Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...

14. 08. 2008 21:19:10
Byl mladý, silný a chtěl změnit svět. Svět jak už to tak bývá, změnil jeho. A nebyl sám...

Bylo léto a čas dovolených. Přesně před rokem provedla irácká armáda invazi do Kuvajtu a on si myslel, že ač byl voják, tenhle problém je daleko a netýká se ho...

Byl s kamarádem na chalupě a užíval si pár dní dovolené a ,,civilu“.

A tam ji potkal...

Byla mladá a krásná. Byla se sestrou na návštěvě u kamarádky a všechny tři dívky se přišly vykoupat pod splav přesně naproti chatě, kde už pár dní byl on a jeho kamarád.

Kamarád se znal s kamarádkou obou sester a tak slovo dalo slovo a večer seděli všichni u jednoho táboráku.

Snad to byl Bůh, snad Ďábel. Poslal noční bouřku a všech pět mladých lidí bylo nuceno strávit noc společně v chatě jeho přítele. On s kamarádem ještě honem, honem uklízeli zahradní židle a tak když konečně vešli do chaty, byli promočení na kost.

Byli mladí a najednou ležel on a ona na úzké posteli vedle sebe. Jemu byla zima z toho jak zmokl a deka kterou byli přikrytí více štípala než hřála. A tak ho hřála ona...

Ne, nemilovali se. Jen leželi celou noc přitisknutí jeden k druhému a povídali si. Vyprávěl jí, jak se nedávno rozvedl a ona si teprve v tu chvíli uvědomila, že je mu více let, než si myslela. Bylo mu dvacet tři, jí sladkých sedmnáct. Že je vojákem z povolání jí neřekl. Zdála se mu tak strašně křehká a zranitelná, že se bál, že by ji tím vyděsil.

On se od ní dozvěděl, že jednou, až dokončí školu bude zdravotní sestrou. A pak se dozvěděl, že v jejím životě už je někdo, na nějž pouhá vzpomínka jí nedovolí, aby té noci k ,,něčemu došlo“. Přesto onen Bůh či Ďábel dokázal, že po té noci už nikdy nebylo nic takové jako dřív...

To léto se setkali ještě dvakrát. Strávili spolu ještě jednu noc. Zase si leželi v náručí, zas v podstatě k ničemu nedošlo, ale on už věděl, že je ztracený.

Ona měla však jak se zdálo jasno, zvítězil ten ,,druhý“. Ta bolest byla strašná, ale ta opravdová teprve čekala ukrytá za třináctými dveřmi času.

Někdo ,,to“ nepozná za celý život ani jednou. Říká se, že ten kdo ,,to“ pozná, že by měl být šťastný...

Ona si vybrala a on zmizel.

Byla založena speciální jednotka vojenské policie a on se stal jejím příslušníkem. Jejím úkolem byla i účast na zahraničních misích. Odletěl s jednotkou do Kuvajtu a posléze do Iráku. Tam pomáhal chránit inženýry, kteří se snažili dát dohromady spoušť , kterou zanechala na ropných polích irácká armáda.

Léta běžela a po blízkovýchodní misi následovaly výcvikové úkoly doma v republice. Seznámil se s další dívkou a oženil se. Svět se zdál mít smysl...

gen2.jpg

Pak přišel Afghánistán. Tam na ní vzpomínal více než kdy jindy, dokonce snad více než na vlastní ženu. Bylo to absurdní. Nevěděl o ní dlouhá léta nic a přeci vždycky když chtěl, dokázal si vybavit ty krásné oříškové oči. Ten šibalský úsměv a ten nádherně pokrčený nosík při něm.

A ty vlasy...

Bože ty vlasy!

Jejich vůně byla navždy ukotvená v jeho mozku.Ta úžasná vůně ,,holčičiny“ spolu s vůní medu a slunce. Věděl, že jí musí ještě někdy vidět. Jak asi vypadá ? Vdala se ? Má děti ?

Zradilo ho tělo a doktor řekl – dost. Voják který není na sto procent fit prostě nemůže dál zůstat v nasazení, jaké vyžadovala služba u jeho jednotky.

A tak se vrátil domů k rodině. Odešel z armády a našel si zaměstnání v civilním sektoru. Netrvalo dlouho a stal se otcem syna.

On na ní nezapomněl. Nikdy. A tak zaúřadoval opět snad Bůh, snad Ďábel a vedl jeho ruku. Zadal na Internetu její jméno do vyhledávání v serveru ,,spolužáků“.

Našel ji.

U její ,,třídy“ bylo uvedeno několik mailových adres a on si o jedné z nich myslel, že by snad mohla patřit jí. Napsal na ní mail a strefil se...

Byla překvapená, ale byla ráda, že může po netu poklábosit se ztraceným kamarádem. Klábosili několik měsíců a oba věděli, že to pouto z oné noci je zas mezi nimi. Ona byla vdaná a měla dvě malé dcerky. Ten mladík na kterého myslela i tehdy v noci při bouřce byl jejím mužem.

A pak se setkali. Bylo to po třinácti letech. On se v duchu modlil, aby byla třeba moc, moc tlustá a ošklivá, protože pokud ne...

Byla krásná a štíhlá. Mateřství jí propůjčilo tu nehmatatelnou auru která činí ženy ještě žádoucnějšími. Byla na první pohled silná, sebevědomá a instinktem každého muže odhalená jako ideální žena.

,,Tak to bude průser“, řekl si – a byl.

Psali si, telefonovali si a opět se setkali. Okolnosti jim umožnili strávit spolu znovu noc. Tentokrát už však nebyla ,, jejich“ noc nevinná.

