Kytarový mág...
Jmenoval se Jimi a moc toho neuměl a to, co jediné uměl právě dělal. Stál na ulici a brnkal si na kytaru. Měl dívku, ale skončilo to a ona už asi v tu chvíli šeptala něžnosti do ucha někomu jinému. Nebo snad ,,jiné"...? Ano, jeho náruč prý pro ní nebyla ta pravá, protože byl muž a ona zjistila, že v ženské náruči se jí líbí víc... Strašně jí miloval, ale ona byla chladná jako kus ledu. Rozešla se s ním a on nedokázal pochopit, jestli udělal nějakou chybu, jestli měl něco dělat jinak, netušil, jestli vůbec měl šanci.
A tak hrál svou bolest na kytaru.
Boby Sinclear šel po ulici a přerovnával si v dlani vizitky od lidí, kteří nic neuměli, ale byli důležití a nebo od lidí, co něco uměli a přesto důležití nebyli. Zafoukal vítr, papírové kartičky se v jeho dlani splašily a dvě z nich se rozletěly po ulici. Boby se zastavil, sledoval kam letí a při tom mu oči zabloudily na toho hubeného blonďáčka, co stál na rohu a hrál. Boby šel blíž a najednou zůstal stát, jako by mu nohy přimrzly k zemi.
To co uslyšel, mu nadzvedlo chlupy na předloktí a v zátylku cítil mravenčení.
,,Chlapče, co děláš dneska večer...?"
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ten bar byla strašná díra. Takový ten podnik, kde upocení chlapi chlemtají pivo rovnou z láhve, po hodině je tam tak nahuleno, že není vidět strop a holky tam jsou o poznání ochotnější, než kde jinde.
Jimi se na tom malém, ošlapaném pódiu ke svému úžasu cítil dobře. Cítil, že tam patří a i když se mu původně nechtělo vylézt ty tři schody nahoru, teď by ho odtamtud nikdo nevyhnal ani párem koní. Když se ho ten muž odpoledne na ulici zeptal, jestli má čas a jestli umí hrát i na elektrickou kytaru, myslel, že si z něho dělá legraci. Nedělal a i když ten bar byla špeluňka, stál před lidmi a najednou věděl, že to je to, co chtěl dělat odjakživa. V baru byl hluk, jeden chlápek řval přes druhého, ozýval se hluk sklenic narážejících o sebe a o to, co se děje na pódiu, se vůbec nikdo nestaral.
Jimi zkontroloval připojení kytary k Marshallu a zkusil brnknout do strun. Vlastně vůbec neslyšel přes ten hluk v lokále, jak kytara zní, ale řekl si, ať se stane co se má stát a když ten chlápek, co se představil jako Boby ,,nevímkdo" myslí, že by se jeho brnkání mohlo někomu líbit, tak to zkusí.
Začal potichu, jen zlehka a jako by se styděl, ale to mu vydrželo jen pár tónů. Jeho levá ruka se roztančila na hmatníku a trsátkem v prstech pravé ruky, v dokonalé symbióze s levačkou, začal opravdu hrát. Zprvu se nestalo nic, až do té chvíle, než si všiml té dívky s hnědými vlasy. Prsty ruky si odhrnula pramínek vlasů a to úplně stejným gestem, jako dívka, se kterou se před pár dny rozešel. Cítil balvan na prsou a jeho dech se zrychlil. Zavřel oči, polkl balvan v krku a všechnu bolest, kterou cítil ve svém srdci vložil do svých prstů.
A tehdy se to stalo.
Bar najednou ztichnul, osazenstvo jako by si teprve v tu chvíli všimlo hubeného blonďáka s kytarou a nejedna ruka s poloprázdnou lahví se zastavila na půli cesty k odulým rtům. A Jimi hrál. Tóny se vznášely a klesaly, jako by v nářku, který střídal smích, ta hudba byla neskutečná, živá jako smyslnost sama a jistě by se našlo v lokále nejedno potetované předloktí, na kterém se doslova zježily chlupy.
Nahoře v patře se otevřely dveře a v nich se objevil Peter Banyon - majitel baru. Vytřeštěnýma očima hleděl dolu do sálu a uvědomil si, že nikdy nezažil, aby všichni - doslova všichni, byli zticha a jen poslouchali. Kdo by nakoukl za Banyonova záda, uviděl by sedět v kanceláři na židli, spokojeně se culícího, Bobyho Sincleara. Najednou bylo ticho, jen v dřevěném obložení stěn ještě rezonovaly poslední tóny Jimiho sóla. To ticho trvalo jen pár vteřin a pak vypuklo něco jako malé peklo. Osazenstvo začalo bušit do stolů, tleskat a nadšeně křičet.
Jimi otevřel oči...
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Už dávno nehrál v zaplivaných lokálech. O čest slyšet jeho umění se rvaly nejprestižnější hudební kluby ve městě. Nebyl žádným ,,šoumenem", neskákal na pódiu jako nějaký šašek. Jen prostě stál, měl skloněnou hlavu, zavřené oči, nohou si poklepával do taktu a hrál jako Bůh. Ženy po něm doslova šílely, nejedna by dala cokoliv, kdyby jí Jimi věnoval pozornost, ale on měl pořád v srdci jen ,,JÍ". To pro ni každý večer hrál, jí patřily všechny ty tóny a akordy. Nikdo z lidí netušil, že jeho hudba je vlastně jeho srdce vyrvávané večer co večer z těla a ždímané prsty, které se doslova mazlily se strunami. Někdo z lásky skládá básně, někdo píše příběhy a on hrál.
