, kalič, fotograf, bývalý voják štěstěny, příležitostný herec, rybář, spisovatel. Hoďte mě vlkům a vrátím se, jako vůdce smečky...

 

                                

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.