Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem salutoval B. Willisovi...

23. 12. 2009 8:15:37
Je to už pár let, co jsem se s Brucem Willisem setkal. Byly to zajímavé dva měsíce a já na ně moc rád vzpomínám...
 Zdroj - Bontonfilm

Celé to začalo tím, když mi jednou odpoledne zazvonil mobil. Volala mi manželka a přečetla mi inzerát, ve kterém filmová společnost MGM hledala komparsisty do válečného filmu Hartova válka. Prý ať se hned seberu a koukám mazat na casting, že mě prý určitě „vezmou".

No, vzali mě, proč by ne. Vzali nás víc...

Vyfotili si mě, změřili, zeptali se, jestli jsem někdy sloužil u armády, vzali si na mě kontakt a poslali mě domů. To bylo někdy na podzim.

Začátkem ledna příštího roku, se ozval člověk z agentury „Sedma Praha" a že prý jestli bych měl tehdy a tehdy čas.

Měl jsem čas...

Ve stanovený den jsem stál v jedné z budov v Barrandovských ateliérech. Tehdy jsem byl ve slušné kondici, vysoký, ostříhaný nakrátko (to jsem měl ještě víc vlasů), zkrátka „fešák". U jednoho stolu si mě prohlédli, mrkli do mojí „karty" a nějaká dáma z americké produkce mlaskla jazykem a nahnula se k pánovi z české kooprodukce.

,,Důstojník v kempu, barák „B"...", řekl pán a poslal mě k další skupince, dál do budovy.

Tam jsem vyfasoval uniformu, bagančata a na hlavu lodičku, se stříbrnou „nudlí".

A tak se ze mě stal poručík US Army...

Začalo se natáčet někdy koncem ledna. Jako jedny z prvních záběrů s komparsem, se natáčela scéna, kdy dvě americké stíhačky zaútočily na transportní vlak, který byl plný ,,Američanů" (komparsistů) - válečných zajatců. Piloti se jako domnívali, že vlak veze německé vojáky a tak se podle toho začali chovat.

Z palubních kanónů pálili na vagony a zajatci byli uvěznění bezmocně uvnitř. Kdo film viděl, tak ví, že jeden z vojáků - zajatců, vylezl okýnkem z dobytčáku ven a otevřel závoru na jednom z vagonů. Zajatci se utíkali krýt, kam se dalo, ale jeden z důstojníků je donutil, aby ze svých těl vytvořili písmena „POW", která měla pilotům jasně říct, že jde o zajatce. To se povedlo a obě stíhačky odlétly, přičemž na rozloučenou zamávaly křídly.

To jsou fakta, která asi každý, kdo film - Hartova válka, viděl, dobře zná. Co už ale asi moc lidí neví, je skutečnost, že jedna ze stíhaček při natáčení, při nízkém průletu, přesekla křídlem dráty telefonního vedení. Tehdy všem na zemi doslova zatrnulo, ale nakonec všechno dobře dopadlo a letoun to „ustál".

Dále asi nikdo z diváků nepoznal, že ten den bylo na konec ledna neskutečně teplé počasí. Technici ze štábu proto museli celé okolí doslova postříkat vrstvou čehosi bílého, o čem jsem se později dozvěděl, že jde snad o buničinu a co mělo představovat sníh.

A potom přišly Milovice...

Brzy ráno jsme se na konečné stanici metra, na Černém Mostě, prokázali komparsní legitimací a byli jsme naložení do přistavených autobusů. Ty nás asi po půl hodince vyklopily před bývalým „kulturákem" v Milovicích, kde byla umístěná kostymérna a maskérna.

