Cizinec...

21. 08. 2009 13:45:55
Ten pocit je zvláštní. Víš kde jsi a proč. Sice to tam neznáš až tak dobře, ale jsou místa, kde bloudíš mnohem víc. A najednou zjistíš, že okolí není tím jediným, kde jsi cizincem...

Cizí město.

Jsi tam za cizí ženou, bydlíš v cizím hotelu a kradeš cizím dětem cizí ženu - matku. Kradeš cizí ženu cizímu muži. Kradeš i svým dětem, ale na to nemyslíš. Jdeš tichým městem, znáš ho, ale takhle ve tmě jsi ho vlastně ještě neviděl. Připadá ti zvláštní, že ona cizí žena za kterou jsi tady, je tady doma. Chtěl bys tady být taky doma, ale to nejde. Nikdy tady doma být nemůžeš, vždycky tady budeš jen cizincem - vetřelcem a snad zlodějem.

Jdeš tichým nočním městem, před chvílí jsi políbil cizí ženu a řekl jsi jí, jak se ti těch pár hodin s ní v cizím hotelu líbilo. Nelhal jsi, ale víš dobře, že ani ty, ani ona jste si nebyli tak úplně blízko, jak bys alespoň ty chtěl. A co chtěla ona cizí žena?

Těžko říct. Chtěla tě, ale možná chtěla jen tu iluzi okolo tebe. Tu iluzi, že chce utéct od toho co je její, k něčemu co nikdy její být nemůže.

K něčemu cizímu...

Teď jdeš tichým městem a přemýšlíš o cizím muži, který onu cizí ženu před chvílí uvítal doma. U nich v ,,cizím" doma. Co mu asi řekla?

,,Ahoj miláčku. To byl zase den, promiň že jdu pozdě. Zašly jsme si s holkama ještě na skleničku..."

Naklání se k němu, dává mu pusu a on jí vůbec nepřipadá cizí. Ona doufá, že z ní cítí těch pár sklenek šampaňského, které pila s tebou před pár hodinami v rohové vaně v cizím hotelu a on tak snad spíše uvěří pohádce o holkách, se kterými bylo po práci třeba zajít na skleničku...

 

,,Počuj kamo, nemáš cígo?"

Je to bezdomovec. Je cizí, snad Slovák a ty si říkáš, že i ti bezdomovci jsou v tomhle cizím městě cizí. Ale on je tady, ač vlastně cizinec, možná víc doma, než jsi a než kdy budeš ty...

 

,,Sorry kámo, nemám - nekouřím..."

Ty se mu neomlouváš za to, že pro něj nemáš cigaretu, ale za to, že jsi tady cizincem a že jsi kradl něco, co patří tomuhle cizímu městu, tomu cizímu muži, co si vedle něho právě v tuhle chvíli lehá ta cizí žena. Omlouváš se cizím dětem za to, že jejich máma se jim na pár hodin odcizila a na chvíli zbourala celý svět, který si jen dětská dušička dokáže vytvořit.

Omlouváš se svým dětem, že jsi překročil hranici a na chvíli jsi žil v paralelním světě, kde nebylo místo na nic, co by ti bylo cizí...

Jdeš tichým nočním městem a jakoby ses bál vkročit do kužele světla pod lampou. Snad že bys cítil, jak tě celé to cizí město sleduje, jak všichni vědí, proč jsi tady...

Jdeš tichým nočním městem zpátky k cizímu hotelu, kde si lehneš do cizí postele. Zvláštní, jak se i místa, která za světla docela dobře znáš, zdají být najednou ve tmě jiná, cizí. Jako by byla ohraničená stropem záře z okolních lamp a ty přes tu stěnu nemůžeš vidět dál. V tuhle chvíli vlastně necítíš nic.

Na smutek je ještě brzy a na euforii už je pozdě.

Jo, dobil jsi cizí pevnost, získal jsi kytici růží a ještě ses nestihl popíchat o jejich trny.

To přijde...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Druhý den přijíždíš domů. Vítá tě tvoje žena, ty se k ní nakláníš a dáváš jí pusu na tvář.

,,To zas byl kšeft... Už mě tyhle cesty zmáhají..."

Řekneš to bez uzardění a pootevřenými dveřmi vidíš svoje děti, jak si hrají v dětském pokoji. Říkáš si, jak jsi vlastně rád, že jsi zase doma. Tam, kde to znáš, kam patříš, kde nejsi cizí.

Potom stojíš ve sprše a cítíš, jak z tebe voda smývá to, co smýt nelze. Na vteřinku ti hlavou probleskne obraz cizí ženy v cizí rohové vaně v cizím hotelu.

