Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."

26. 12. 2008 8:39:09
Noční můrou každého osobního strážce je, když musí střežit někoho, kdo o to nestojí, kdo jím pohrdá a kdo mu zbytečně přidělává práci. Kdo jsou ,,muži v černém“...?
Obrázky z BagdáduObrázky z BagdáduNkBvB - Wikipedia

Potíže jsem cítil hned v okamžiku, kdy se její noha dotkla půdy naší ambasády. Nebyl jsem přítomný při jejím příletu z důvodů jiných povinností, které tak trochu souvisely i s jejím plánovaným programem. Její příjezd opancéřovanou limuzínou jsem už ale sledoval. Projela první branou a zůstala stát na druhém kontrolním stanovišti. Příslušník námořní pěchoty ,,objel“ jedno auto po druhém detektorem na odhalení výbušnin, jeho pomocník – belgický ovčák udělal svým čenichem totéž a zrcátka na teleskopické tyči zkontrolovala podvozek. Ocelové sloupky zajely se slabým zavrněním do asfaltového povrchu cesty a madam Carolline Blanchettová , senátorka Spojených států amerických, členka stálého výboru pro pomoc Iráku, mohla vstoupit na půdu velvyslanectví USA v Bagdádu.

Ona i její štáb čítající jednu osobní asistentku a tři nižší senátní úředníky se nejdříve ubytovali a všichni odpočívali po cestě. Naše setkání bylo naplánované na druhý den, ale její přítomnost mě i mé muže a jednu ženu zaměstnala ihned. Stáli jsme nad mapou Bagdádu a civěli jsme na ní, jako bychom ji viděli poprvé.

,,Sakra, proč se ti holomci prostě nemůžou naložit do auta a dovést se sem. Tady ať si potom krafají jak chtějí dlouho...“

,,Ona by to nedopustila a protože za ní stojí celý výbor, který má zatraceně co mluvit do toho, co se tady v té díře bude dít, musí být po jejím Charlie“

Agentka Tajné služby Charlie Prestonová byla jedinou ženou v mém týmu tady v Bagdádu. Byla dobrá a svou práci znala stejně, ne – li lépe, než kterýkoliv její mužský kolega. Svého času sloužila i ,,na Olympu“ (v Bílém domě) a právě tam jsem si jí všiml. I když byla docela atraktivní, dokázala snadno splynout s davem při oficiálních příležitostech a její nenucený výraz dokázal vzbudit pocit klidu i v celkem vypjatých situacích. Teď a tady se oprávněně znepokojovala nad plánem senátorky Blanchettové, sejít se druhý den s několika členy jisté místní vládní organizace, která byla přímo napojená na ,,pupeční šňůru“, jak jsme s humorem říkali plánu výboru senátu USA, na pomoc při budování některých složek zdravotnické a sociální struktury rodícího se ,,nového“ Iráku.

Na tom by asi nebylo nic divného, podobné schůzky byly prakticky na denním pořádku.

Jenže...

Jenže v posledních několika dnech se několikanásobně zvýšila aktivita protivládních sil a bohužel na denním pořádku bylo více mrtvých při různých incidentech, ať už šlo o přestřelky, či sebevražedné, nebo dálkově řízené výbuchy náloží. Schůzka byla naplánována na místě, kam přijet znamenalo v současné době zvýšené riziko nežádoucí ,,pozornosti“ ze strany fedajínů. Ať jsme se na mapu dívali jakkoliv, doslova na nás z ní křičelo slovo – průser... Přeprava vrtulníkem v tomto případě nepřicházela v úvahu a tak jsme museli vymyslet co nejméně rizikovou trasu, což však znělo v té době a na tom místě jako špatný vtip.

Přeprava VIP osob má svá specifika a různá úskalí. Točili jsme takzvaný princip ,,vajíčka“. Je to původně Izraelský model, ale vlastně ho převzala většina ochranných služeb na světě. Jde o to, že ochrana je rozdělená do tří vrstev. Ten nejširší okruh ( skořápku) má na starosti místní policie. Pravda, v ,,Iq“ (zkratka pro Irák – Iraq ) jsme se většinou museli bez tohoto luxusu obejít. Na jejich policii se nedalo tak docela spoléhat. V jejich řadách byla spousta rebelů a bylo to tak padesát na padesát, že vám pomohou k cíli nebo do rakve...