Podle čísla, přicvaklého na legitimaci, nás poslali na různé úseky, kde jsme už měli připravené kostýmy - uniformy. To už bylo začátkem února a začala být hnusná zima. Venku bylo pár stupňů nad nulou, z nebe padal déšť se sněhem, no prostě docela hrůza. Protože dávno vím, že nejdůležitější je, udržet si v teple nohy, hlavu a ruce, nenechal jsem nic jen na ochraně, kterou mi měla poskytnout vyfasovaná uniforma. Vzal jsem si z domova svoje teplé spodky, nepromokavou, tenkou větrovku, teplé rukavice a vlněnou, pletenou čepici. Spodky a větrovku jsem měl skryté pod uniformou, rukavice a čepice byly připravené v kapsách.

Tyhle „doplňky", jsem používal později vždycky, když byla pauza mezi jednotlivými záběry. Kluci, co měli na sobě jen to, co nafasovali, trpěli jako zvířata.

Převlékli jsme se a potom nás nahnali do maskérny. Tam nám přistřihli vlasy, kníry a bradky musely dolů a zůstalo nám jen několikadenní strniště, které jsme podle pokynů už každý měli. Ušpinili nám ruce a tváře nějakým líčidlem, někomu udělali obvaz a ránu na hlavě, nebo ruce, no vypadali jsme dost zuboženě.

Potom nás autobusy konečně odvezly na „plac".

Pár kilometrů od Milovic, v bývalém vojenském prostoru, stál postavený kompletní zajatecký tábor. Byl to zvláštní pocit, když jsme se autobusem blížili a v jednu chvíli jsme zahlédli v dálce na planině světla, která ohraničovala vězeňský lágr.

Klasika - trojitý plot z ostnatého drátu, izolátory, do kterých ale samozřejmě nebyl zavedený proud, strážní věže a řady dlouhých baráků. Na mě osobně to působilo dost sugestivně. Celou tu parádu postavili jen pro ten film a muselo to stát hromadu peněz.

Nejdříve nás v jakémsi hangáru, který byl ještě mimo hranici tábora, nakrmili. Tehdy jsem zjistil, že „amíci" nejsou žádní škudlilové a za celou dobu natáčení, jsme prožrali tolik peněz, za které čeští režiséři točí celé filmy...

Ten první den v Milovicích nás tam bylo docela hodně. Bylo v plánu natáčet takzvané „davovky" a tak tam byla i hromada kluků, kteří na sobě měli uniformy ruských vojáků - zajatců. Paradox byl v tom, že nakonec ten den (i řadu dalších dní) nepřišla na ty chudáky „rudoarmějce" vůbec řada. Po jídle je nahnali do lesa, kde museli celý den mrznout.

Dělali jsme si z nich (my, co jsme hráli amíky) docela krutě srandu, že jsou zakopaní, jako skuteční partyzáni. Ti kluci byli fest naštvaní, no, ani se jim nedivím.

Bruce Willis tam tehdy ještě nebyl.

Byl tam ale Colin Farrell a další „profi" herci. Vzpomínám si, že se ten den natáčela taková jako ,,flákárna" na buzerplace. Chodili jsme sem a tam, kouřili jsme nafasované Startky bez filtru (tehdy jsem ještě kouřil) a házeli jsme si basebalovým míčkem. Do toho se zapojil i Colin, snad mu byla zima, snad nás, čecháčky, chtěl naučit, jak se to dělá.

Byla tam docela sranda. Ten příběh se měl odehrávat v době, kdy už Němcům teklo do bot a tak jako všichni schopní chlapi byli na frontě. Hlídání zajatců tak bylo na starých dědcích a mladých klukách. Ti také právě hráli německé strážné. Vzpomínám si, jak mě tehdy fascinovalo, že většina pušek, které ti strážní měli, byla z gumy. Prostě dokonalé filmové rekvizity, což ale při sledování filmu vůbec nepoznáte.

A potom přišel konečně den, kdy se na „place" objevil plukovník McNamara - Bruce Willis. Já vím, možná to zní hloupě, ale já se tehdy cítil fakt jako v sedmém nebi.

