Sloužím vlasti... - Operace CHALK

Pošmourná noc z 8. na 9. dubna 1944. V letounu Halifax sedělo několik mužů. Dva z nich tvořili skupinu SULPHUR a čtyři pak operaci CHALK...

Pár minut zbývalo do okamžiku, kdy se na světelném panelu rozsvítí žárovka skrytá pod zeleným krytem a  dispečer - palubní velitel výsadku, dá zdviženým palcem jasný pokyn.

,,Go, boys! Go!!"

Nadporučík Bohumil Bednařík, rotný Vladimír Hauptvogel, rotný František Nedělka a četař Josef Künzl už stáli připravení a jejich karabiny, připevněné k popruhům, jenž měly za úkol napomoci  vytažení a rozevření jejich padáků už byly zacvaknuté k ocelovému lanku, nataženému nad jejich hlavami. Každý z nich si rukou posouval tu svou směrem k černému otvoru. K tomu otvoru, jímž proudil do útrob letounu ledový noční vzduch. Za tím otvorem byla jejich rodná zem. Ta rodná zem, do které se vraceli proto, aby jí svou měrou pomohli od okovů, které ji už pátým rokem svíraly.

Tři kroky...

Dva...

Go...

Náraz větru, který uchopil jejich těla a smýkl s nimi daleko za vzdalující se Halifax. Nával adrenalinu do krve, prudké škubnutí - to když popruh vytáhl vrchlík padáku  typu ,,Irving" a hlasité plesknutí, které značilo, že se padák v pořádku rozevřel.

Někde hluboko pod nimi byl prostor u Větrova poblíž Kamýku nad Vltavou.

Když se muži ocitli jen pár desítek metrů nad zemí, uvolnili vaky se zbraněmi a výbavou, dosud připevněné ke kotníkům. Ty se zhouply na několikametrových popruzích a zůstaly volně zavěšené pod jejich nohama. Díky nim mohli snadněji, o zlomek vteřiny, předvídat dopad na zem.

,,Všechno v pořádku Vláďo?"

,,Jasně, měli jsme kliku. Jen mám pocit, že tan druhej kontejner s vybavením to sfouklo někam trochu dál. Myslím, že támhle tím směrem..." máchl rukou rotný Hauptvogel, aby tak ukázal svému veliteli, nadporučíku Bednaříkovi směr, kam se domníval, že dopadl jeden padák z celkem dvou, na kterých bylo upoutáno po jednom kontejneru s jejich dalším vybavením.

Nadporučík Bohumil Bednařík 

Sem patřila například kompletní rádiová stanice LUDMILA a radiomaják  EUREKA, který se používal na přesné navádění bombardovacích svazů na vybrané cíle a pro lepší orientaci a navádění zásobovacích letounů se zbraněmi pro domácí odboj a pro výsadková letadla, která měla v budoucnu dovést do vlasti další vlny parašutistů.

,,Co Franta s Josefem?"

,,Už mají zakopáno (zahrabaný padák), ty sebou taky pohni a nezapomeň do jámy s padákem přidat i kombinézu!"

,,Nejsem blbej veliteli..."  usmál se rotný na Bednaříka.

,,Fajn řeknu klukům, aby se mrkli po tom druhém kontejneru..."

Ráno bylo i na duben chladné a čtyřem mužům, kteří se při předchozí noční námaze zpotili, byla krutá zima. Veškeré vybavení bylo nutné do rána zahrabat a zamaskovat v blízkém lese a tak měli na sobě jen běžné civilní oblečení ze zásob jednotky. Veškeré šatstvo muselo pocházet z předválečného Československa a to pro případ kontroly protektorátních četníků, nebo, nedej Bože přímo Němců. V kapsách měli jen pistole Browningova systému typu Colt ráže 6,35mm a falešné doklady - tak zvané ,,kenkarty". Tehdy, v roce 1944 už měly tyto osobní průkazy ucházející kvalitu, ale podrobnější testy by je samozřejmě odhalily.

Rotný Vladimír Hauptvogel

Parašutisté měli ještě další důvod pro to, aby jim ledový chlad spoutal duše. Byla to jen chvíle, co se zpět do úkrytu vrátili rotný Hauptvogel a četař Künzl, kteří se pokusili v obci Chrastice kontaktovat člověka, který byl součástí odboje  a měl jim poskytnout přístřeší a pomoci jim v tom, aby mohli co nejsnáze proniknout do svého určeného operačního prostoru - Příbram - Písek - Tábor - Benešov. Jenže smrt nechodí po horách, ale po lidech a jejich člověk před nedávnem zemřel.