Další okruh ( bílek ) tvoří už vlastní agenti - bodyguardi, ale drží se ve větší vzdálenosti od VIP a tvoří vlastně takové nárazníkové pásmo. Důležití jsou například při jízdě v konvoji aut. Vždy musí jet minimálně tři vozy. Vůz č.1 veze právě ,,bílkaře“, ve voze č.2 jede VIP s poslední vrstvou nejbližších ochránců – žloutkem a vůz č.3 tvoří zase ,,bílek“. Všechna auta mají zvláštní vybavení. Každého asi napadne - pancéřovaná karosérie a neprůstřelná skla. Ano, to je standard. Je ale ještě pár dalších parametrů, které musí taková auta pro přepravu VIP splňovat. Musí mít samozřejmě o hodně více nadupaný motor než sériové typy. Pancéřování musí ve formě ocelových plátů i například oddělovat prostor mezi motorem a posádkou auta. To proto, že útočníci se nezřídka snaží palbou na motor auto znehybnit, aby potom mohli posádku dorazit palbou z blízka, nebo pod auto umístit IVZ (improvizované výbušné zařízení). Právě takový plát železa má zabránit, aby kulky pronikly od motoru do kabiny. Ze stejného důvodu jsou pláty oceli vyztužená i opěradla všech sedaček. VIP sedí vzadu a tak by kulky ani zepředu ani zezadu neměly proniknout skrze sedadla a jakkoliv ho (VIP) ohrozit. Další věc jsou air- bagy.

Normálně slouží k ochraně pasažérů, ale v tomto případě jsou nežádoucí. Myslíte si, že jste teď četli špatně? Ne ne, čtete správně. Může se totiž stát, že vás ,,Tanga“ ( teroristé) při napadení donutí narazit do nějaké překážky, buď do vás přímo narazí, nebo se prostě při té mele srazíte s čímkoliv. A co se v takovém případě stane? Řidiči i ostatním vystřelí do obličejů air bagy a pak je skoro nemožné rychle zmizet z místa kontaktu. Z toho důvodu se z aut pro převoz VIP air bagy odstraňují.

Zkuste si to představit.

Jedou tři vozy. Vozy č.1 a č.3, by měly být vyšší než auto s VIP. Vůz č.1, spatří před sebou nebezpečí. Spolujezdec vedle řidiče ( většinou velitel přepravy ) přes vysílačky předá předem domluvené kódové slovo pro případ kontaktu s nepřítelem. Řidič už zastavuje vůz do smyku napříč přes silnici. Díky výšce auta kryje nižší vůz s VIP, které zastavuje za ním. Vůz č.3, se už otáčí a stává se z něho tímto vůz č. 1. Vůz č.2, vezoucí VIP otáčí také a následuje č.3 ( č.1) . Vůz č. 1 (č.3 ) dokončuje otočku a v případě potřeby krycí palbou zajišťuje ústup. No, takhle to vypadá jednoduše, ale problém je v tom, že Fedajíni nejsou hlupáci a když už vůz č.1 vidí nebezpečí, většinou už past sklapla a bývá už zablokovaná i ústupová cesta. To se pak jen modlíte, aby na střeše toho domu po vašem boku neseděl někdo s omotaným shamagem okolo hlavy a s RPG na rameni. Konvoje VIP bývají kryté i za pomocí vrtulníků, ať už pověstných ,,Černých Jestřábů“ nebo ,,Apačů“ . Ty jsou však ve vzduchu jako průběžný ,,monitoring“, ale senátorka, i když si o sobě jistě myslí, že je ,,velkým zvířetem“ ve skutečnosti to tak není a my jsme nedostali v případě této akce povolení využít vrtulník přímo jen a pouze jako možnou palebnou podporu. Jednoduše řečeno, senátorů je v senátě dost, president (na jehož ochranu je vrtulník samozřejmostí) je jen jeden...

