Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Per atria mortis... ( Skrz brány smrti...)

17. 04. 2009 9:30:46
Býval jsem mužem s jasnou budoucností. Nyní jsem tím, kdo platí za svou minulost...

Psal se rok léta Páně 1624. Byl tomu přesně rok, co byl zbavený své funkce falckého kurfiřta Fridrich Falcký. Bylo to na den přesně - dvacátého třetího února. Seděl jsem v kruhu svých bratří u dlouhého stolu a prostou kaši, jenž nám Pán k večernímu jídlu dopřál, jedl jsem. Ozývalo se jen klapání lžic dřevěných o misky hliněné a pára chladu od úst jak mých, tak úst mých řádových bratří se objevovala v tichu večerního daru Božího.

I stalo se, že onen zvuk rozechvěl stůl prkenný, ba i misky na něm se zachvěly a do srdcí našich vstoupil sám ďábel strachu přeukrutný. Však neměl nikdo z nás tušení věcí příštích a jen udivení na tvářích našich se viděti dalo.

Ozval se hlas zvonu, však ten hlas nebyl žádného z našich hlasem. Dobře znali jsme ten jasný tón, jenž patřil tomu dílu zvonařskému, které zdobilo zvonici kláštera našeho, avšak tenhle zvon cizí byl. Udiveně jsme na sebe hleděli a nechápali, jak můžeme slyšet zvon, který nemáme ve zvonici své. Celkem třikrát se ozval úder srdce zvonu o stěnu jeho a ještě dlouho ten mráz v kosti naše ženoucí zvuk, se v místnosti kde jedli jsme, vzduch rozechvíval.

Já snad jediný poznal jsem ten hlas. Vždyť tolikrát jsem ho slýchával, že i dnes jsem hned věděl, kde jeho místo a na které věži by býti mělo. Nebyl jsem vždy bratrem řádu našeho a věřte, že jsem v té válce dlouhé, císařským mušketýrem kdysi býval. A právě jako ten, jsem slýchal zvon tento na náměstí v městě Soběslavi znít. Když tomu naposledy tak bylo, vydával jsem se právě na cestu, jako doprovod ozbrojený spolu s jízdní škadronou (oddíl jízdy). Úkolem našim střežiti bylo povoz s okovanými truhlicemi, v nichž se peníze k výplatě žoldu ukrývaly.

Však neuhlídali jsme úkol svůj a po půl dnu cesty skupina naše přepadena byla, druhové moji pobiti a já, více mrtvý, než živý jsem se za zdmi zdejšího kláštera ocitl. Podařilo se bratřím utajit přítomnost mou a já, protože jsem už nechtěl dále být tím, kdo volá -,, Morituri te salutant" (Jdoucí na smrt tě zdraví) ke svým pánům vojenským, rozhodl jsem se zůstat a přijmout úděl řádového bratra. Poznal jsem hrůzy vojny přeukrutné a tak jsem rád svým slibem stvrdil, že stačí mně nadále k životu -,,Omnia mea mecum porto" (vše co mám, nosím s sebou).

Snad zapomněl bych na přelud zvuku zvonu, jenž v čase večeře slyšeli jsme, však ráno z těch hrozných bylo, kdy souzeno jest do tváře mrtvému pohleděti. Už na ranní pobožnost sešlo se nás o jednoho méně a nikdo nevěděl, proč bratr Ignác setrvává v cele své a Božímu přikázání a úctě jemu prokázaní se protiví. I vydali jsme se já, bratr Tomáš a představený kláštera našeho, bratr, otec Jeroným ke dveřím cely Ignácovi. Však nikdo nechtěl jako první dovnitř vejít a už to, že takový pocit měli jsme, zvláštní bylo. Nakonec otec Jeroným přeci jen vešel, však výkřik jemu i nám ostatním v hrdlech zamrzl.

,,Horribile visu...!" (Je hrůzné to vidět...!) vykřikl konečně otec Jeroným

Tělo bratra Ignáce na zemi leželo, však hlava i paže obě chyběly jemu. Krev chladem v led se proměnila a ošklivý obraz z ní i na zdi vyvedený byl. Nápis ten krutě hlásal do očí našich slova tato -,,Memneto mori...!" (Pamatuj na smrt...!)

