Zastávám názor, že i taková triviální věc, jakou je možná pro někoho podání ruky, lze praktikovat i chápat různými způsoby. To platí i o NEPODÁNÍ ruky…
.
Ruka se dá podat různě. Dlaní dolů, když chceme druhému naznačit, že ho nehodláme tak úplně pouštět do svého života, dlaní malíkem dolů a palcem nahoru, když mu nabízíme rovné postavení, nebo dlaní nahoru, když mu chceme naznačit, že co je naše – to je i jeho. Ruka se dá podat buď jako „leklá ryba“, nebo naopak s pevným a energickým stiskem. Ruka se dá podat současně s pohledem z očí do očí, nebo s pohledem upřeným všude možně, jen ne do očí druhého. Což značí vždy průser.
Co ale asi tak značí, když někomu podat ruku doslova odmítneme…?
Většina z nás asi v minulých dnech viděla záběry amerického prezidenta a německé kancléřky, jak si tito zrovna do oka nepadli. Na tom by nebylo nic divného, ani špatného – tak to prostě občas mezi lidmi chodí. Je známou věcí, že pan Trump hluboce nesouhlasí s mnoha postoji německé kancléřky Merkelové.
Mám za to, že se denně schází i na nejvyšších místech všude po světě mnoho lidí, kteří si nemohou přijít na jméno. Zajímalo by mě, kolik z nich se ale k sobě chová tak „divně, až neslušně“, jako se choval prezident USA k německé kancléřce.
Aby bylo jasno, osobně jí také nemohu přijít na jméno, přesto se domnívám, že pan Trump, jako hostitel, který si německou kancléřku POZVAL do své země a do svého domu, měl paní Merkelové ruku podat. Pokud se s ní opravdu tak moc nesnáší, nechápu, proč ji vůbec zval, proč se scházeli?
Všechny ty věci, které spolu probírali, mohli vyřešit nějací jejich „podržtaškové“, a oni dva se mohli věnovat něčemu užitečnějšímu, než byla ukázka toho, kam spěje politická kultura a slušnost obecně.
Chápu, že řada lidí pocítila při odmítavém gestu pana Trumpa podat ruku právě paní Merkelové jisté zadostiučinění. Jistě si mnozí řekli, že dobře jí tak, „babě jedné jedovaté“, která má na svědomí hodně rozkolísanou budoucnost Evropy. Při krátkozrakém pohledu na věc se dá takto na Trumpovo „pokárání“ hledět, když se ale nad tím zamyslíme mnohem hlouběji, co nás může napadnout…?
Mě třeba napadlo to, že se po kruhovém objezdu vezeme zpět do středověku, do doby, kdy se k sobě lidé moc dobře chovat neuměli. Často si někteří z nás říkají, kde že jsou ty doby, jiné, než středověké, kdy mezi sebou lidé cítili úctu, kdy muži smekali klobouky a dámy se chovaly jako dámy. Mnozí si možná po takových časech postesknou.
A pak vidí, jak jeden hulvát neumí svému hostu ani podat ruku a stesk po časech slušnosti je ten tam. Místo něho cítí uspokojení, jak to ten Trump té Merkelové nandal…
Nenandal to jí, respektive jen jí, nandal to nám všem, protože i díky takové zdánlivě nevýznamné eskapádičce, poklesl v našich myslích a v našem citu pro věc smysl pro slušnost zase o jednu příčku níž.
Marně se snažím si vybavit, kdy v minulosti některý americký prezident, nebo vrcholný politik vůbec, odmítl svému hostu podat ruku. Takové chování si snad dokázali odpustit i dřívější představitelé Sovětského svazu a západního svobodného světa, když se tito sešli během Studené války.
Salámovou metodou jsme přivykání k tomu, že slušnost není třeba.
Až jednoho dne z toho salámu slušnosti někdo ukrojí poslední kolečko, asi se vrátíme do doby, kdy se hostům nejen nepodala ruka, ale kdy se takový host vracel domů přivázaný na koni a s useknutou hlavou v klíně.
Ale tehdy už nám to bude fuk, budeme zvyklí.
Vždyť už si zvykáme…
.