DEN DRUHÝ

,,Dobrý den madam. Jmenuji se Benjamin Taylor a jsem šéfagentem Tajné služby zde, na ambasádě. Mám na starosti vaši bezpečnost jak zde, tak hlavně během dnešního dne. Toto je moje kolegyně, agentka Charlie Prestonová. Chtěl bych vám říci něco o tom, co nás dnes čeká. Odjezd je naplánovaný pokud vím na 10:00 Am. Pojedeme pěti limuzínami. Vy a vaše asistentka pojedete ve druhém voze, ve kterém pojedu i já. Zbytek vašeho štábu pojede ve voze čtvrtém. Dovolím si vás požádat, abyste vy, i vaši podřízení důsledně dbali pokynů agentů tajné služby. Nechci vás znepokojovat madam, ale jsou zde určitá rizika, která nesmíme podcenit. Přeci jen jsme jaksi na nepřátelské půdě a ať jsou moje či vaše osobní úmysly jakkoliv pro místní obyvatele neškodné, jsou zde lidé, kteří si to nemyslí...“

,,Skončil jste ,,ŠÉFAGENTE“ Taylore...?“

Jen jsem slyšel způsob, jakým vyslovilo slovo -,,šéfagente“ a už mně bylo jasné, že můj první dojem byl správný a že s tou dámou budou potíže...

,,Ano, madam, myslím, že jsem vám řekl vše, co jsem chtěl. Pokud byste se chtěla na cokoliv zeptat...“

,,Tak teď zase poslouchejte vy – šéfagente. Vaše snaha vystrašit mě, je marná! Řeknu vám to na rovinu...“

,,Ale madam, já vás přeci nechtěl vy...“

,,Byl byste tak laskav pane Taylore a nechal mě domluvit?! Já jsem vás nechala domluvit také!“

To ,,pane Taylore“ znělo snad ještě pohrdavěji, než před tím ten -,,šéfagent".

,,Omlouvám se madam, pokračujte prosím...“

,,Děkuji vám za ,,dovolení“. Tak tedy, nejsem zvyklá na to, aby někdo řídil způsob a snad i čas mých schůzek a už vůbec nedovolím, aby se okolo mě motalo stádo ,,mužů v černém“. Ti lidé se kterými se chci dnes setkat, jsou státní úředníci této země. Nedovolím nikomu a vám už vůbec ne, abych v jejich očích vypadala jako nějaká schizofrenička. Pokud už chcete být v mé blízkosti, budete poslouchat vy mé příkazy a ne já vaše. Vyjádřila jsem se jasně?!“

,,Naprosto jasně madam.“

,,To jsem ráda, můžete jít – vy i vaše kolegyně...“

Senátorka se k nám otočila zády a já doslova cítil ten výbuch energie, který sálal z těla agentky Prestonové. Tomu se říká černá můra. Máte hlídat někoho, kdo vůbec netuší nic o vaší práci, hodlá vám ji co nejvíce ztížit a dokonce vámi snad pohrdá. Navíc její postavení jí zdánlivě staví do role toho, kdo má poslední slovo. V tomhle případě se ale senátorka mýlila a měla se o tom za okamžik dozvědět.

,,Agentko Prestonová, byla byste tak laskavá a šla dohlédnout na přípravy do garáží...?!“

Bylo vidět, že Charlie by nejraději řekla něco neprofesionálního, ale uměla se ovládnout.

,,Madam, pane...“

Lehce se uklonila hlavou a byla pryč.

,,Vy můžete jít také Taylore...!“

Byla opravdu ,,kouzelná...“

,,Nemohu madam, ještě jsem neskončil.