Věděli, že to udělat nesmějí a věděli, že to udělají, protože musí. Snad jim to Osud dlužil, Bůh byl někde schovaný a Ďábel se smál.

,,Proč jsi o mě tenkrát víc nebojoval ?!“ Ptala se ho.

,,Proč ses neozval dřív?!“

Ona dodnes neví, kde celá ta léta byl a co tam dělal, ani čím vlastně byl.

Cítil, že by pro ní byl ochotný udělat všechno na světě aby jí získal. Věděl však, že nesmí udělat nic aby jí neztratil.

Stejně ji ztratil...

Milovala svého muže. Milovala však i toho kluka s mokrými vlasy co se k ní přitulil v daleké minulosti pod dekou kdesi v chatě u řeky.

Věděli, že jejich láska musí usnout s ranním sluncem které ukončí tuto noc. Oba měli své rodiny, minulost, budoucnost , povinnost...

Oba – ona i on byli šťastní, že spolu prožili třetí noc, ale věděli, že už žádná další nebude. Jemu teprve tehdy došel pravý význam slov - ,,už nikdy, nikdy, nikdy...! NAVŽDY !“

Ona je věřící, on ne, to mu ale nebrání v tom věřit, že snad někde opravdu existuje ten ,,druhý“ břeh a tam se zase sejdou. Zas mu bude ležet v náručí a on ji bude zase hladit po těch krásných voňavých vlasech. Její kůže bude zase horká a vůně omamná. Ona bude zase poslouchat jeho hlas, který měla tak ráda. Jejich duše budou čisté a bez hříchu...

Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...

Autor: Vladimír Kroupa | čtvrtek 14.8.2008 21:19 | karma článku: 37.28 | přečteno: 6244x


Další články blogera

Vladimír Kroupa

O špičatém klacku v rozkroku Andreje Babiše a o suspenzoru…

Na celou kauzu okolo padesáti (údajných) syrských sirotků, je třeba hledět jako na pouhou páku tlaku opozičních stran. Není ani omylem náhoda, že k tomu došlo těsně před „malými“ volbami...

21.9.2018 v 8:15 | Karma článku: 42.65 | Přečteno: 3701 | Diskuse

Vladimír Kroupa

O tom, co v ní nacházím, o tom, k čemu mě vede, o tom, že zůstávám hříšným chlapem…

Vedla mě k ní trochu náhoda, trochu věkem probuzená touha po poznání a hodně veliká touha po pochopení spousty věcí, včetně sebe sama. Zatím nevím, jestli poznám a už vůbec nevím, jestli pochopím...

20.9.2018 v 11:15 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 662 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Já těm Američanům opravdu nerozumím…

Nejen tím, že nevládnu angličtinou, ale hlavně tím, co se z USA dostává dál do světa. Na jednu stranu v této zemi vzplálo hnutí, které muže všech barev nutí skoro ke studu, na stranu druhou tam zrovna „frčí“ polonahaté modelky...

19.9.2018 v 13:10 | Karma článku: 35.74 | Přečteno: 1438 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Milá IDNES.cz, nepište o něm, on s vámi přeci nechce mít nic společného…

Není tomu tak dlouho, co se jistý zpěvák nechal slyšet, že nebude od té chvíle mít nic společného s čímkoliv, co má nějakou přímou spojitost s panem Babišem...

14.9.2018 v 10:41 | Karma článku: 40.62 | Přečteno: 2461 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Luboš Vermach

Jak dostat v parku od "bratranců" nakládačku a na hotelu ještě jednou

Je špatné, pokud vás někdo zmlátí. Ještě horší je, stane-li se to v cizím městě a vy ani nevíte, kdo vám nandal. Ale ze všeho nejhorší je, když dostanete přes držku místo někoho, jehož dobře znáte. To je pak vážně pech.

22.9.2018 v 16:59 | Karma článku: 6.59 | Přečteno: 428 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Vlastenecká o sirotcích a minulosti

Básnička jedna taková, co mě včera večer napadla, když sledoval jsem v televizi chobotnici, jak má dlouhá chapadla.

21.9.2018 v 10:04 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 327 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Patnáct haiku pro očistu duše

Když tady stále čtu, kam se Česko, Evropa, svět a lidstvo řítí, jak nás zlikviduje islám, jak nám odtikávají poslední chvíle, než nás zničí klimatické změny, v kontrastu s tím mám chuť na něco prostého, jako jsou třeba haiku.

20.9.2018 v 21:24 | Karma článku: 10.04 | Přečteno: 234 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

Nebojím se imigranta ,kterého neznám ....

nebo vlastně jo ? ....A kdo má vlastně pravdu a lze jí vůbec najít a je potřeba ji hledat ? Nevím ,ale za sebe říkám ANO ,jsem pro ,aby čr byla jak západní mocnosti a pomohla lidem v nouzi.

20.9.2018 v 12:24 | Karma článku: 5.69 | Přečteno: 703 | Diskuse

Jan Jurek

Vytčený cíl, který se může splnit … anebo taky ne

Při výjezdu z Prahy se zastaví na místě, kde se může občerstvit. Dá si své oblíbené menu. Ne příliš zdravé, ale chutné a povzbuzující s trochou Coly, kterou jinak vůbec nepije. Když se vrátí k autu, z ničeho nic se jen tak dívá

20.9.2018 v 8:40 | Karma článku: 5.94 | Přečteno: 211 | Diskuse
Počet článků 1831 Celková karma 38.33 Průměrná čtenost 2721

Dum Spiro Spero... Tulák po hvězdách, kalič, fotograf, bývalý voják štěstěny, příležitostný herec, rybář, spisovatel. Hoďte mě vlkům a vrátím se, jako vůdce smečky...

 

                                

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více




Najdete na iDNES.cz