,,Nedá se nic dělat, musíme to tady zabalit. Další šanci máme v Zalužanech. Nejdřív půjdu já s Frantou. Vy chlapi počkejte, až zmizíme támhle v tom ďolíku a nechoďte za námi dřív. Jasné?! Kdyby něco, sejdeme se na 348, jak jsem vám říkal. Zlomte vaz pacholci..."

Rotný František Nedělka

Rotný Hauptvogel sledoval, jak jejich velitel Bednařík zmizel s radistou Nedělkou z dohledu a kývl bradou dopředu. -,,tak jdem na to. Alespoň nám snad nebude ta svinská zima".

Byla a ještě větší, protože začalo drobně pršet.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Někdy i na podzim přijdou letní bouřky..."

,,Ano, ale letos jich bylo málo..."  potvrdil starší muž stojící ve dveřích svou druhou polovinou domluveného hesla, že tentokrát Bednařík s Nedělkou našli ty správné dveře.

,,Měli bychom jít dovnitř, tady na ulici by mohl být někdo zvědavý..."

Bylo od první chvíle vidět, že hostitel nemá moc chuti ke spolupráci.

,,Jsme čtyři. Potřebujeme útočiště jen na pár dní. Hned jak se nám povede navázat spojení, potom bychom mohli..."

,,Sakra copak to nechápete?! Nemůžu vás tady nechat i kdybyste byli jen dva, nebo i jen jeden! Synovi se narodilo dítě. Snacha je moc slabá a často k nám jezdí doktor. Navíc se tady teď, když je to malé na světě, můžou kdykoliv objevit rodiče snachy. Na rovinu chlapi, tchán mýho kluka je hovado a je tak blbej, že by vás mohl udat jedna dvě. Ani by si tupec jeden neuvědomil, že by frickové odpráskli i jeho holku s mým klukem.

Je mně líto, ale - NE!"

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Doprdele! To se tady všichni podělali, nebo umřeli?! Proč si hrajou na odboj, když pak nechtějí spolupracovat?!"

Četař Künzl to řekl za ostatní, ta bezmoc byla zdrcující.

,,My se tady necháme vykopnout z aeroplánu, málem se dole rozmázneme o kameny, ale to né...on by mohl přijít pan tatík od nevěsty a on je prosím pěkně hovado...!"

Četař Josef Künzl

,,Klid Josef, jsme na začátku. Nikdo neříkal, že to bude snadný. Ještě máme třetí adresu toho chlápka, Pekárek se jmenuje. Tak do třetice všeho dobrýho..."

,,A zlýho!" doplnili si v duchu slova velitele zbylí tři muži a ani v tu chvíli nevěděli, jakou pravdu mají.

Na třetí adrese čekala zrada...

,, Musíme se rozdělit! Jdou po nás jako slepice po flusu a po dvou spíš proklouzneme, než když jsme všichni pohromadě."

,,A co myslíš Bohouši, našli padáky, nebo nás někdo položil?"

,,Podle mě to musel bejt ten Pekárek. Kdyby našli padáky, tak by prostě vznikla taková jako všeobecná mela. Tohle ale je cílený. Byla klika, že jsme nenaletěli a nenapochodovali k Pekárkovi na statek. Jak jsem řekl, rozdělím se. Já půjdu tady s Frantou. Jestli to jen trochu půjde, sejdeme se 24 dubna v prostoru trigonometru BABA. Zlomte vaz kluci..."

A tak se stalo, že se muži z operace CHALK rozdělili. Podařilo se jim proklouznout z německé léčky a dokonce navázali úspěšně kontakty s několika muži z lesní správy a hajnými. Podařilo se jim dokonce zajistit si kontaktní podporu až v Písku. Začalo se dařit a skupina se opravdu 24 dubna na smluveném místě sešla.

Vše se zdálo být v pořádku...

Podařilo se jim vyzvednout radiostanici LUDMILA z úkrytu nedaleko doskočiště a navázali dne 8.května spojení s VRÚ(vojenskou rádiovou ústřednou). Poslali pět depeší, v nichž se netajili tónem nadšení. Popsali Londýnu svou pozici a dokonce si troufli požádat o dodávku zbraní pro odboj. Měli však přeci jen jeden problém. Potřebovali dodat akumulátor, který by jim umožnil vysílat přes LUDMILU z úkrytů mimo civilizované oblasti, kde byli dosud nuceni vysílat, pro závislost na elektrické síti a kde také byli ve velikém nebezpečí před lokačními zaměřovacími vozy německé armády. Bohužel, více relací svobodně odvysílat nestihli...

