Těšil jsem se na silné téma, které sliboval už název počinu, který včera uváděla ČT1 od 20:15 hod. Ale je to marný, je to marný, je to marný, už prostě historické filmy neumíme…
.
Film Bůh s námi – od defenestrace k Bílé hoře, který byl anoncován jako historické drama, nabízel zpracování silného tématu, jakým je právě doba před Bělohorská, i to, co následovalo těsně po ní, totiž období od popravy 27 českých pánů, až po Třicetiletou válku. Ten film byl také anoncován doslova takto – „Premiéra velkého výpravného filmu, uváděného k 400. výročí události, kterou započala třicetiletá válka.“
Jak píšu, téma jako hrom…
Místo toho, co jsem čekal, jsem však s úžasem přecházejícím postupujícím „dramatem“ v hrůzu, zjistil, že se dívám na snové vyjádření režisérova neplodného pnutí, snad zaviněné neskutečně nudným scénářem.
Chvílemi jsem se bál, zda aktéři při hraní neusnou, protože já sám jsem měl v tomto smyslu fakt namále. Jediné, co se dalo na tom veledíle pochválit, byly skvělé kostýmy a pěkné lokace, jenže už ze zkušenosti, potvrzené právě včera večer, se opět ukázalo, že kostýmy a prostředí samy o sobě filmovou pecku fakt neudělají.
Ono strašné „Matyáši, Matyáši!“, stále dokola opakované hlavní ženskou postavou, bylo tak „dech beroucí“, až jsem pak celou noc za spaní křičel, že nejsem žádný Matyáš…
Když si uvědomím, že toto dílo vzniklo prý dokonce v koprodukci Česka, Rakouska, Slovenska a už si nevzpomínám koho dále, když si uvědomím, že v tom veledílu měla prsty i námi diváky štědře sponzorovaná Česká televize, tak mám chuť při vzpomínce na tu hrůzu mlátit vzteky hlavou do zdi.
Proč vzteky?
Protože tým, který takové krásné a silné téma takto zprzní, by podle mého názoru neměl mít právo využívat z veřejných rozpočtů ani korunu!
Kde jsou ty časy, kdy v naší filmové tvorbě vznikaly takové historické skvosty, jako byl v podstatě ze stejné historické doby film Svědek umírajícího času se skvělým Petrem Čepkem…?
Pravda, i v ohledu na ten včerejší výtvor by se nějací svědci umírajícího času našli – ti před obrazovkami, co zažívají umírající čas skvělých českých filmů.
Možná se ten film někomu líbil, proti gustu žádný dišputát, jak se říká, za mě ale palec dolu. Když už silné téma, o kterém navíc většina národa ví jen něco v historických datech a něco málo o Bílé hoře, mělo a mohlo být uchopeno mnohem obšírněji a hlavně koukatelně.
Děj filmu byl v podstatě okleštěn na několik málo dialogů, které kdyby nebyly donekonečna natahované pomalou chůzí, dramatickými výrazy obličejů, mlhou na Bílé Hoře a projevů přemýšlení hlavních aktérů, mohl by trvat tak s bídou dvacet minut, místo hodiny a půl neskutečné nudy o ničem. Přišlo mi to, jako bych se díval z okna… a on pod ním nikdo dlouho a dlouho nešel.
Začátek názvu filmu zněl Bůh s námi. Ano, s tím mohu souhlasit, pokud se nám naše – jejich Česká televize bude dál pokoušet předkládat podobné skvosty, tak ten začátek názvu filmu přesně sedí…
.