Jsem tady proto, protože moje práce je postarat se, aby se jak vám, tak lidem z vašeho štábu podařilo přežít dnešní den. Říkala jste něco o lidech, se kterými se dnes chcete sejít. Já vám zas povím něco o lidech, kteří by se rádi sešli dnes s vámi. Za poslední týden jsme tu měli dvanáct incidentů. Dohromady 46 mrtvých, z toho dva naše vojáky. Ti lidé, o kterých se tady bavíme, ti, kteří by neváhali ani vteřinu dát život za to, dostat vás do rukou, by měli neskonalé potěšení z toho, uříznout vám hlavu v přímém přenosu. Zřejmě si neuvědomujete, že tady nejsme v Paříži, nebo v Bostonu. Tohle je Bagdád madam...

Jsem tady proto, že mě sem poslala vláda USA. Jsem tady proto, abych se staral o bezpečnost všech lidí, které mně naše exekutiva svěří do péče. Dnes se mám postarat o vás. Jako že je Bůh nade mnou madam, já svůj úkol splním. Můžete si na mě po návratu do Washingtonu stěžovat. Tady, na půdě vyslanectví se může stát, že budu nucen poslechnout některé vaše pokyny. Věřte ale tomu, že jakmile se kola vaší limuzíny dotknou bagdádské dlažby, velím já! Ani president Spojených států madam, si nedovolí mluvit nám do naší práce. On totiž ví, že o ní víme víc, než on a že jsme tady proto, aby tady i on mohl být jak zítra, tak za týden. Já nejsem dveřník na Kapitolu madam. Je na vás, jestli se s tím smíříte, či nikoliv. Ať už se rozhodnete jakkoliv, upozorňuji vás, že do mé kompetence, jakožto šéfa bezpečnosti patří, nedoporučit váš pohyb mimo bránu vyslanectví. Pokud mě k tomu donutíte svým postojem, nebudu váhat ani vteřinu a udělám to! Nebudu riskovat životy svých lidí jen proto, že vaše nerozvážnost jim nedovolí, aby konali to, nač je vláda za nemalý peníz vycvičila. Oni tady nejsou proto, aby chránili vás jako osobnost, ale proto, aby chránili instituci, kterou zde zastupujete. Oni i já a stejně tak vy, jsme tady proto, abychom dělali svou práci. A nejen že s námi – vámi pojedou ,,muži v černém“. Pojedou s námi i příslušníci námořní pěchoty. Neřekl jsem vám totiž, že limuzín sice bude pět, ale konvoj bude mít celkem sedm vozů. První a poslední budou právě Humwee s námořní pěchotou. To je všechno, co jsem vám chtěl ještě říci...

Madam...“

Lehká úklona hlavou ze strany mé a výraz, jenž nedokážu popsat ze strany její. Myslím, že s ní ještě nikdo nikdy podobným stylem nemluvil. Byl jsem přesvědčený, že mám pravdu, otázka je, jestli si to budou opravdu myslet i moji nadřízení. Rozhodl jsem se o celém rozhovoru sepsat zprávu a počkat, jak se vyvine její postoj a případně ji zaslat velení Tajné služby do Washingtonu...

Sevrní strana Bílého domu

Na fotce severní strana Bílého domu ve Washingtonu. (Wikipedia)

Tento příběh je vymyšlený, avšak některé strategické postupy a taktická opatření vycházejí ze skutečné praxe Tajné služby Spojených států amerických, odpovědné za osobní ochranu svých ústavních činitelů. Tajná služba ( dále jen TS) má však mnohem širší pole působnosti, přičemž má samozřejmě federální pravomoci. Patří sem mimo jiné i například ochrana měny USA. Její kompetence jsou široké a práce (ať už s politikou USA souhlasíme či nikoliv) náročná. Mohou ji dělat jen ti ,,nejlepší z nejlepších". Takový je i Benjamin Taylor, šéfagent TS, pověřený bezpečností v iráckém Bagdádu. Jeho jméno je v tomto příběhu ze samozřejmých důvodů změněné.

V.Kroupa

Pokračování příště...

