Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...

14. 08. 2008 21:19:10
Byl mladý, silný a chtěl změnit svět. Svět jak už to tak bývá, změnil jeho. A nebyl sám...

Bylo léto a čas dovolených. Přesně před rokem provedla irácká armáda invazi do Kuvajtu a on si myslel, že ač byl voják, tenhle problém je daleko a netýká se ho...

Byl s kamarádem na chalupě a užíval si pár dní dovolené a ,,civilu“.

A tam ji potkal...

Byla mladá a krásná. Byla se sestrou na návštěvě u kamarádky a všechny tři dívky se přišly vykoupat pod splav přesně naproti chatě, kde už pár dní byl on a jeho kamarád.

Kamarád se znal s kamarádkou obou sester a tak slovo dalo slovo a večer seděli všichni u jednoho táboráku.

Snad to byl Bůh, snad Ďábel. Poslal noční bouřku a všech pět mladých lidí bylo nuceno strávit noc společně v chatě jeho přítele. On s kamarádem ještě honem, honem uklízeli zahradní židle a tak když konečně vešli do chaty, byli promočení na kost.

Byli mladí a najednou ležel on a ona na úzké posteli vedle sebe. Jemu byla zima z toho jak zmokl a deka kterou byli přikrytí více štípala než hřála. A tak ho hřála ona...

Ne, nemilovali se. Jen leželi celou noc přitisknutí jeden k druhému a povídali si. Vyprávěl jí, jak se nedávno rozvedl a ona si teprve v tu chvíli uvědomila, že je mu více let, než si myslela. Bylo mu dvacet tři, jí sladkých sedmnáct. Že je vojákem z povolání jí neřekl. Zdála se mu tak strašně křehká a zranitelná, že se bál, že by ji tím vyděsil.

On se od ní dozvěděl, že jednou, až dokončí školu bude zdravotní sestrou. A pak se dozvěděl, že v jejím životě už je někdo, na nějž pouhá vzpomínka jí nedovolí, aby té noci k ,,něčemu došlo“. Přesto onen Bůh či Ďábel dokázal, že po té noci už nikdy nebylo nic takové jako dřív...

To léto se setkali ještě dvakrát. Strávili spolu ještě jednu noc. Zase si leželi v náručí, zas v podstatě k ničemu nedošlo, ale on už věděl, že je ztracený.

Ona měla však jak se zdálo jasno, zvítězil ten ,,druhý“. Ta bolest byla strašná, ale ta opravdová teprve čekala ukrytá za třináctými dveřmi času.

Někdo ,,to“ nepozná za celý život ani jednou. Říká se, že ten kdo ,,to“ pozná, že by měl být šťastný...

Ona si vybrala a on zmizel.

Byla založena speciální jednotka vojenské policie a on se stal jejím příslušníkem. Jejím úkolem byla i účast na zahraničních misích. Odletěl s jednotkou do Kuvajtu a posléze do Iráku. Tam pomáhal chránit inženýry, kteří se snažili dát dohromady spoušť , kterou zanechala na ropných polích irácká armáda.

Léta běžela a po blízkovýchodní misi následovaly výcvikové úkoly doma v republice. Seznámil se s další dívkou a oženil se. Svět se zdál mít smysl...

gen2.jpg

Pak přišel Afghánistán. Tam na ní vzpomínal více než kdy jindy, dokonce snad více než na vlastní ženu. Bylo to absurdní. Nevěděl o ní dlouhá léta nic a přeci vždycky když chtěl, dokázal si vybavit ty krásné oříškové oči. Ten šibalský úsměv a ten nádherně pokrčený nosík při něm.

A ty vlasy...

Bože ty vlasy!

Jejich vůně byla navždy ukotvená v jeho mozku.Ta úžasná vůně ,,holčičiny“ spolu s vůní medu a slunce. Věděl, že jí musí ještě někdy vidět. Jak asi vypadá ? Vdala se ? Má děti ?

