Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kytarový mág...

23. 06. 2009 8:15:13
Prý jsem už dlouho nenapsal nic ,,pro holky", alespoň Hanka Novotná to říká. Tak jsem si řekl, že má asi pravdu...

Jmenoval se Jimi a moc toho neuměl a to, co jediné uměl právě dělal. Stál na ulici a brnkal si na kytaru. Měl dívku, ale skončilo to a ona už asi v tu chvíli šeptala něžnosti do ucha někomu jinému. Nebo snad ,,jiné"...? Ano, jeho náruč prý pro ní nebyla ta pravá, protože byl muž a ona zjistila, že v ženské náruči se jí líbí víc... Strašně jí miloval, ale ona byla chladná jako kus ledu. Rozešla se s ním a on nedokázal pochopit, jestli udělal nějakou chybu, jestli měl něco dělat jinak, netušil, jestli vůbec měl šanci.

A tak hrál svou bolest na kytaru.

Boby Sinclear šel po ulici a přerovnával si v dlani vizitky od lidí, kteří nic neuměli, ale byli důležití a nebo od lidí, co něco uměli a přesto důležití nebyli. Zafoukal vítr, papírové kartičky se v jeho dlani splašily a dvě z nich se rozletěly po ulici. Boby se zastavil, sledoval kam letí a při tom mu oči zabloudily na toho hubeného blonďáčka, co stál na rohu a hrál. Boby šel blíž a najednou zůstal stát, jako by mu nohy přimrzly k zemi.

To co uslyšel, mu nadzvedlo chlupy na předloktí a v zátylku cítil mravenčení.

,,Chlapče, co děláš dneska večer...?"

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ten bar byla strašná díra. Takový ten podnik, kde upocení chlapi chlemtají pivo rovnou z láhve, po hodině je tam tak nahuleno, že není vidět strop a holky tam jsou o poznání ochotnější, než kde jinde.

Jimi se na tom malém, ošlapaném pódiu ke svému úžasu cítil dobře. Cítil, že tam patří a i když se mu původně nechtělo vylézt ty tři schody nahoru, teď by ho odtamtud nikdo nevyhnal ani párem koní. Když se ho ten muž odpoledne na ulici zeptal, jestli má čas a jestli umí hrát i na elektrickou kytaru, myslel, že si z něho dělá legraci. Nedělal a i když ten bar byla špeluňka, stál před lidmi a najednou věděl, že to je to, co chtěl dělat odjakživa. V baru byl hluk, jeden chlápek řval přes druhého, ozýval se hluk sklenic narážejících o sebe a o to, co se děje na pódiu, se vůbec nikdo nestaral.

Jimi zkontroloval připojení kytary k Marshallu a zkusil brnknout do strun. Vlastně vůbec neslyšel přes ten hluk v lokále, jak kytara zní, ale řekl si, ať se stane co se má stát a když ten chlápek, co se představil jako Boby ,,nevímkdo" myslí, že by se jeho brnkání mohlo někomu líbit, tak to zkusí.

Začal potichu, jen zlehka a jako by se styděl, ale to mu vydrželo jen pár tónů. Jeho levá ruka se roztančila na hmatníku a trsátkem v prstech pravé ruky, v dokonalé symbióze s levačkou, začal opravdu hrát. Zprvu se nestalo nic, až do té chvíle, než si všiml té dívky s hnědými vlasy. Prsty ruky si odhrnula pramínek vlasů a to úplně stejným gestem, jako dívka, se kterou se před pár dny rozešel. Cítil balvan na prsou a jeho dech se zrychlil. Zavřel oči, polkl balvan v krku a všechnu bolest, kterou cítil ve svém srdci vložil do svých prstů.

A tehdy se to stalo.

Bar najednou ztichnul, osazenstvo jako by si teprve v tu chvíli všimlo hubeného blonďáka s kytarou a nejedna ruka s poloprázdnou lahví se zastavila na půli cesty k odulým rtům. A Jimi hrál. Tóny se vznášely a klesaly, jako by v nářku, který střídal smích, ta hudba byla neskutečná, živá jako smyslnost sama a jistě by se našlo v lokále nejedno potetované předloktí, na kterém se doslova zježily chlupy.

Nahoře v patře se otevřely dveře a v nich se objevil Peter Banyon - majitel baru. Vytřeštěnýma očima hleděl dolu do sálu a uvědomil si, že nikdy nezažil, aby všichni - doslova všichni, byli zticha a jen poslouchali. Kdo by nakoukl za Banyonova záda, uviděl by sedět v kanceláři na židli, spokojeně se culícího, Bobyho Sincleara. Najednou bylo ticho, jen v dřevěném obložení stěn ještě rezonovaly poslední tóny Jimiho sóla. To ticho trvalo jen pár vteřin a pak vypuklo něco jako malé peklo. Osazenstvo začalo bušit do stolů, tleskat a nadšeně křičet.

