Když čert kálí na jednu hromadu…

22. 08. 2017 10:52:12
Nevím, v jaké konstelaci byly hvězdy v pátek 18.8. 2017, ale muselo to být něco hodně divného. Povím Vám o dvou událostech té noci, jedné jsem se stal přímým účastníkem, tu druhou si bohužel „vyžral“ až do dna jeden můj známý...

.

Začnu tou, u které jsem osobně byl. Jeden můj kamarád se ve svých osmačtyřiceti letech rozhodl, že se (podruhé) ožení. A tak jsem byl ještě s dalšími třemi kamarády pozván na jeho rozlučku se svobodou. Hezké to bylo, jedlo se, pilo se, v jedné pražské restauraci. Já pil málo, jednak moje tělo trpí slabší cukrovkou, a navíc mě druhý den čekal úkol dopravit autem mou rodinu i s tchýní na oslavu narozenin k jedněm příbuzným. Takže já měl jen jednoho malého panáčka na přípitek a několik málo piv – desítek.

Moji kamarádi se tak při zdi držet nemuseli, a tak nepili desítku, ale svijanskou třináctku a panáky do nich padaly, jako kameny do vody.

Když nás okolo jedenácté večer z restaurace vyšoupli, byl jsem nejstřízlivější. A co se nestalo, jeden z našich kamarádů sedl na tramvaj a odjel, zbyli jsme tři. A jeden z nás, bohužel stotřicetikilový macík, neustál hladinku chlastu v krvi a rozhodl se už před restaurací, že bude spát na chodníku...

Tak jsme ho s kamarádem (s tím, co zapíjel svou svobodu) vzali každý pod jedním křídlem a táhli jsme ho na Palmovku na stanici autobusu, s tím, že s ním pojedeme až na Prosek a slavící kamarád, protože žije na Kladně, u něj přespí, neb žena našeho opilce prý není doma, ale někde na chatě...

Člověk míní – Pán Bůh mění...

Zmožený kamarád, říkejme mu třeba Jaroušek, se cestou na autobus rozhodl, že se mu chce čurinkat. Byl odveden (odtáhnut) ke křoví, a když zvednul hlavu, aby se podíval na hvězdy, hlava byla zamotána a už jsme všichni tři letěli mezi roští. Mě to stálo krvavý šrám na noze...

Jako na potvoru přijel autobus ne nízkopodlažní, ale se třemi schody na palubu, což se ukázalo pro našeho kulturně zmoženého kamaráda i pro nás, jeho podpěry, jako neřešitelný problém. Táhněte sto třicet kilo mrtvé váhy do třech schodů...

Autobus odjel bez nás.

Jako nejstřízlivější jsem se vydal k nedaleko stojícímu taxíku, protože v jeho žlutém střešním světle kynula naše jediná naděje.

„Dobrý večer, šéfe, prosím vás, máme problém. Kamarád se nám strašně ožral, nemůže na nohy a my ho nutně potřebujeme dostat na Prosek...“

„Bude blejt...?!“

„Nebude, jen nemůže na nohy...“

„Tak fajn, dotáhněte ho sem, já na to stanoviště autobusů nemůžu, a já vás na ten Prosek hodím...“

Na Proseku jsme našeho kamaráda vytáhli z taxíku, prošacovali jsme ho a z jeho kešeně předali taxikářovi peníze, přeci jen to nebyla naše vina, tak ať si to andělíček zaplatí. Pak jsem taxikáře poprosil, aby ještě chvíli počkal, že pak hodí domů mě...

Sotva jsme Jarouška opřeli o strom, zjistili jsme, že není schopný nám říct, ve kterém vchodě bydlí. Uvědomili jsme si, že si vlastně ani my nepamatujeme, v jakém vchodě toho dlouhého paneláku bydlí, přeci jen jsme u něj byli naposledy někdy před třiceti lety, od té doby jsme se vždy scházeli někde na chalupě, nebo všude možně, jen ne u něj.

Kamarád, slavící svou nastávající svatbu (v té chvíli už totálně střízlivý...) tedy podržel Jarouška opřeného o strom a já jsem se se svítícím mobilem v ruce vydal pátrat po domovních zvonkách u jednotlivých vchodů, kde najdu jeho jméno. Než jsem stačil cokoliv najít, ozvalo se od stromu volání o pomoc...

„Ty vole, Vláďo, dělej, pojď sem!!!“

„Co je, co se děje?“

„Von chce někam jít...“

A vážně, Jaroušek se se svými sto třiceti kily skoro rozeběhl směrem k parkujícím autům, o jedno se opřel a zašmátral někde poblíže poklopce.

„Ty vole Jardo, přece nemůžeš ochcávat cizí auta?!“

„Hhhh, nmužžžu. Dommmo žžžena, nemužžžuspát.“

„Jak – doma žena, ty vole jeden?!“

Vyjeknul kamarád, co si myslel, že u Jarouška v klidu přespí, protože poslední vlak na Kladno odjížděl někdy za dvacet minut z druhého konce Prahy...