Zradilo ho tělo a doktor řekl – dost. Voják který není na sto procent fit prostě nemůže dál zůstat v nasazení, jaké vyžadovala služba u jeho jednotky.

A tak se vrátil domů k rodině. Odešel z armády a našel si zaměstnání v civilním sektoru. Netrvalo dlouho a stal se otcem syna.

On na ní nezapomněl. Nikdy. A tak zaúřadoval opět snad Bůh, snad Ďábel a vedl jeho ruku. Zadal na Internetu její jméno do vyhledávání v serveru ,,spolužáků“.

Našel ji.

U její ,,třídy“ bylo uvedeno několik mailových adres a on si o jedné z nich myslel, že by snad mohla patřit jí. Napsal na ní mail a strefil se...

Byla překvapená, ale byla ráda, že může po netu poklábosit se ztraceným kamarádem. Klábosili několik měsíců a oba věděli, že to pouto z oné noci je zas mezi nimi. Ona byla vdaná a měla dvě malé dcerky. Ten mladík na kterého myslela i tehdy v noci při bouřce byl jejím mužem.

A pak se setkali. Bylo to po třinácti letech. On se v duchu modlil, aby byla třeba moc, moc tlustá a ošklivá, protože pokud ne...

Byla krásná a štíhlá. Mateřství jí propůjčilo tu nehmatatelnou auru která činí ženy ještě žádoucnějšími. Byla na první pohled silná, sebevědomá a instinktem každého muže odhalená jako ideální žena.

,,Tak to bude průser“, řekl si – a byl.

Psali si, telefonovali si a opět se setkali. Okolnosti jim umožnili strávit spolu znovu noc. Tentokrát už však nebyla ,, jejich“ noc nevinná.

Věděli, že to udělat nesmějí a věděli, že to udělají, protože musí. Snad jim to Osud dlužil, Bůh byl někde schovaný a Ďábel se smál.

,,Proč jsi o mě tenkrát víc nebojoval ?!“ Ptala se ho.

,,Proč ses neozval dřív?!“

Ona dodnes neví, kde celá ta léta byl a co tam dělal, ani čím vlastně byl.

Cítil, že by pro ní byl ochotný udělat všechno na světě aby jí získal. Věděl však, že nesmí udělat nic aby jí neztratil.

Stejně ji ztratil...

Milovala svého muže. Milovala však i toho kluka s mokrými vlasy co se k ní přitulil v daleké minulosti pod dekou kdesi v chatě u řeky.

Věděli, že jejich láska musí usnout s ranním sluncem které ukončí tuto noc. Oba měli své rodiny, minulost, budoucnost , povinnost...

Oba – ona i on byli šťastní, že spolu prožili třetí noc, ale věděli, že už žádná další nebude. Jemu teprve tehdy došel pravý význam slov - ,,už nikdy, nikdy, nikdy...! NAVŽDY !“

Ona je věřící, on ne, to mu ale nebrání v tom věřit, že snad někde opravdu existuje ten ,,druhý“ břeh a tam se zase sejdou. Zas mu bude ležet v náručí a on ji bude zase hladit po těch krásných voňavých vlasech. Její kůže bude zase horká a vůně omamná. Ona bude zase poslouchat jeho hlas, který měla tak ráda. Jejich duše budou čisté a bez hříchu...

Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...

Autor: Vladimír Kroupa | čtvrtek 14.8.2008 21:19 | karma článku: 37.49 | přečteno: 6403x

Další články blogera

Vladimír Kroupa

Má Václav Klaus ml. pravdu, když volá po svobodě vyjadřování na internetu…?

No, co myslíte? Jedni z Vás říkají, že ano, druzí zase tvrdí opak. Hodně lidí ale zapomíná na jeden zásadní detail...