Jimi otevřel oči...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Už dávno nehrál v zaplivaných lokálech. O čest slyšet jeho umění se rvaly nejprestižnější hudební kluby ve městě. Nebyl žádným ,,šoumenem", neskákal na pódiu jako nějaký šašek. Jen prostě stál, měl skloněnou hlavu, zavřené oči, nohou si poklepával do taktu a hrál jako Bůh. Ženy po něm doslova šílely, nejedna by dala cokoliv, kdyby jí Jimi věnoval pozornost, ale on měl pořád v srdci jen ,,JÍ". To pro ni každý večer hrál, jí patřily všechny ty tóny a akordy. Nikdo z lidí netušil, že jeho hudba je vlastně jeho srdce vyrvávané večer co večer z těla a ždímané prsty, které se doslova mazlily se strunami. Někdo z lásky skládá básně, někdo píše příběhy a on hrál.

Hrál, hraje a bude hrát dál. Kdyby nehrál, znamenalo by to, že přestal milovat. Tisíce lidí by chtělo mít ten dar co má on. Jemu by stačilo mít to jediné, co ty tisíce lidí mají a nevědí o tom.

Mohou být s tím, koho milují...

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Vladimír Kroupa | úterý 23.6.2009 8:15 | karma článku: 24.92 | přečteno: 2201x


Další články blogera

Vladimír Kroupa

Od číšníka to byla, nezlobte se na mě, bláhovost…

Ne, nechci tomu chudákovi zmlácenému grupou násilníků, dávat vinu, jen si myslím, že kdyby postupoval s větší rozvahou, možná by vše dopadlo jinak...

24.4.2018 v 15:26 | Karma článku: 38.13 | Přečteno: 8082 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Pozor, ňoumové a překážeči, pizza jede…!!!

... a jede opravdu fofrem. Člověk se neubrání myšlenkám, jestli je tomu tak z důvodu, aby pizza na palubě malého prdítka nevystydla, nebo...

20.4.2018 v 13:52 | Karma článku: 21.57 | Přečteno: 944 | Diskuse

Vladimír Kroupa

JINÝ Vláďa Kroupa…

Ano, jsem jiný, než někdo jiný a to už prosím pěkně od mala. Sám to na sobě pozoruju a ani si neumíte představit, jakou fušku mi dá, neustále to zdůrazňovat těm, kteří to neumějí vidět...

19.4.2018 v 14:10 | Karma článku: 28.92 | Přečteno: 1361 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Cancoury…

Dříve byly mnohem menší, ale jak jde čas, tak prý pro naše dobro vyrostly. Nevěřím tomu, že by pily krev jenom mně samotnému. Často ve vzteku hledám sprosté slovo, které bych jim přidělil, nakonec ale vždycky skončím u „cancourů“...

19.4.2018 v 8:21 | Karma článku: 23.98 | Přečteno: 742 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Brigita Tóthová

Inkoustová chvilka

Už pár nocí nemůžu spát...moc myšlenek a pořád se musím sama sebe na něco ptát..Znáte ten pocit probdělých nocí?

25.4.2018 v 16:52 | Karma článku: 4.15 | Přečteno: 99 | Diskuse

Dita Jarošová

A Bůh nám seber beznaděj...!

Striktní zákaz víry v posledních dvou předlistopadových režimech způsobil na našem území mnoho škod. Nejen hmotných v podobě stavu památek. Stav myslí byl obdobný. Nejenom, že se zde vyskytla určitá ostýchavost a tabu.

25.4.2018 v 14:11 | Karma článku: 14.37 | Přečteno: 397 | Diskuse

Jakub Dajč

Uloupené dětství

Pokud děti necháte být byť jen na okamžik dětmi a spatří vás při tom uvědomělý jedinec, připravte se na nejhorší – návštěvu pracovníků sociálky. (Příběh ze současné Ameriky.)

25.4.2018 v 6:58 | Karma článku: 33.73 | Přečteno: 1243 | Diskuse

Brigita Tóthová

Svlečená na Duši

Dnes jsem se celý den cítila, jako bych byla nahá.Obnažená.Svlečená. Mohou za to slova jednoho mladého poety, nebo nedostatek spánku?....snad...

23.4.2018 v 16:59 | Karma článku: 8.81 | Přečteno: 267 | Diskuse

Dita Jarošová

EDICE - PETICE

Petice mají vždy nejrůznější charakter, vždy o něco většinou slušně žádají nebo se o něco ve vší počestnosti zasazují. Každý, kdo je vytvořil, cítil, že stávající situace se neodehrává právě nejideálněji jak by logicky mohla.

23.4.2018 v 14:25 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 173 | Diskuse
Počet článků 1782 Celková karma 33.06 Průměrná čtenost 2661

Dum Spiro Spero... Tulák po hvězdách, kalič, fotograf, bývalý voják štěstěny, příležitostný herec, rybář, spisovatel. Hoďte mě vlkům a vrátím se, jako vůdce smečky...

 

                                

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.