Zatřepeš hlavou a chtěl bys namluvit sám sobě, že se to nikdy nestalo.

Chtěl bys namluvit sám sobě, že bys chtěl, aby to trvalo věčně...

Otřeš dlaní zamlžené zrcadlo a v té šmouze čistého skla zjistíš, že jsi cizincem ve své duši...

 

Autor: Vladimír Kroupa | pátek 21.8.2009 13:45 | karma článku: 21.65 | přečteno: 2124x

Další články blogera

Vladimír Kroupa

Má Václav Klaus ml. pravdu, když volá po svobodě vyjadřování na internetu…?

No, co myslíte? Jedni z Vás říkají, že ano, druzí zase tvrdí opak. Hodně lidí ale zapomíná na jeden zásadní detail...

18.2.2019 v 16:03 | Karma článku: 25.59 | Přečteno: 594 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Ta válka bude a když ne horká, tak alespoň studená… i kdybyste se rozkrájeli…

Tak se v minulých dnech pár politiků na konferenci ve Varšavě shodlo na tom, že je potřeba trochu provětrat faldy válečným ořům. Ve hře není nic menšího, než problém jménem Írán. A jedním z hráčů je i Izrael...

15.2.2019 v 9:53 | Karma článku: 40.97 | Přečteno: 3479 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Neslané prase se prostě jíst nedá…

Možná jste si toho také všimli, nebo se to k vám doneslo jinak, než přes váš jazyk. A možná jste si také vzpomněli na pohádku Sůl nad zlato...

14.2.2019 v 15:22 | Karma článku: 28.81 | Přečteno: 1305 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Nezlobte se na mě, pane ministře, ale to je na demisi…

Před pár dny jsem zde, na blogu, uvedl článek, kde jsem se tak trochu rozohnil nad informacemi, které vypustil do světa ministr zemědělství, pan Miroslav Toman (ČSSD)...

8.2.2019 v 10:44 | Karma článku: 35.65 | Přečteno: 1928 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jan Paroubek

Jak máme vychovávat děti, když nevíme, co mají mezi nohama. "Viďte, paní učitelko."

Někdo má pindíka, jiný ferdu či ferdíčka, další má zase frantíka, jeden chlapeček měl dokonce údíka. Jenom náš syn měl penis. A to byl neskutečný průšvih a trapný boj s paní učitelkou v mateřské školce.

18.2.2019 v 16:02 | Karma článku: 34.97 | Přečteno: 1461 | Diskuse

Marek Ryšánek

Blahoslavení chudí, hladoví, plačící? Z nouze ctnost?

blahoslavení chudí, hladový, plačící. Co je na tom tak povznášejícího aby člověk trpěl? Nedělá Ježíš z nouze ctnost? A jak dojde k onomu nasycení? Proč se tito lidé budou smát?

18.2.2019 v 11:18 | Karma článku: 8.03 | Přečteno: 374 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ve slabé chvilce

Opět dávám do placu jeden anglický sonet. Jak mi o něm kamarád řekl, je váhavý, dvojznačný a zdráhavý, což jistě někam směřuje, ale on se neodvažuji říci kam a já to nevím. Jisté je, že vtipkovat se někdy nevyplácí.

18.2.2019 v 10:49 | Karma článku: 7.83 | Přečteno: 210 | Diskuse

Jan Jurek

Máš mé požehnání ...

"Už do té školy chodit nechci." "Dobře, ale co tedy chceš? Přece toho nemůžeš jen tak nechat. Docela ti to tam jde. Učitelé si na tebe nestěžují, máš solidní výsledky ..." "Nebaví mě to, necítím se tam dobře." "A kam bys chtěl? ....

18.2.2019 v 8:29 | Karma článku: 13.42 | Přečteno: 485 | Diskuse

Marcela Valouchová

Kompatibilní

Vonělo to tu papírem, fantazií a tajemnem předchozích věků. Rozhlédla jsem se. Staré dřevěné skříně a police plné knih. Byla to malá knihovna ve starém, historickém domě. Ano sen asi knihy v dnešní době patří.

18.2.2019 v 7:20 | Karma článku: 6.43 | Přečteno: 164 | Diskuse
Počet článků 1874 Celková karma 36.78 Průměrná čtenost 2777

Autor trpí občasnými záchvaty grafomanie, které jsou podmíněné událostmi, jež přicházejí nečekaně, zato s pravidelností východu Slunce. Jeho motto zní - "Když se člověk hádá s hlupákem déle, než dvě minuty, už se hádají hlupáci dva..." (díky, pane Werichu) Proto mu odpusťte, že občas na některé diskusní příspěvky nebude reagovat.

 Dum Spiro Spero... 

 

                                

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Najdete na iDNES.cz