HARTOVKA2.jpg

Plukovník McNamara - Bruce Willis... Zdroj - osobnosti.cz

Hned nám všem bylo vysvětleno, že se k němu nemáme sami přibližovat, ani se s ním pokoušet navázat hovor, o škemrání o autogram ani nemluvě. Pokud přijde on k nám, tak to bude v pohodě, ale jinak ne. Byl vydaný přísný zákaz focení a kdo by byl přistižený na place s foťákem, okamžitě by dostal vyhazov, bez nároku na honorář.

Pamatuju si, že dva kluci to zkusili - vyfotit si Willise. Tedy, ono jich bylo víc, ale těm dvěma se na to přišlo. Tehdy jsem poznal, jak novináři lžou. Na Nově a tuším, že v Blesku hned druhý den tvrdili, že byli oba provinilci atakováni Willisovou ochrankou a že jim byl násilím vytažený film z foťáků na světlo.

To byla samozřejmě hloupost, ti kluci byli slušně požádáni, aby odevzdali kazety s filmem, po hubě od nikoho nedostali, jen je naložili do auta, odvezli je do kulturáku (kostymérny), aby se převlékli do civilu a tím pro ně natáčení skončilo.

Vzpomínám si také, jak nad táborem často kroužil vrtulník, který, jak jsem později ze záběrů v televizi zjistil, byl placený TV Novou.

Dokonce se zjistilo, že snad Blesk měl svého reportéra mezi námi - zajatci, jenže chlapec psal o natáčení vysloveně nesmysly a my, co jsme tam tehdy byli, jsme jasně poznali, kam jsou někteří novináři ochotní zajít v honbě za senzací, která se prostě nekonala.

Další věc, která mě trochu překvapila, bylo to, jak sešle Bruce Willis tehdy vypadal. Byl hubený, měl propadlé tváře, prostě dokonalý prototyp strádajícího válečného zajatce. Přičítal jsem to jeho životnímu stylu, v té době myslím vrcholila i jeho manželská krize s Demi Moore. Ta se také na place jednou objevila, ale o ní psát nechci. Abych se vrátil ke vzhledu Willise - dozvěděl jsem se od jednoho asistenta, že prý Willis, v zájmu věrohodného vzhledu zajatce, užívá diuretika, aby si „odvodnil" organismus a aby vypadal sešle.

To vysvětlovalo časté pauzy a „mizení" Bruce v jednom baráku, kde měl své soukromé zázemí, včetně toalety...

Říkal jsem si, kam až jsou herci ochotní někdy zajít, aby v roli působili věrohodně. Jeho honorář mu asi za to stál, tuším, že byl tehdy okolo dvaceti milionů dolarů.

A jaký jsme měli honorář my?

Jak kdy.

Některé natáčecí dny jsme dostali třeba jen 600 korun čistého, plus snídani, oběd a večeři. Když ale byla veliká zima, nebo když se natáčely takzvané „nočky", tedy noční scény, byl honorář i přes 1000 korun (asi 1250Kč, někdy víc, někdy míň) za jeden „den" plus hromada jídla, kafe, horkého čaje a někdy i cigaret.

Když jsem zase u toho jídla, vzpomínám si, jak nám tam jednou propukl hromadný průjem. Záchody „toi-toiky" nestíhaly (a že jich tam bylo...) a řada z nás (mě to naštěstí nepostihlo), se po lágru ploužila dost věrohodně - ztrápeně. Výsledek byl ten, že jsme se před vstupem do jídelního hangáru museli postavit do fronty a povinně si umýt ruce v umývadlech s hypermanganem.

Při natáčení jedné scény, jsem salutoval přímo Willisovi. To bylo tak - režisér Gregory Hoblit natáčel scénu, při níž Willis s Farrellem vyšli dveřmi před budovu „divadla", kde se konal soud s údajným vrahem. Kdo film neviděl, tak asi teď neví, o čem píšu. Český asistent režie, Jirka Ostrý, nechal vybrat tři kluky, kteří měli ve scéně přecházet okolo právě ve chvíli, kdy Willis chytne Farrella alias Harta, pod krkem a praští s ním o stěnu. Jeden z těch tří vybraných jsem byl právě já a vlastně mě čekala ,,epi", neboli malá, epizodní role. Měli jsme za úkol překvapeně koukat, jak plukovník McNamara mlátí s nadporučíkem Hartem o tu dřevěnou stěnu. Willis se měl po nás ohlédnout a pustit Farrellův krk.

