Dnes je velmi aktuální otázka, dokonce na vládní úrovni, kdo je odpovědný za přemnožení kůrovce v našich lesích. Viník se hledá napříč politickými stranami, napříč bývalými vládami, ale viník je jen jeden…
.
… ten viník se jmenuje obecně s odpuštěním připosranost. Přesně tak a asi nejvýstižněji se dá nazvat stav běhu proti zdravému rozumu. Dnes si mnozí kladou objevnou otázku – kdo za to může?! No kdo asi? Přeci všichni ti, co se nechávali zblbnout bandou ekoteroristů, kteří v určité době požívali na našem území ještě větší ochranu, než ten žravý brouk.
Vlády v ne tak vzdálené minulosti přistoupily na hru o císařových nových šatech, kdy rozumní lidé bili na poplach proti zcestným názorům všech těch neziskovek a dalších zelenajících se mozků, které se nelogicky stavěli a dosud stavějí na stranu ochrany kdejakého pišišvora, na úkor lidí a dokonce i na úkor přírody samotné, kterou si brali jak štít.
Myslím si, že rozumní lidé si dnes pokládat otázku, kdo za to může, nemusí, ti to věděli dříve a vědí to i dnes.
Takže to bychom měli kůrovce.
V budoucnu nás, Evropany, ale čeká mnohem větší problém – následky současné migrační krize, respektive následky stejně nelogického chování, jakého jsme byli svědky ze strany našich vlád vůči kůrovci, některých evropských vlád, nebo lidí z EU v bláhovém a nesmyslném přístupu k proudícím davům ekonomicky a hlavně kulturně zcela odlišných lidí, kteří většinou bez dokladů a často i bez dobré vůle, přicházejí osídlit „náš“ kontinent.
Ono, ne že by bylo dnes jisté, zda situace v Evropě někdy dospěje tak daleko, aby se někdo postavil a naplno zařval – KDO ZA TO MŮŽE? A zároveň aby jasně ukázal prstem na ty politiky, kteří jsou ve smyslu současného a nedávného přílivu s evropskými hodnotami nekompatibilních nezvaných hostů vinni.
Otázka ovšem je, jestli to k něčemu ještě bude, jako je u nás a dnes dost pozdě dumat nad rozlitým kůrovcovým mlékem…
Dvě sice dost odlišná témata, která však přesto něco spojuje – alibismus odpovědných politiků a jak už jsem uvedl v úvodu – jejich s odpuštěním připosranost skutečně řešit problémy a to smysluplně a s ohledem na budoucnost.
.
