Jak (mě) Amerika zklamala…

Spojené státy americké jsou v tuto chvíli nejpostiženější zemí, co se pandemie nového koronaviru týká. Mají tam v současnosti nejvyšší počet nakažených, nejvyšší počet mrtvých celkově i za jeden den…

.

Asi nejsem sám, kdo se nad alarmujícími čísly přicházejícími z USA podivil. USA je země, která světu o sobě, i sama sobě, ráda vypráví, jak je veliká, nemyslím rozlohou, ale silou národa, moudrostí politiků, schopností ochránit celý svět.

Jak se ale v těchto dnech ukazuje, nedokáže ochránit ani sama sebe. Bagatelizování koronavirové hrozby jak ze strany vrcholných míst exekutivy USA, tak i jejich občanů, je z mého pohledu doslova trestuhodné. Ještě před pár dny si americký prezident ve své až omezené nabubřelosti vůbec nepřipouštěl velikost nebezpečí, které se na USA, zrovna tak, jako na všechny státy světa, řítilo.

Já osobně z toho cítím neuvěřitelnou omezenost, doslova dementní pocit, že Amerika je přeci státem, kde se něco takového nemůže stát…

Že může, dokládají mrtví, které například v New Yorku už ani nemají kam dávat…

Celý svět je neustále (tedy byl, až do doby před pár dny…) přesvědčován, ať už v různých dokumentech, odborných časopisech, a vlastně na všech úrovních, jaké si lze představit, jak mají v USA ty nejlepší odborníky, nejkvalitnější univerzity, nejpropracovanější systém jak civilní ochrany, tak té národní proti nebezpeční zvenčí.

Dnešní dny však bohužel dokazují, na jak rozdrobených hliněných nohách onen obr stál…

Já vím, že koronavirus je natolik zákeřná záležitost, že na jeho zásah nebyl připraven nikdo, žádný stát světa. Na druhou stranu je koronavirus přesně tím, o čem byly všechny ty studie o tom, jak zatočit s nebezpečím napadení například biologickou zbraní. Takové postupy byly světu vytrvale předkládány s tím, že USA nemůže nic zaskočit.

Říkám si, že kdyby nějaký nepřítel USA tušil, jak je Amerika v tomto směru zranitelná, dávno by ji něčím podobným srazil na kolena.

Američané, a potažmo vlastně celý svět, byli celé ty roky krmeni šaty, které nahý císař nikdy neměl. Co si myslet o lidech, kteří vlastní obezřetnost vyměnili za víru v hollywoodské slátaniny, ve kterých vždy na poslední chvíli přijel nějaký ten Bruce Willis, nebo Chuck Norris, a kteří ten náš svět v případě nebezpečí opět postavili na nohy a padouchy pěkně do kouta na hanbu…?!

O občanech USA je známo, že obrovské procento z nich nemá vůbec žádné zdravotní pojištění. Jednak tam není politická vůle takový systém na federální bázi zavést, pokusil se o to prezident Obama, ale jeho snahy nepřežily srážku s jeho nástupcem Trumpem, a druhak ani sami občané prý o povinnost platit si měsíčně zdravotní pojištění moc nestojí.

Ne, že by na to všichni neměli, ale asi si říkají, proč platit státu něco, co nemusím…?

Bude zajímavé sledovat, jak tragédie s koronavirem v tomto ohledu případně zamíchá karty v příštím politickém boji na vrcholných postech USA.

Už jen ta skutečnost, že se stále američtí politici, jmenovitě jejich prezident, nedokážou odhodlat k příkazu povinného zakrývání obličeje na veřejnosti pro komplet celé USA, svědčí o mnohém. Na příkladu naší země, kde se roušky, šály a co já vím co všechno už několik týdnů na obličejích nosí, je vidět, že čísla nakažených jsou nejlepším důkazem, že to má smysl.

Četl jsem neuvěřitelný argument, proč prý v USA nechtějí politici rozkázat nosit roušky – prý by občané při jejich nošení získali falešný pocit bezpečí a nedodržovali by pak důležité odstupy od sebe, nemyli by si ruce a vůbec by pak prý nedodržovali všechna další potřebná opatření…

No, nezlobte se na mě, ale pokud to tak Američané mají, pokud politici nedokážou náležitě vysvětlit obyčejným lidem, co všechno je třeba, i když se prsí tím, že něco jako PR a reklama vůbec, jsou americké vynálezy, schopné nalít do jakékoliv americké hlavy cokoliv, čemu je třeba věřit, pak se v té veliké zemi nachází národ „momentálně“ zaostalých lidí.

Jen s odpuštěním debil nemůže pochopit, že i když je občanem USA (krásná formulka v mnoha amerických filmech, kde si ten, kdo ji vysloví myslí, že si před ním rázem všichni sednou na zadek…), přesto ho může zabít něco, co není pouhým okem vidět…

Nelze USA vyčítat, že je koronavirus postihl, ale lze jim vyčítat s jakou omezenou tupostí na věc pohlížely jako na něco, co se USA vyhne. Jak je vidět, americký stát se o své občany nepostará, nebo určitě ne tak, jak si asi mnozí představovali. Dnes už konečně chápu to množství amerických občanů, kteří mají pod svými domy kryty vybavené jídlem, léky, vodou, zbraněmi a generátory. Tací totiž věděli s předstihem, že když půjde z tlustých do tenkých, budou si muset pomoci sami.

Když si vezmu běžného amerického diváka, který viděl za svůj život přehršel různých katastrofických filmů, kde se v USA po třech dnech průšvihu zhroutí v lidech lidství (až na prezidenta, vládu, armádu atd, samozřejmě…), začne rabování a podobné krasochvíle, tak se nedivím, že ve chvíli, kdy Číňané nakupují dezinfekce, Češi těstoviny, že on, Američan, kupuje zbraně a střelivo.

On jako by si říkal, že se přeci od něj i od jeho spoluobčanů OČEKÁVÁ přesně takové chování, jaké viděl v těch filmových blábolech. A tak jde, a rabuje, vykupuje toaleťák, bere útokem lékárny, panikaří, jen jedno neudělá – nezabalí si obličej do roušky, to totiž ve většině těch filmů neviděl…

Kolik jen jsem viděl filmů o tom, jak v případě potřeby vyrazí do ulic národní garda USA, jak se všichni ti vědci, vojáci, politici, rázem napravení zločinci, všichni tito aktivují a společně vyhrávají na celé čáře nad jakýmkoliv nebezpečím, které si člověk umí představit.

Rozdíl mezi mnou a běžným Američanem je ale v tom, že já bral vždycky takové slátaniny s rezervou, kdežto ten americký divák jim bezezbytku věřil.

K jeho současné škodě…

Podtrženo – sečteno, u mě USA totálně selhaly. Je to dost trapné, když si člověk uvědomí, na jak veliký národ si hrály, aby tváří v tvář nebezpečí absolutně selhaly. Vsadím se, že si dnes takový Putin (a nejen on...) musí říkat – „… tohle kdybych já věděl…“

A to není pro svět dobrá zpráva…

.