18.2.2019 v 16:03 | Karma článku: 25.59 | Přečteno: 594 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Ta válka bude a když ne horká, tak alespoň studená… i kdybyste se rozkrájeli…

Tak se v minulých dnech pár politiků na konferenci ve Varšavě shodlo na tom, že je potřeba trochu provětrat faldy válečným ořům. Ve hře není nic menšího, než problém jménem Írán. A jedním z hráčů je i Izrael...

15.2.2019 v 9:53 | Karma článku: 40.97 | Přečteno: 3479 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Neslané prase se prostě jíst nedá…

Možná jste si toho také všimli, nebo se to k vám doneslo jinak, než přes váš jazyk. A možná jste si také vzpomněli na pohádku Sůl nad zlato...

14.2.2019 v 15:22 | Karma článku: 28.81 | Přečteno: 1305 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Nezlobte se na mě, pane ministře, ale to je na demisi…

Před pár dny jsem zde, na blogu, uvedl článek, kde jsem se tak trochu rozohnil nad informacemi, které vypustil do světa ministr zemědělství, pan Miroslav Toman (ČSSD)...

8.2.2019 v 10:44 | Karma článku: 35.65 | Přečteno: 1928 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jan Paroubek

Jak máme vychovávat děti, když nevíme, co mají mezi nohama. "Viďte, paní učitelko."

Někdo má pindíka, jiný ferdu či ferdíčka, další má zase frantíka, jeden chlapeček měl dokonce údíka. Jenom náš syn měl penis. A to byl neskutečný průšvih a trapný boj s paní učitelkou v mateřské školce.

18.2.2019 v 16:02 | Karma článku: 34.97 | Přečteno: 1461 | Diskuse

Marek Ryšánek

Blahoslavení chudí, hladoví, plačící? Z nouze ctnost?

blahoslavení chudí, hladový, plačící. Co je na tom tak povznášejícího aby člověk trpěl? Nedělá Ježíš z nouze ctnost? A jak dojde k onomu nasycení? Proč se tito lidé budou smát?

18.2.2019 v 11:18 | Karma článku: 8.03 | Přečteno: 374 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ve slabé chvilce

Opět dávám do placu jeden anglický sonet. Jak mi o něm kamarád řekl, je váhavý, dvojznačný a zdráhavý, což jistě někam směřuje, ale on se neodvažuji říci kam a já to nevím. Jisté je, že vtipkovat se někdy nevyplácí.

18.2.2019 v 10:49 | Karma článku: 7.83 | Přečteno: 210 | Diskuse

Jan Jurek

Máš mé požehnání ...

"Už do té školy chodit nechci." "Dobře, ale co tedy chceš? Přece toho nemůžeš jen tak nechat. Docela ti to tam jde. Učitelé si na tebe nestěžují, máš solidní výsledky ..." "Nebaví mě to, necítím se tam dobře." "A kam bys chtěl? ....

18.2.2019 v 8:29 | Karma článku: 13.42 | Přečteno: 485 | Diskuse

Marcela Valouchová

Kompatibilní

Vonělo to tu papírem, fantazií a tajemnem předchozích věků. Rozhlédla jsem se. Staré dřevěné skříně a police plné knih. Byla to malá knihovna ve starém, historickém domě. Ano sen asi knihy v dnešní době patří.

18.2.2019 v 7:20 | Karma článku: 6.43 | Přečteno: 164 | Diskuse
Počet článků 1874 Celková karma 36.78 Průměrná čtenost 2777

Autor trpí občasnými záchvaty grafomanie, které jsou podmíněné událostmi, jež přicházejí nečekaně, zato s pravidelností východu Slunce. Jeho motto zní - "Když se člověk hádá s hlupákem déle, než dvě minuty, už se hádají hlupáci dva..." (díky, pane Werichu) Proto mu odpusťte, že občas na některé diskusní příspěvky nebude reagovat.

 Dum Spiro Spero... 

 

                                

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Najdete na iDNES.cz