Nikdo z nás netušil, jak stát se mohlo to, co stalo se. Nikdo neslyšel v noci hluk podezřelý, ba ani výkřik, jenž úzkost umírajícího v bolestech by značil. Strach a hrůza sedla na dům náš a nikdo, zdálo se nevěděl, proč a co vlastně událost tato značiti může. Snad nejhorší bylo, že hlava Ignáce i paže jeho, našly se postupně ten den v různých částech kláštera našeho. Hlava na kříži velikém, jenž zdobil kapli naši, se našla a paže jeho pak v zadní části budovy, kde společně v zimě nástroje k práci uskladněny byly.

Mohlo být alespoň tělo jeho v částech všech k pohřbení připraveno a když jáma, hrob jeho vykopán u zdi kláštera byl, za modliteb a přání -,,Abi in pace" (Odejdi v pokoji) svěřen byl v království nebeské a vůli Jeho, jenž na Nebesích jest.

,,Memento homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris.... In nomine patris et filii et spiritus sancti. Amen..." (Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš.... Ve jménu otce i syna i ducha svatého...)

Jaká hrůza se zmocnila nás, když za tři dny, v den svátku Doroty, zas ozval se hlas zvonu stejný, jako v den před smrtí strašlivou Ignáce, bratra našeho.

Nikdo už nedojedl jídlo své a i když to byl dar od Pána našeho, každý už jen hleděl, aby v kapli býti mohl a v modlitbách v milost Boží doufat směl. Snad Jeho vůle ochránit by mohla těla naše i duše v nich přebývající.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ráno, při ranní pobožnosti jsme však všichni byli a proto upokojila se mysl naše. Však Satan číhal skrytý na svou příležitost a dokonal dílo své. Tentokrát výkřik, jenž zmrazil krev v žilách našich, slyšet byl a kdo mohl, spěchal, by pomohl tomu, kdo v úzkosti smrtelné jistě byl, když výkřik tento z hrdla svého vypustil.

Hrdlo to, jenž křičelo, bratru Tomášovi patřilo. Tomu bratru Tomášovi, který se mnou a otcem Jeronýmem tělo Ignáce našel. Hrdlo ono proříznuto bylo a našli jsme ho sedět opřeného o zeď v cele jeho. Na zdi nad hlavou krucifix vyset chyběl a tento v ráně na hrdle svém vbodnutý měl. Oči jeho vytřeštěné byly a ústa slova snažila se poslední nám říci.

,,Mea culpa, mea maxima culpa..." (Moje chyba, moje převeliká chyba...)

Takto řkouc, rozloučila se duše jeho s tělem svým a zemřel nám bratr Tomáš před očima. Když jsme pozorněji na tělo jeho oči své upřeli, seznali jsme, že v ruce kus pergamenu svírá. Na pergamenu tomto písmem krabatým a inkoustem černým jak smrt sama, stálo -,, Alea iacta est, Pacta sunt servanda..." (Kostky jsou vrženy, dohody se musí zachovávat...)

Nikdo z nás nechápal, jaký význam slov těchto latinských, mohl by souvislost se smrtí, či životem bratra našeho míti. Otec Jeroným, jenž stál těsně vedle mě, přes rty své slova modlitby vypouštěl a s očima křečovitě zavřenýma, když ke konci slov svatých došel, zašeptal, tak, že snad jen já, jemu nejblíže stojící jsem to slyšet mohl -,, Quos vult Jupiter pendere, dementat prius..." (Koho chce Bůh zničit, nejprve připraví o rozum...)

Když jsem se ocitl sám s bratrem, otcem Jeronýmem, už nevydržel mlčet k událostem těmto a jako bych tušil, že mají s mou osobou společného cosi, dozvěděl jsem se, co děje se v domě našem.