Zaznělo „ékšn" a já, ještě s dvěma kluky, jsme vyšli z malého stanu, který stál hned vedle „divadla". Když jsme šli okolo Willise a Farrella, tak mi to nedalo a zasalutoval jsem.

No a proč ne? Já, „poručík", když vidím plukovníka, tak prostě salutuju ...

Ozvalo se -,,stop".

Režisér Hoblit se chvíli radil s nějakým chlápkem, o kterém jsem se později dozvěděl, že to byl vojenský poradce. Dohodli se, že se salutovat nebude. No, nakonec tam po sestřihu ani nejsme vidět, ale to je mi fuk, mě hřeje pocit, že jsem salutoval osobně Willisovi...

HARTOVKA1.jpg

Na fotce je vpravo Colin Farrell, uprostřed režisér Gregory Hoblit a vlevo, u kamery a kameramana, Bruce Willis. Zdroj - osobnosti. cz

A potom se stalo, že jsem se k němu dostal ještě blíž.

Bylo to v noci a točila se scéna, kdy jsme měli vycházet z baráku ,,B" a řadit se na buzerplace. Nevím, kde to vázlo, ono při natáčení vlastně pořád někde něco vázne a na něco se čeká, ale situace byla taková, že nás asi pětkrát hnali do baráku a zase ven. Potom nastala, nevím proč, delší pauza, při které nám nikdo neřekl, jestli máme jít zpátky do „béčka", nebo zůstat venku. Část kluků zalezla do baráku a pár nás zůstalo venku kouřit. Najednou, jako blesk z čistého nebe, stál u našeho hloučku Bruce Willis. Zrovna jsem si zandával krabičku „Startek" do kapsy a pochopil jsem, že nás přišel požádat o cigáro. Vůbec nechápu, proč zrovna k nám, ale bylo to tak.

Tak jsem k němu natáhl ruku s tou žlutou krabičkou a on si vytáhl jednu cigaretu. Přičichl k ní a nechal si ji připálit. Vyfoukl kouř, pozvedl obočí, podíval se na ten kus žvára, potom se zase podíval na mě a bylo vidět, že asi něco tak strašného, jako je česká Startka bez filtru, ještě nikdy v puse neměl...

K jeho cti nutno dodat, že jí „vybánil" až dokonce, poděkoval a odkráčel předat toaletě to, co z něho vyháněla diuretika...

HARTOVKA4.jpg

Bruce Willis, alias plukovník McNamara, salutuje při popravě ruských zajatců. V pozadí za ním jsme my - čeští komparsisté. Zdroj - bontonfilm.

Ještě jednu scénu si dost živě pamatuju. Natáčelo se, jak na kraji naší části tábora vybuchne sestřelená německá stíhačka. Kdo ten film viděl, tak asi ví, že se nad táborem odehrál vzdušný souboj, kdy americký pilot sestřelil z nebe pilota německého. Ve filmu to vypadá úžasně, ve skutečnosti však žádný souboj nebyl a šlo o počítačovou animaci.

Stáli jsme na buzerplace, kam jsme jako vyběhli z divadla, kde jsme sledovali zkoušku ,,besídky". Před námi běhal chlápek ze štábu, který měl sotva metr padesát, pořád se culil a dělal šašky. Co mu chybělo na výšce, to dohnal šířkou, prostě to byla taková malá koule. V ručičce držel laťku a na ní měl připevněné letadýlko, vystřižené z papíru.

Fakt nekecám.