Autor: Vladimír Kroupa | pátek 26.12.2008 8:39 | karma článku: 29.39 | přečteno: 7362x


Další články blogera

Vladimír Kroupa

O špičatém klacku v rozkroku Andreje Babiše a o suspenzoru…

Na celou kauzu okolo padesáti (údajných) syrských sirotků, je třeba hledět jako na pouhou páku tlaku opozičních stran. Není ani omylem náhoda, že k tomu došlo těsně před „malými“ volbami...

21.9.2018 v 8:15 | Karma článku: 42.65 | Přečteno: 3701 | Diskuse

Vladimír Kroupa

O tom, co v ní nacházím, o tom, k čemu mě vede, o tom, že zůstávám hříšným chlapem…

Vedla mě k ní trochu náhoda, trochu věkem probuzená touha po poznání a hodně veliká touha po pochopení spousty věcí, včetně sebe sama. Zatím nevím, jestli poznám a už vůbec nevím, jestli pochopím...

20.9.2018 v 11:15 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 662 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Já těm Američanům opravdu nerozumím…

Nejen tím, že nevládnu angličtinou, ale hlavně tím, co se z USA dostává dál do světa. Na jednu stranu v této zemi vzplálo hnutí, které muže všech barev nutí skoro ke studu, na stranu druhou tam zrovna „frčí“ polonahaté modelky...

19.9.2018 v 13:10 | Karma článku: 35.74 | Přečteno: 1438 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Milá IDNES.cz, nepište o něm, on s vámi přeci nechce mít nic společného…

Není tomu tak dlouho, co se jistý zpěvák nechal slyšet, že nebude od té chvíle mít nic společného s čímkoliv, co má nějakou přímou spojitost s panem Babišem...

14.9.2018 v 10:41 | Karma článku: 40.62 | Přečteno: 2461 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Luboš Vermach

Jak dostat v parku od "bratranců" nakládačku a na hotelu ještě jednou

Je špatné, pokud vás někdo zmlátí. Ještě horší je, stane-li se to v cizím městě a vy ani nevíte, kdo vám nandal. Ale ze všeho nejhorší je, když dostanete přes držku místo někoho, jehož dobře znáte. To je pak vážně pech.

22.9.2018 v 16:59 | Karma článku: 6.59 | Přečteno: 432 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Vlastenecká o sirotcích a minulosti

Básnička jedna taková, co mě včera večer napadla, když sledoval jsem v televizi chobotnici, jak má dlouhá chapadla.

21.9.2018 v 10:04 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 327 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Patnáct haiku pro očistu duše

Když tady stále čtu, kam se Česko, Evropa, svět a lidstvo řítí, jak nás zlikviduje islám, jak nám odtikávají poslední chvíle, než nás zničí klimatické změny, v kontrastu s tím mám chuť na něco prostého, jako jsou třeba haiku.

20.9.2018 v 21:24 | Karma článku: 10.04 | Přečteno: 234 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

Nebojím se imigranta ,kterého neznám ....

nebo vlastně jo ? ....A kdo má vlastně pravdu a lze jí vůbec najít a je potřeba ji hledat ? Nevím ,ale za sebe říkám ANO ,jsem pro ,aby čr byla jak západní mocnosti a pomohla lidem v nouzi.

20.9.2018 v 12:24 | Karma článku: 5.69 | Přečteno: 703 | Diskuse

Jan Jurek

Vytčený cíl, který se může splnit … anebo taky ne

Při výjezdu z Prahy se zastaví na místě, kde se může občerstvit. Dá si své oblíbené menu. Ne příliš zdravé, ale chutné a povzbuzující s trochou Coly, kterou jinak vůbec nepije. Když se vrátí k autu, z ničeho nic se jen tak dívá

20.9.2018 v 8:40 | Karma článku: 5.94 | Přečteno: 211 | Diskuse
Počet článků 1831 Celková karma 38.33 Průměrná čtenost 2721

Dum Spiro Spero... Tulák po hvězdách, kalič, fotograf, bývalý voják štěstěny, příležitostný herec, rybář, spisovatel. Hoďte mě vlkům a vrátím se, jako vůdce smečky...

 

                                

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více




Najdete na iDNES.cz