,,Když přinesli tě bratře Ondřeji k nám do kláštera, na pokraji smrti jsi byl. Však nebyl jsi sám, kdo přinesen byl. Druhem tvým byl jeden další muž, jenž s tebou vojákem býval. On zraněný lehčeji než ty jsi byl a donutil nás, abychom se vrátili na místo přepadení vašeho a bednu s žoldem mrzkým ve zdech kláštera našeho uschovali. Však v noci ukrutná věc se stala a onen voják byl ráno nalezený mrtvý. Hlava jeho uťatá byla a paže jeho stejný osud postihl. Nikdo nevěděl, kdo vrahem byl, však že někdo z nás to být musel jasnější nad slunce jest. Poklad ten, který s vámi dvěma do kláštera našeho přibyl zde zůstal a jen já a bratři Ignác a Tomáš o jeho místě uložení povědomost jsme měli. Však jasné bylo, že není nikoho, kdo by už truhlu hledal. Tys smrti sotva unikl a neměl povědomost o tom, že i peníze zde jsou. Druh tvůj zemřel a tak nikdo nemohl dokázati, že u nás truhla přebývá. Však nyní Ignác i Tomáš mrtvi jsou a já převelice se bojím o osud svůj. Proto Ti chci říci, kde truhla je, kdyby snad i se mnou stalo se něco zlého. Však pamatuj, že od chvíle této musíš být -,,In omnia paratus..." (Na vše připravený...)

A tak mně vypověděl bratr Jeroným, kde truhla s císařským žoldem se nachází a já neměl už tehdy z toho dobrý pocit, neb každý, kdo zvěděl tajemství toto, už dnes po smrti jest.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ano, zas zazněl zvon ohlašující smrt a já uvědomil jsem si, že ,,Omnia tempus habent..." (Vše má svůj čas...). Kdo dalším smrti synem se stane, jistě rozhodnout se musí mezi mnou a otcem Jeronýmem. Nikdo, jen já a Jeroným jsme věděli pravdu i když vlastně celou pravdu ani my znát nemohli. Kdo byl ten, kdo vraždil? Kdo mohl znát tajemství, jenž už logicky jen dva lidé žijící znát mohou? Však skutečnost, že zvon, co nebyl v klášteře, přeci zde slyšet byl, mě vedla k tomu, že zdi domu našeho démon, či duch zlý obsadil. Snad duch zavražděného druha mého, jenž zde se mnou první noc po přepadení pobyl, přišel si vyřídit účet svůj. Když tak jsem přemýšlel o vraždě dávné jeho, napadlo mě, že vlastně všichni tři - jak Jeroným, tak Tomáš i Ignác mohli sami druha mého zabíti, by peněz mrzkých sobě přivlastnili. Proč by však nadále v klášteře tomto přebývali, když jmění tak veliké by k dispozici své měli? Nu, válka zuřila už drahně let a asi nejbezpečnější zatím bylo ponechat pokladnici tam, kde byla ukrytá a potřeba bylo na blízku zůstávat a hlídat si tajemství toto.

Kdo zemře v době nejbližší, ptal jsem se Boha, však mohl Bůh pomoci tam, kde Satan nejspíš roztáhl křídla svá v podobě chamtivosti a krve žádostivosti...?

Po poslední večerní pobožnosti stala se mně nemilá věc. Když odcházel jsem z kaple, zakopl jsem a bolestivě do nohy se o podlahu udeřil. Jaké bylo moje překvapení, když pohledem jsem se vrátil na místo, o něž jsem nepochopitelně nohou zavadil a tam jsem uviděl malý pergamen ležeti.

,,Abyssus abyssum invocat..." (propast volá propast...) stálo napsáno černým inkoustem na něm a já už věděl, že noc tuto oka nezamhouřím...

Však jak mělo se stát, stalo se a nebyl jsem to já, kdo zemřel tu noc, ale otec, bratr Jeroným. Jeho tělo našlo se druhý den ve studni a vše se zdálo, jako by sám se rozhodl se svým životem skončit. Jen já jsem však věděl, co znamenala slova, která se objevila za pár hodin napsaná bílou hlinkou na dveřích cely právě bratra Jeronýma. Nikdo netušil, kdo napsal je, jen to, že nepochopitelná pro ostatní byla.

,,Mors tua vita mea!" (Tvá smrt je můj život!)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dnes při jídle večerním se zase ozval zvon, však kdo další by mohl být na řadě k splacení hříchů svých? Já přeci nemohl za smrt svého někdejšího druha a podle všeho už všichni, kdo svědomí své obtěžkáno smrtí jeho měli, sami jsou někde, kde jejich duše trpí za hříchy své. Je snad hříchem vědět o tomto zločinu? Je snad někdo další zde, kdo nese vinu na událostech v čase minulém ztracených?