Hrál, hraje a bude hrát dál. Kdyby nehrál, znamenalo by to, že přestal milovat. Tisíce lidí by chtělo mít ten dar co má on. Jemu by stačilo mít to jediné, co ty tisíce lidí mají a nevědí o tom.
Mohou být s tím, koho milují...
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Vladimír Kroupa
Silní Putinovi ustupují, zatímco slabí s ním statečně bojují…
Začíná to vypadat, že nejsilnější ze západních států začínají ustupovat Putinovi, a zároveň začínají házet Ukrajinu přes palubu. Jak že to řekl Churchill?
Vladimír Kroupa
Co (některým...) voličům Andreje Babiše absolutně nedochází…
Tito někteří voliči argumentují hlavně tím, že za jeho vlády jim bylo lépe. Měli více peněz, ceny byly mnohem nižší, mohli si koupit více zboží, a dokonce i něco do slamníku pro strýčka Příhodu jim zbylo...
Vladimír Kroupa
Andrej Babiš – generátor dluhů. A ještě se tím chlubí…
Při sledování včerejší předvolební debaty na Nově jsem jen lapal po dechu. Už ale vím, proč se pan Babiš předchozích debat neúčastnil – nechtěl dát více času svým rivalům, aby jeho cancy a lži rozprášili po každé debatě...
Vladimír Kroupa
Co je na Rusku teroristického?
Někteří to vidí tak, že nic. Všechno je v pořádku, Rusko využívá svého práva na velikost a sílu, Ukrajina si může za lekci ze slušného chování sama, a jestli ne sama, tak spolu se Západem...
Vladimír Kroupa
Ani omylem se nechci zastávat Ruska, ovšem…
... některé horké hlavy by se měly zchladit. Mám na mysli hlavy některých novinářů a televizních redaktorů, a hlavně politiků. Našich...
Vladimír Kroupa
Pro ukrajinské civilní oběti ruských zločinů můžeme udělat víc…
Současně s tím, můžeme udělat něco pro sebe, hlavně pro ty z nás, kteří stále nevěří, závidí, nenávidí a názorově stojí na straně, která není morálně ospravedlnitelná...
Vladimír Kroupa
Kdo má největší strach z potenciálního prezidenta, Petra Pavla…?
Na hlavu Petra Pavla, toliko kandidáta na prezidenta ČR, se v posledních dnech snesla vlna kritiky za jeho minulost, respektive za to, jak se k ní staví.
Vladimír Kroupa
Ideální muž a ideální žena. Konečně jsem na to sám pro sebe kápnul…
Kdekdo si s tím láme a lámal hlavu. Je fakt, že co člověk, to názor, pocit a priorita. Po dlouhodobém studiu tohoto problému jsem alespoň já sám pro sebe tomu přišel na kloub...
Vladimír Kroupa
Rus nekreslí červené linie, Rus páchá krvavé linie…
Ještě ani není jasné, kdo vlastně vyhodil do luftu část Kerčského mostu, ale už je jasné, jak blízko má Putin k Hitlerovi...
Vladimír Kroupa
Nechápu, proč někdo nechápe, že je Putin vrah a zloděj…
Jak moc musejí být zblblí lidé, co se stále zastávají Putina a jeho zločinných záchvatů? Kde tací vyrůstali, jaký vnitřní řád nasávali s mateřským mlékem...?
Vladimír Kroupa
Hledám na Západě toho, kdo chce válku. Zn. Marně…
Nějak tomu nerozumím. Podle zpráv a informací z Ruska, Číny, nebo Běloruska, prý Západ nemyslí na nic jiného než jak rozpoutat válku, na to, že nejpozději zítra budou státy Rusko, Čína a Bělorusko ze strany Západu napadeny...
Vladimír Kroupa
Začátek ruské mobilizace – konec začátku Putinova pádu…
Sir Winston Churchill mi snad odpustí, že jsem trochu překroutil jeho citát z Druhé světové války. Ruský prezident Putin si to ale „zaslouží“...
Vladimír Kroupa
Jestli se Rusové rozzlobí, tak prý budou zlí…
To, že jde o národ v podstatě zlý, jak stádo čertů, to krom skalních proruských rekt-alpinistů, už u nás ví snad každý. Že lžou druhým i sami sobě, to víme taky. Jo, a ještě to, že se mají čeho bát...
Vladimír Kroupa
Omezenci žijí jen ve městech…
To je jasný fakt, pro který jsou nepopiratelné důkazy. No řekněte, umí snad běžný Pražák zabít, stáhnout a vykuchat králíka? Umí si snad Pražák převléci své značkové sako za umatlané montérky? Neumí, omezenec jeden...
Vladimír Kroupa
Jak demonstranti na Václaváku zapomněli na příčinu…
Sešlo se jich tam hodně, o tom není sporu. Jsou ale i další aspekty, o kterých není sporu, co se téhle demonstrace týká. Jde z ní větší mrazení, než snad z nastávající zimy...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...