Nestýská se mi po socialismu, stýská se mi po socialistickém knedlíku…
.
Ta hospůdka se nachází v okolí Jevan, vlastně to je hotýlek. Šéfuje mu pán z takzvané „staré gardy“, tedy člověk, který se pohostinstvím zaobírá celý život, a to dobrou půlku z něj vařil za socíku. Nenechte se ale mýlit, že je to snad nějaký šidil, někdo, kdo neví, jak se o hosty postarat, naopak, stavovská čest, kuchařský um a poctivost v řemesle z něho čiší na sto honů.
A tenhle člověk přede mě postavil veliký talíř s gulášem z hovězí kližky, ověnčený krásnými knedlíky. Už když jsem do hospůdky vstupoval, zarazila mě vůně, kterou jsem už drahně dlouho necítil, za socialismu obvyklá u každé druhé, i nádražní restaurace. Ta vůně je specifická a nelze ji zaměnit s žádnou jinou, tedy alespoň pro člověka, který za socíku vyrostl.
Nemůžu si pomoci, ale v drtivé většině dnešních restaurací, hospod a vývařoven se k Vám dostanou knedlíky sice chuťově dobré, ale JINÉ, než bývaly knedlíky do roku 1989. Jinak voní, mají jinou strukturu, jinou chuť. Abyste mi rozuměli – ty dnešní knedlíky bývají většinou dobré, ale když já mám v hlavě, někde v šuplíku úplně tam vzadu zasunutou jinou vůni, jinou strukturu, jinou chuť…
Doma, když jsem byl kluk, hrály hlavní roli ke kachně, guláši, svíčkové, nebo vepřové se zelím babiččiny knedlíky, které byly zase úplně jiné, než jsou ty dnešní a stejně tak jiné, než byly ty tehdejší „hospodské“. Když jsem ale zašel někam na oběd mimo domov, už jsem dopředu počítal s tím, že budu jíst jiné knedle a měl jsem to vždy nastavené tak, že k tomu hospodskému jídlu zkrátka ty hospodské knedlíky patřily, jako žaludy k Rumcajsovi.
Nevím, v čem bylo kouzlo jejich chuti, příště se asi budu muset zeptat toho pana hostinského u Jevan, který je dělá stále stejné, jako se dělávaly kdysi. Snad do těsta přidává místo prdopeče (kypřící prášek do pečiva…) pravé droždí, protože právě vůni droždí si tak trochu z minulosti z okolí tehdejších hospod a jídelen vybavuju. Nevím…
Když už jsme ale u socíku a u jídla, nemohu si nevzpomenout na jiná další jídla, která dnes sice prodejci stále nabízí pod stejnými názvy, přesto je jejich chuť někde úplně jinde, než bývala kdysi. Já vím, že už naši dědové a babičky (moji tedy ano…) lkali nad tím, že ten socialistický špekáček se nedá s tím Rakousko-Uherským vůbec srovnávat, že v časech jejich mládí chutnal chleba a vůbec všechno úplně jinak – lépe.
Já jim ale věřím, že to tak bylo, sám jsem svědkem stejného jevu. I od doby mého mládí se chuť potravin řádsky pousnula někam jinam.
Třeba housky, krásné pletené, do světle hněda upečené, kmínem a hrubou solí sypané – ano, i dnes se dají sehnat, ale určitě už ne v samoobsluze, pardon, v supermarketu na Proseku, a když náhodou ano, tak jen jako nějaké „lepší“, luxusnější zboží, standart to už není ani omylem.
Špekáčky, ano i ty nějaký malý soukromý řezník umí poctivé, ale musíte se po nich pídit, jako lovecký ohař, to samé točený salám, játrová paštika, i ten často opovrhovaný vlašský salát – tohle vše kdysi chutnalo jinak, kdysi, kdy bývaly jiné normy, než máme dnes. Tehdy se říkalo, jaká svinstva prý na rozdíl od zemí na západ od našich hranic jíme, ale bylo tomu skutečně tak?
Dodnes si pamatuju, že nechat v lednici třeba týden ležet tavený sýr se šunkou, tak Vám po otevření dveří šel po těch několika dnech doslova naproti. Čím to bylo?
Inu tím, že se při jeho přípravě, a nejen jeho, používaly v daleko větší míře SKUTEČNÉ potravinové suroviny. A ty se kazí…
Ne jako dnes, kdy místo masa a pravého špeku v buřtu, tam najdete nějakou sojovou fujtajbl hmotu, ovoněnou ždibínkem masa, obarvenou nějakými červenými rozemletými brouky a pospojovanou nějakým prý jedlým „lepidlem“, které drží pohromadě i všechny ty konzervační ňamky. Tehdy, za socíku, se potraviny více kazily, ano, to je pravda, protože nebyly po okraj nabušené konzervačními látkami, a když, tak ne všechny a ne tolik.
A chutnaly jinak…
Dnes, po třiceti letech od Sametu, tedy od doby, od kdy se dá počítat chvíle, kdy jsme dali vale většině starých socialistických norem pro výrobu potravin, se ale pomaloučku, potichoučku v mnoha případech k vidině tehdejších potravin jakoby blížíme. Ano, najednou je děsně trendy nakupovat a jíst „bio“. Ne že by se za socíku nepoužívala v zemědělství chemie, ale ve výrobě potravin přeci jen bylo té chemie méně, než se pod tlakem pere do jídla dnes. Ano, je fakt, že třeba tehdy byl průšvih v používání některých léků pro hospodářská zvířata, které se pak s jejich masem, nebo mlékem dostávaly do našich těl, viz třeba antibiotika – což už se dnes naštěstí hlídá. Ne, netvrdím, že všechny dnešní normy týkající se potravin jsou špatné, to bych byl pěkný magor, ale u některých potravin se neubráním postesknutí nad chutí tehdy a dnes…
Vepřová konzerva – tehdy i po ohřátí v ní bylo maso, nejen nějaký rozteklý klíh, nebo co to je. Lančmít – dal se na pánvi, nařezaný na plátky, opéct do zlatova a světe div se – držel pohromadě…
Jogurty ve skle – dnes rádoby „luxusní“ pochoutka, která stojí i třikrát víc, než jogurt v kelímku, přitom tehdy byly jogurty ve skle běžná věc, levná, hustá, dobrá a poctivá.
A mohl bych asi pokračovat dál a dál. Asi každý z nás má nějakou tu potravinu z dob minulých, jejíž chuť má zafixovanou, chuť, nebo další vlastnosti, které se dnes už v údajně té samé potravině nedají při nejlepší vůli nalézt.
No, tak jsem si postesknul, a jdu si dát něco, co je prý „jemný“ tvaroh, tak uvidím…
Krásný den všem.
.
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla Rakušanovi matka oběti
Aktualizujeme Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Svědci mluvili až příliš, soud s Weinsteinem se zopakuje. Z vězení však nevyjde
Aktualizujeme Newyorský odvolací soud ve čtvrtek zrušil odsouzení někdejšího hollywoodského producenta Harveyho...
Pořadatelka nahé párty dostala v Rusku pokutu, provinila se kritikou války
Moskevský soud ve čtvrtek uložil pokutu 50 tisíc rublů (asi 12 750 korun) televizní moderátorce a...
S vládou nemá smysl pokračovat v jednáních, a to ani za účasti prezidenta, řeklo ANO
V atriu Poslanecké sněmovny proběhla tisková konference stínové vlády hnutí ANO. Poslanci mluvili...
Prodej bytu 3+1 s lodžií v Ústí nad Labem, ul. Vojanova
Ústí nad Labem - Krásné Březno
2 435 000 Kč
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...