Jak jsem si šel koupit sedací soupravu…
.
Což o to, sedačka to byla pěkná, k ní dvě křesla, pohodlná tak, že člověk spal, už když se na ně jen podíval. Kývli jsme s manželkou na sebe a bylo rozhodnuto.
Paní prodavačka u pokladny byla docela milá, tedy alespoň až do té osudné chvíle, kdy zadala do počítače kód naší vysněné sedačky…
„Tak to se moc omlouvám, ale dnes to nepůjde, dnes vám ji už neprodám.“ Povídá paní s profesionálním výrazem účasti. Nechápal jsem v čem je problém a položil jsem v tu chvíli asi tu nejnemožnější otázku, jakou jsem mohl – „Proč?!“
„No, protože venku přeci prší, to dá rozum“ jala se mi paní prodavačka vysvětlit s výrazem „Ty ty ty“ ve tváři, že jsem buď málo informovaný, nebo oupelně blbý.
„Já vám ale opravdu nerozumím, proč mi nechcete tu sedačku prodat, když venku leje?“, zkouším být trapně logický.
„Nejde o to, jestli chci, nebo nechci, jde o to, že ji nebudete moci dnes díky tomu dešti zaplatit a jak asi sám uznáte, bez zaplacení vám ji vydat nemůžu. Jde o to, že by vám cestou určitě zmokla, takže jak říkám - bohužel, dnes už to nepůjde, pršet má podle euroradaru až do zítřejšího rána."
"Éééé?!" já vím, neznělo to chytře, ale já jsem se fakt cítil, že jsem se asi ocitl zčistajasna v blázinci...
Škoda, že vedle paní u kasy neviselo na zdi zrcadlo, kdyby ano, mohl bych se podívat na svůj obraz v něm, abych viděl, jak vypadá kretén ve své nejslabší duševní chvilce.
„Podívejte se, pane, já se moc omlouvám, ale jak asi můžete vidět, nemám tu jen vás. Vy děláte, jako byste nikdy neslyšel o tom nařízení Evropské unie, které jasně říká, co říká – NAŘIZUJE, že v případě nepřízně počasí, nesmí prodávající zákazníkovi prodat žádný produkt, který by mohl vinou povětrnostních vlivů dojít k úhoně. A jak asi opět sám uznáte, takový prudký liják by asi nové sedací soupravě zrovna neposloužil…
"Ježíši, to nemůžete přivřít oči a dělat, že ještě neprší, vždyť začalo sotva před několika minutami..." říkám si, že je prodavačka asi cvok a zkouším to s ní zatím po dobrém.
"Pane, podívejte se, i kdybych chtěla, systém mě nepustí, nebudu to moci namarkovat, systém ví, že venku prší a tak se není o čem bavit. SYSTÉM TO VÍ...!“ pozvedla výstražně prst směrem k nebi, jako kat Islámského státu, co ukazuje, kolik že je bohů nad ním, a zatvářila se při tom gestu stejně, jako Džihádista John, když mu přivedli pod nůž nového adepta dekapitace.
„Tak dost! Doprdele, co mi to tady plácáte za nesmysly?! Co že to Evropská unie nakázala? Co je prokrista pána komu do toho, co se svým koupeným zbožím udělám? I kdybych ho tady hned za pokladnou rozřezal, tak je to přeci jen a jen moje věc…“
„A to se právě mýlíte, vážený zákazníku, není to jen vaše věc. EU se takovými nařízeními stará o zamezení ničení a plýtvání hodnotami. A poprosila bych vás, abyste napříště lépe volil výrazy, intonaci i sílu hlasu, dovolím si vás upozornit, že váš nákup je monitorován (ukázala na jednu ze všudypřítomných kamer nad její hlavou, jejíž černé oko s červeně blikající diodou skenovalo můj zevnějšek i vnitřek) a to nejen zvukovou stopou, ale i jak obrazem, tak i senzorem, který monitoruje váš krevní tlak a teplotu. Takže každé vaše sprosté slovo, útočný postoj, nebo neuctivá grimasa, je on-line pod dohledem systému Evropské unie pro potírání nemravnosti a neúcty k autoritám…“
„A vy jste jako autorita, jo?!“ zmůžu se v tu chvíli už jen na sípot.
„Samozřejmě, já jsem podle nových nařízení EU úřední osoba, se kterou jste vy skrze svou žádost o koupi produktu v pracovně-právním vztahu.“
„Ale já přeci nic nežádám, já chci doprdele jen koupit novou sedačku!!!“
Červená dioda ostře zablikala kadencí palby samopalu UZI a černé oko zvýšilo intenzitu své vševidoucí a všezničující síly směrem do mého nitra....
„Co že chceš?“ ozval se vedle mě hlas mojí ženy. Mojí milované, skutečné, živé ženy…
Udiveně jsem se rozhlédl po ložnici a podle výrazu ve tváři mojí nic nechápající ženy, jsem pochopil, že jsem poslední větu asi nahlas křičel ze snu. Ze strašného, evropsko-unijní blbostí nabitého snu.
Když jsem pak ženě svůj sen vyprávěl, tak se smála a říkala mně - "Neboj, až takoví blbci snad nejsou ani u nás, ani v EU."
Žena šla do kuchyně a pustila rádio. Zrovna tam říkali něco o kráse nového zákona týkajícího se zákazu kouření všude možně i nemožně, něco o tom, jak jsme se konečně zařadili po bok ostatních vyspělých států EU. Jako rána z milosti z rádia zaznělo vysvětlení, že se v tom novém úplně nejlepším zákoně nachází ještě nařízení, že hostinští nejen že nesmějí ve svém vlastním podniku umožnit hostům kouření, nejen že nebudou smět nalít podnapilému klientovi svého zařízení už ani sklenici vody, ale ještě ho navíc budou povinni vykázat pryč. Což je zvláštní, protože pokud někdo chodí do hospody proto, aby zůstal střízlivý, něco je divné...