To jsou otázky, které trápily mysl mou ve chvíli, kdy vracel jsem se z večerní pobožnosti do cely své. Teď ležím na lůžku prostém a strach svírá srdce mé. Seznal jsem po návratu do cely, že na lůžku mém pergamen leží a na něm napsáno jest...

-,, Vadis per atria mortis..." (Kráčíš skrz brány smrti...)

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Vladimír Kroupa | pátek 17.4.2009 9:30 | karma článku: 20.60 | přečteno: 2707x


Další články blogera

Vladimír Kroupa

Od číšníka to byla, nezlobte se na mě, bláhovost…

Ne, nechci tomu chudákovi zmlácenému grupou násilníků, dávat vinu, jen si myslím, že kdyby postupoval s větší rozvahou, možná by vše dopadlo jinak...

24.4.2018 v 15:26 | Karma článku: 38.13 | Přečteno: 8082 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Pozor, ňoumové a překážeči, pizza jede…!!!

... a jede opravdu fofrem. Člověk se neubrání myšlenkám, jestli je tomu tak z důvodu, aby pizza na palubě malého prdítka nevystydla, nebo...

20.4.2018 v 13:52 | Karma článku: 21.57 | Přečteno: 944 | Diskuse

Vladimír Kroupa

JINÝ Vláďa Kroupa…

Ano, jsem jiný, než někdo jiný a to už prosím pěkně od mala. Sám to na sobě pozoruju a ani si neumíte představit, jakou fušku mi dá, neustále to zdůrazňovat těm, kteří to neumějí vidět...

19.4.2018 v 14:10 | Karma článku: 28.92 | Přečteno: 1361 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Cancoury…

Dříve byly mnohem menší, ale jak jde čas, tak prý pro naše dobro vyrostly. Nevěřím tomu, že by pily krev jenom mně samotnému. Často ve vzteku hledám sprosté slovo, které bych jim přidělil, nakonec ale vždycky skončím u „cancourů“...

19.4.2018 v 8:21 | Karma článku: 23.98 | Přečteno: 742 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Brigita Tóthová

Inkoustová chvilka

Už pár nocí nemůžu spát...moc myšlenek a pořád se musím sama sebe na něco ptát..Znáte ten pocit probdělých nocí?

25.4.2018 v 16:52 | Karma článku: 4.15 | Přečteno: 99 | Diskuse

Dita Jarošová

A Bůh nám seber beznaděj...!

Striktní zákaz víry v posledních dvou předlistopadových režimech způsobil na našem území mnoho škod. Nejen hmotných v podobě stavu památek. Stav myslí byl obdobný. Nejenom, že se zde vyskytla určitá ostýchavost a tabu.

25.4.2018 v 14:11 | Karma článku: 14.37 | Přečteno: 396 | Diskuse

Jakub Dajč

Uloupené dětství

Pokud děti necháte být byť jen na okamžik dětmi a spatří vás při tom uvědomělý jedinec, připravte se na nejhorší – návštěvu pracovníků sociálky. (Příběh ze současné Ameriky.)

25.4.2018 v 6:58 | Karma článku: 33.73 | Přečteno: 1242 | Diskuse

Brigita Tóthová

Svlečená na Duši

Dnes jsem se celý den cítila, jako bych byla nahá.Obnažená.Svlečená. Mohou za to slova jednoho mladého poety, nebo nedostatek spánku?....snad...

23.4.2018 v 16:59 | Karma článku: 8.81 | Přečteno: 267 | Diskuse

Dita Jarošová

EDICE - PETICE

Petice mají vždy nejrůznější charakter, vždy o něco většinou slušně žádají nebo se o něco ve vší počestnosti zasazují. Každý, kdo je vytvořil, cítil, že stávající situace se neodehrává právě nejideálněji jak by logicky mohla.

23.4.2018 v 14:25 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 173 | Diskuse
Počet článků 1782 Celková karma 33.06 Průměrná čtenost 2661

Dum Spiro Spero... Tulák po hvězdách, kalič, fotograf, bývalý voják štěstěny, příležitostný herec, rybář, spisovatel. Hoďte mě vlkům a vrátím se, jako vůdce smečky...

 

                                

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.