Netušili, že 20 dubna byl gestapem zajat nadporučík Adolf Horák - člen operace SULPHUR, který s CHALKEM, stejně jako jeho druh - četař Oldřich Janko, letěli stejným letadlem z Brindisi. Adolf Horák prozradil gestapu významné údaje a to dokonce o své vlastní iniciativě. Vydal Němcům radiostanici PAVLA, prozradil vysazení dalších skupin operačního nasazení, jako byly BARIUM, CALCIUM  a právě také i skupiny CHALK a předal Němcům i šifrovací klíč. Jeho kolega O. Janko byl také vyslýchán, ale podařilo se mu nevyzradit svou rádiovou ,,pojistku". To znamenalo, že Němcům nevyzradil možné varianty varovných signálů, na kterých se před odletem dohodl s radisty z VRÚ v Anglii. A tak se mu podařilo při rádiové ,,hře", kterou byl Němci donucen rozehrát s Londýnem, zpravodajskému odboru dát jasně na vědomí, že nevysílá svobodně, ale pod nátlakem.

Nadporučík Adolf Horák

Pojistka fungovala na jednoduchém principu. Když mu z Londýna položili několik kontrolních otázek, tak na ně zkrátka odpověděl - po pravdě. Kdyby vysílal svobodně, měl za úkol v odpovědích na tyto otázky lhát. A tak vysílal pravdu, nic netušící Němci byli spokojení a Londýn věděl, že operace SULPHUR byla prozrazena.

Muži z operace CHALK to však netušili a nemohli tak vědět, že se okolo nich stahují sítě. Zůstává otázkou, proč jim Londýn neposlal varování, ale zřejmě by to i tak nebylo už nic platné. Proti CHALKU byla nasazená obrovská síla. Šlo nejen o okolní četnictvo, ale i o gestapo z Klatov, příslušníky kasárenské policie a dokonce i policejního pluku SS o síle pěšího praporu.

Rotný Oldřich Janko

Dne 13. Května byl v Chraštičkách u rolníka Václava Šťastného zajat nejdříve radista, rotný Nedělka. Byl přinucen vydat radiostanici LUDMILA a pod tlakem, který na něho uplatňoval i jeho bývalý kolega - zrádce Adolf Horák, prozradil místo, kde se ukrýval zbytek skupiny CHALK.

Němci je také obklíčili a zase využili A. Horáka, který přemluvil muže k tomu, aby složili zbraně a vzdali se. Přesvědčil je o tom, že gestapo slíbilo, že pokud se vzdají, bude zachován život jim i všem jejich pomocníkům a přechovávatelům. Můžeme si položit otázku, proč se raději sami v tu chvíli nezastřelili, nebo proč nepoužili tablety -,,L", ve kterých mívali parašutisté buď jed Curare, nebo Cyankali - právě pro takové případy.

Nestalo se tak a všichni čtyři byli transportováni do Prahy. Během cesty využil rotný Hauptvogel faktu, že při osobní prohlídce u něj Němci neobjevili jednu pistoli. Pokusil se o útěk a došlo k divoké přestřelce mezi ním a Němci. Byl těžce raněn a když viděl, že nemá šanci na útěk, sám se zastřelil. Vzniklého zmatku využili nadpor. Bednařík a čet. Künzl a podařilo se jim poškodit zabavený radiomaják EUREKA nevratně tak, že později už nebyl schopný provozu.

Ostatní přežili. I oni byli nucení rozehrát klamnou rádiovou hru s Londýnem, ale ani oni nevyzradili své radiové ,,pojistky" a tak si hrál Londýn s Němci i když si tito mysleli, že je tomu naopak. Gestapo se snažilo z Londýna vylákat další výsadky a materiálové kontejnery na doskokové plochy, které by si samo určilo a tak by Němci mohli okamžitě po dopadu na zem zatknout muže i s materiálem. Jejich výslechy by pomohly dostat se zase o krůček dál v boji proti parašutistům.

Muži z operace CHALK válku přežili. Byli zavření v Praze, v Šáreckém údolí ,,na Jenerálce" a tam se dočkali konce války...

Nadporučík Bohumil Bednařík zemřel později ve vlasti.

Rotný Vladimír Hauptvogel se zastřelil v beznadějné přestřelce při pokusu o útěk.

Rotný František Nedělka zemřel později v Anglii.

Četař Josef Künzl žil v Austrálii a mně osobně není známo, jestli zemřel, či ještě žije.

Zrádce - nadporučík Adolf Horák z operace SULPHUR byl později popraven v Terezíně.

Četař Oldřich Janko byl popraven 1.3. 1945 v Terezíně.

To byli muži a jejich osudy z operace CHALK a SULPHUR...

Fota ze sbírky Tomáše Jambora a Petera Rusnáka

Všechny články mého ,,seriálu" -,,Sloužím vlasti" najdete po kliknutí - sem