Tím vznikne kuriózní situace, protože hostinští, kteří se budou striktně držet litery zákona, budou asi průkopníci nového směru regulace hnusných kapitalistů, neboť se budou sami a povinně zbavovat po cca třech pivech každého svého zákazníka, což musí logicky vyústit v bankrot celého restauračního zařízení. To však samosebou povede k větší střízlivosti národa, otázka však je, zda potom v takovém nebezpečně bdělém stavu lid nepovstane a nedá těm unijním i našim vlastním marxistickým myslitelům po hubě. Když to všechno z rádia žena uslyšela, zamyslela se a řekla -"... no, ačkoliv..."
Tedy řeknu vám, já snad budu mít dnes večer strach jít spát…
.
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Vladimír Kroupa
Silní Putinovi ustupují, zatímco slabí s ním statečně bojují…
Začíná to vypadat, že nejsilnější ze západních států začínají ustupovat Putinovi, a zároveň začínají házet Ukrajinu přes palubu. Jak že to řekl Churchill?
Vladimír Kroupa
Co (některým...) voličům Andreje Babiše absolutně nedochází…
Tito někteří voliči argumentují hlavně tím, že za jeho vlády jim bylo lépe. Měli více peněz, ceny byly mnohem nižší, mohli si koupit více zboží, a dokonce i něco do slamníku pro strýčka Příhodu jim zbylo...
Vladimír Kroupa
Andrej Babiš – generátor dluhů. A ještě se tím chlubí…
Při sledování včerejší předvolební debaty na Nově jsem jen lapal po dechu. Už ale vím, proč se pan Babiš předchozích debat neúčastnil – nechtěl dát více času svým rivalům, aby jeho cancy a lži rozprášili po každé debatě...
Vladimír Kroupa
Co je na Rusku teroristického?
Někteří to vidí tak, že nic. Všechno je v pořádku, Rusko využívá svého práva na velikost a sílu, Ukrajina si může za lekci ze slušného chování sama, a jestli ne sama, tak spolu se Západem...
Vladimír Kroupa
Ani omylem se nechci zastávat Ruska, ovšem…
... některé horké hlavy by se měly zchladit. Mám na mysli hlavy některých novinářů a televizních redaktorů, a hlavně politiků. Našich...
Vladimír Kroupa
Pro ukrajinské civilní oběti ruských zločinů můžeme udělat víc…
Současně s tím, můžeme udělat něco pro sebe, hlavně pro ty z nás, kteří stále nevěří, závidí, nenávidí a názorově stojí na straně, která není morálně ospravedlnitelná...
Vladimír Kroupa
Kdo má největší strach z potenciálního prezidenta, Petra Pavla…?
Na hlavu Petra Pavla, toliko kandidáta na prezidenta ČR, se v posledních dnech snesla vlna kritiky za jeho minulost, respektive za to, jak se k ní staví.
Vladimír Kroupa
Ideální muž a ideální žena. Konečně jsem na to sám pro sebe kápnul…
Kdekdo si s tím láme a lámal hlavu. Je fakt, že co člověk, to názor, pocit a priorita. Po dlouhodobém studiu tohoto problému jsem alespoň já sám pro sebe tomu přišel na kloub...
Vladimír Kroupa
Rus nekreslí červené linie, Rus páchá krvavé linie…
Ještě ani není jasné, kdo vlastně vyhodil do luftu část Kerčského mostu, ale už je jasné, jak blízko má Putin k Hitlerovi...
Vladimír Kroupa
Nechápu, proč někdo nechápe, že je Putin vrah a zloděj…
Jak moc musejí být zblblí lidé, co se stále zastávají Putina a jeho zločinných záchvatů? Kde tací vyrůstali, jaký vnitřní řád nasávali s mateřským mlékem...?
Vladimír Kroupa
Hledám na Západě toho, kdo chce válku. Zn. Marně…
Nějak tomu nerozumím. Podle zpráv a informací z Ruska, Číny, nebo Běloruska, prý Západ nemyslí na nic jiného než jak rozpoutat válku, na to, že nejpozději zítra budou státy Rusko, Čína a Bělorusko ze strany Západu napadeny...
Vladimír Kroupa
Začátek ruské mobilizace – konec začátku Putinova pádu…
Sir Winston Churchill mi snad odpustí, že jsem trochu překroutil jeho citát z Druhé světové války. Ruský prezident Putin si to ale „zaslouží“...
Vladimír Kroupa
Jestli se Rusové rozzlobí, tak prý budou zlí…
To, že jde o národ v podstatě zlý, jak stádo čertů, to krom skalních proruských rekt-alpinistů, už u nás ví snad každý. Že lžou druhým i sami sobě, to víme taky. Jo, a ještě to, že se mají čeho bát...
Vladimír Kroupa
Omezenci žijí jen ve městech…
To je jasný fakt, pro který jsou nepopiratelné důkazy. No řekněte, umí snad běžný Pražák zabít, stáhnout a vykuchat králíka? Umí si snad Pražák převléci své značkové sako za umatlané montérky? Neumí, omezenec jeden...
Vladimír Kroupa
Jak demonstranti na Václaváku zapomněli na příčinu…
Sešlo se jich tam hodně, o tom není sporu. Jsou ale i další aspekty, o kterých není sporu, co se téhle demonstrace týká. Jde z ní větší mrazení, než snad z nastávající zimy...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...