Pak, jako zázrakem nevytáhnul Jaroušek z poklopce to, s čím my kluci močíme, ale z kapsy vylovil klíče a to auto, o které byl opřený, si odemkl. Byla to jeho dodávka, s třemi sedadly vepředu.

Stačil nám s druhým kamarádem jeden pohled a bylo jasno, náš problém byl rázem vyřešený...

Narvali jsme Jarouška do jeho auta, krásně se natáhl na těch třech sedadlech, klíče jsme mu hodili na podlahu skoro pod sedačku, to aby ho nenapadlo někam odjet a běželi nazpátek k taxíku. Taxikář se dobře bavil, prý už viděl všelicos, ale vidět tři stárnoucí voly, jak řeší problémy, které jinak spíše řeší dvacátníci, to ho dost pobavilo.

Když se dosmál, kopnul do vrtule a fofrem nás odvezl směrem k Vltavské, odkud měl jet kamarádovi vlak na Kladno. Kamarád celou cestu v taxíku nadával, že to bylo přeci jeho „štando“, že takhle měl být nalitej on a ne Jaroušek, že mu tu opici ukradnul. Dojeli jsme na Vltavskou, náš oslavenec se vydal na vlak a mě odvezl taxík konečně také domů. Myslel jsem si, že tím to skončilo – omyl...

Druhý den, těsně před desátou dopoledne mě pípla v mobilu SMS od kamaráda z Kladna, píšu ji v plném znění...

„Ahoj draku. Tak teď jedu teprve domu, ten vlak nejel. Lidi tu nadávali, tak sem musel k ségře do Jindřišský samozřejmě jsem pěkně zmoknul. měj se...“

Takže kamarád, slavící svou rozlučku se svobodou musel jít pěšky z Vltavské až do Jindřišské ulice, v dešti, kde přespal u sestry a domu na Kladno dorazil až dopoledne druhý den. Jak s ním, tak se mnou doma pro pozdní příchod nemluvila ani klika od záchodu, já byl navíc skrze svou zakrvácenou nohu podezříván, že jsem se někde s někým serval.

A Jaroušek? Ten se v autě pár hodin prospal, pak našel na podlaze ty klíče, auto zamknul, vzpomněl si, kde bydlí a odešel dospat domů. Jeho choť spala, tak ani nevěděla, v kolik hodin přišel a tak s ním klika od záchodu mluvila...

Jak se říká pro dobrotu – na žebrotu...

................................................................................................................

Ten druhý příběh té noci však dopadnul daleko hůř...

Jeden můj jiný známý vyjel v deset večer s rodinkou čítající tři malé děti a ženu, svým autem na dovolenou do Itálie. Někde v Rakousku mu auto vypovědělo službu, snad prý převodovka, či co. Zavolal si odtah zpět na české hranice, od hranic jeli domů taxíkem, tam si vzal své služební auto, jeho šéf mu mailem zaslal povolení k používání služebního auta v zahraničí a vyjeli znovu směr Itálie. Ani si neumím představit, ani vlastně si to představovat raději nechci, co se muselo dít, ty nervy musely být peklo. A tak se stalo, že v tom zmatku do toho služebního auta, co jezdí na naftu, natankoval omylem to, co tankoval do svého soukromého vozu – benzín. Dojeli pár kilometrů a konečná – tentokrát definitivní...

Myslím, že to bude nejdražší dovolená jeho života – zaplacený pobyt, který nevyužije, taxík a odtah, (netuším, jak to má s pojistkou...) a ve finále bude muset zaplatit opravu motoru služebního auta, které jelo několik kilometrů na benzín, místo na naftu...

Když jsem se to dozvěděl, tak jsem si říkal, že když čert sere, tak fakt na jednu hromadu a že zaplať Pánu Bohu jen za jednoho ožralého kamaráda, než řešit to, co čeká toho druhého známého...

Hezký, a pokud možno úspěšný den Vám všem, kdo jste měli tu trpělivost a dočetli jste až sem.

.

Autor: Vladimír Kroupa | úterý 22.8.2017 10:52 | karma článku: 34.51 | přečteno: 2774x

Další články blogera

Vladimír Kroupa

V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…

Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...

2.8.2023 v 14:11 | Karma článku: 44.52 | Přečteno: 5522 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...

Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...

18.4.2023 v 10:33 | Karma článku: 46.62 | Přečteno: 10214 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…

Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...

23.3.2023 v 11:09 | Karma článku: 19.66 | Přečteno: 833 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Den, kdy se naivům zastavil dech…

Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...

24.2.2023 v 13:59 | Karma článku: 31.22 | Přečteno: 1379 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 35.13 | Přečteno: 642 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.96 | Přečteno: 2232 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 301 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 217 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 281 | Diskuse
Počet článků 2182 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3086

Bývalý bouřlivák, bývalý rváč, bývalý voják štěstěny, bývalý kalič, bývalý spisovatel. Současný pozorovatel všedností i jinakostí, na které se dnes ze svého skladu vzpomínek dívá úplně jinak, než jak se na ně díval v těch bývalých, bouřlivějších dobách...

 Dum Spiro Spero... 

 

                                

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...