Napadlo mě to, když jsem viděl první díl seriálu Dabing street. Tam, na pohřbu, mluvil k pozůstalým Jiří Bartoška. V uchu měl naslouchátko a tím se mu dostávalo textu, který měl říkat…
.
Jenže se vloudila chybička, a protože tomu příposlechu špatně rozuměl, plácal ve svém projevu totální a nelogické nesmysly. Protože se soustředil na další text, který mu maličké naslouchátko ukryté v uchu předávalo, ani mu dost dlouho nedocházelo, jaké nesmysly to před několika vteřinami plácl.
A přesně to mně napadlo, když jsem si uvědomil, že něco podobného se čas od času, hlavně v přímých přenosech, stává staronovému panu prezidentovi, Miloši Zemanovi. Asi si hodně z nás pamatuje na jeho slova o „vykouřené pohádce“, či jak to tehdy bylo. Ani tehdy se myslím nezarazil a neuvědomil si, jaký přežblept se mu podařil. Přesně, jako by se musel stůj co stůj soustředit na další slova, která slyší a která musí nahlas opakovat. Když člověk v normální situaci něco podobného plácne, většinou si to rychle uvědomí a opraví se.
Proč si své občasné slovní nesmysly a nelogičnosti neuvědomí pan Zeman?
Je to zaviněno problémy se soustředěním, zapříčiněné věkem či nemocí, nebo je to vinou toho, že ten někdo, kdo mu do ucha šeptá to, co má po něm opakovat, drmolí moc rychle a nesrozumitelně a pak se občas stane, že mu prezident nerozumí a plácne ve snaze neztratit tempo nějakou hloupost?
Pan prezident často mluví „z oleje“, za což ho řada lidí obdivuje. Dělá v textu často dramatické pauzy, což na první pohled vypadá velice „státnicky“. Jsou ony pauzy ale opravdovým stylem mluvy pana prezidenta, nebo jde o nucené přestávky potřebné k myšlenkovému zpracování došlých informací do ušního boltce?
Samozřejmě, že se mohu mýlit a že taková myšlenka je totálně mimo a hloupá, to jsem ochoten připustit. Jen nevím, co by bylo pro nás, jako občany České republiky horší, zda možnost, že náš prezident postupně senilní a není schopen rozeznat, kdy z něho vyleze slovní nesmysl, nebo fakt, že není takový rétor, jakým se staví a je v podstatě jen tlumočníkem slyšeného slova.
.