Běhal s tím ,,mávátkem" sem - tam a my jsme podle pokynů Jirky Ostrého otáčeli hlavy a oči přesně tam, kde zrovna bylo papírové letadélko. Užili jsme si u toho docela srandu a byla fuška udržet před kamerou vážné obličeje lidí, kteří sledují souboj na život a na smrt. Ve filmu to potom vypadalo opravdu dost věrohodně, jak všechno sledujeme a fandíme tomu amíkovi ve stíhačce, která nad námi ve skutečnosti vůbec nebyla...

Pyrotechnici usadili nálož do makety sestřeleného letadla, které bylo z překližky a hobry a leželo zapíchnuté na okraji tábora. Ten záběr se mohl točit jen jednou, proto byl snímaný vícero kamerami. Motor letadla, který při jeho pádu odlétl až ke stěně „divadla", tam odlétl také jen počítačově a ve skutečnosti už u stěny dávno ležel. Za ním byl schovaný plynový hořák, od kterého vedla ještě pečlivěji schovaná hadice k malé propanbutanové lahvi.

Tu scénu jsme zkoušeli nesčetněkrát „nasucho", tedy bez výbuchu letadla. Když byl režisér Hoblit konečně s naším výkonem spokojený, jelo se „naostro".

Zaznělo -,,ékšn" a ozvala se rána jako z děla. Maketa letadla i s figurínou německého pilota, se rozletěla na kusy a jeden ten kus hořící hobry málem spadl mezi nás, kteří jsme byli skrytí mezi baráky. Myslím, že to páni „ohněmistři" tehdy trochu přehnali s výbušninou. Potom nastal „řízený" chaos. Začali jsme běhat po place, do kýblů jsme nabírali vodu ze sudů a hasili jsme, co se dalo. Mezi námi pobíhali dva, nebo tři chlápci s vedlejšími kamerami a všechen ten chaos natáčeli. Willis běhal uprostřed a spolu s Farrellem odvalovali kus hořícího plechu, pod kterým ležel jeden voják. Willis mával rukama a organizoval záchranné práce.

HARTOVKA3.jpg

Colin Farrell, alias nadporučík Hart, pomáhá odvalit hořící plech z jednoho vojáka. Zdroj - bontonfilm

Záběr se povedl a byli jsme všichni pochválení. Vzpomínám si, že jsme si všichni tleskali a řvali jako malí kluci, měli jsme z toho, jak se to povedlo (a hlavně, že to nikoho při výbuchu fakt nepraštilo do hlavy) opravdu radost. Pro mě osobně má tenhle záběr obzvláštní cenu, protože se, jako fotka, ocitl i na plakátech a obalech DVD. No, a ač nevím, jak se mi to povedlo, ale jsem na té fotce vidět. Řvu na ní, zrovna tak, jako jsem řval během ,,hašení".

HARTOVKA5.jpg

Červená šipka ukazuje mou maličkost na obalu DVD. Zdroj - bontonfilm.

Když natáčení skončilo, museli jsme podepsat nějaký papír, kde se psalo něco o tom, že si nebudeme v budoucnu dělat nějaké dodatečné nároky na honorář, za náš „umělecký" projev, který snad někdy bude použit při upoutávkách na „dílo", nebo reklamních fotkách. Ten papír byl sepsaný v Santa Monice za společnost MGM a někde ho mám ještě doma (spolu s komparsní legitimací) zahrabaný.

A tak mám jen hezký pocit, že jsem na plakátě spolu s Brucem Willisem a Colinem Farrellem. Ale vlastně nejen to, mám úžasné vzpomínky, které mi nikdo, nikdy nevezme. Moc rád jsme tehdy nakoukl do úplně jiného světa - do světa filmování a jsem za tu náhodu moc vděčný. Vděčný jsem hlavně své ženě, bez které, kdyby mi tehdy nezavolala a neřekla o tom inzerátu, bych nikdy nemohl být „poručíkem US Army"...

Dnes, když se na film „Hartova válka" znovu podívám, pořád cítím tu strašnou zimu, jaká tenkrát panovala v „zajateckém" táboře, tam někde u Milovic...

Autor: Vladimír Kroupa | středa 23.12.2009 8:15 | karma článku: 33.30 | přečteno: 4947x


Další články blogera

Vladimír Kroupa

O špičatém klacku v rozkroku Andreje Babiše a o suspenzoru…

Na celou kauzu okolo padesáti (údajných) syrských sirotků, je třeba hledět jako na pouhou páku tlaku opozičních stran. Není ani omylem náhoda, že k tomu došlo těsně před „malými“ volbami...

21.9.2018 v 8:15 | Karma článku: 42.65 | Přečteno: 3701 | Diskuse

Vladimír Kroupa

O tom, co v ní nacházím, o tom, k čemu mě vede, o tom, že zůstávám hříšným chlapem…

Vedla mě k ní trochu náhoda, trochu věkem probuzená touha po poznání a hodně veliká touha po pochopení spousty věcí, včetně sebe sama. Zatím nevím, jestli poznám a už vůbec nevím, jestli pochopím...

20.9.2018 v 11:15 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 662 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Já těm Američanům opravdu nerozumím…

Nejen tím, že nevládnu angličtinou, ale hlavně tím, co se z USA dostává dál do světa. Na jednu stranu v této zemi vzplálo hnutí, které muže všech barev nutí skoro ke studu, na stranu druhou tam zrovna „frčí“ polonahaté modelky...

19.9.2018 v 13:10 | Karma článku: 35.74 | Přečteno: 1438 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Milá IDNES.cz, nepište o něm, on s vámi přeci nechce mít nic společného…

Není tomu tak dlouho, co se jistý zpěvák nechal slyšet, že nebude od té chvíle mít nic společného s čímkoliv, co má nějakou přímou spojitost s panem Babišem...

14.9.2018 v 10:41 | Karma článku: 40.62 | Přečteno: 2461 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tomášek

Na Neštěstí se už asi nesejdeme

Taková vyprávěnka na základě setkání s jedním téměř osmdesátiletým pánem se zajímavým životním příběhem...

23.9.2018 v 4:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 83 | Diskuse

Pavel Nitka

Jaký titul asi dává Vysoká škola života?

Jaké předměty se tam asi vyučují? Za co se dávají jen zápočty a kdy budete muset ke zkoušce? A jací tam budou asi zkoušející?

22.9.2018 v 21:25 | Karma článku: 12.66 | Přečteno: 273 | Diskuse

Jan Pražák

Aby tě čert vzal, babo mizerná!

Pan Josef odložil příbor a po chutném nedělním obědě od své Vlastičky si otevřel druhého lahváče. Odebral se s ním na dvorek, aby si mohl v klidu zapálit cigaretu a nemusel poslouchat její láteření.

22.9.2018 v 20:19 | Karma článku: 19.63 | Přečteno: 563 | Diskuse

Michal Pohanka

Zubaři zoufale nejsou a nebudou! Aneb pozitivní vliv klapaček

Místo zubního lékařství se studují všelijaké kuriózní obory, které mají v praxi nulové uplatnění, a normální člověk aby chodil se zubním cimbuřím v puse.

22.9.2018 v 19:57 | Karma článku: 14.95 | Přečteno: 442 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak Ostrava zachraňovala Kladno

Vozit uhlí do Kladna se může zdát stejně pošetilá a zbytečná činnost, jako třeba nosit dříví do lesa, dovážet písek na poušť, nebo jet s manželkou či milenkou na dovolenou do Thajska, na Kubu či do jiného ráje sexuální turistiky.

22.9.2018 v 17:28 | Karma článku: 9.92 | Přečteno: 427 | Diskuse
Počet článků 1831 Celková karma 38.33 Průměrná čtenost 2721

Dum Spiro Spero... Tulák po hvězdách, kalič, fotograf, bývalý voják štěstěny, příležitostný herec, rybář, spisovatel. Hoďte mě vlkům a vrátím se, jako vůdce smečky...

 

                                

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více




Najdete na iDNES.cz