Informace k napsani tohoto clanku jste cerpal z Knihy Leona Urise "Exodus". L. Uris nebyl historik, ale romanopisec. Exodus je volne zpracovani faktickych udalosti, nikoliv presny zanam historickych faktu. Zkuste nejake skutecne historiky.

Howard Fast se vyjadril o svem narodu ve sve knize: The Jews-Story of a People velmi vystizne takto:

How odd of God

to choose the Jews

Kniha je všemi historiky hodnocena velmi kladně, jako přesné zpracování faktů . I když je to svým způsobem román opírá se zejména o historická a doložitelná fakta. Leon Urise psaní knihy věnoval důkladnou přípravou. Dva roky cestoval po Izraeli, mluvil s přímými účastníky, četl dokumenty z té doby procházel si místa, o kterých potom psal. Zaznamenal tisíce svědectví o té době. Stal se kvůli knize

válečným zpravodajem v izraelsko-arabských válkách, aby pravdivě zobrazil osud národa, tisíciletí pronásledovaného, který v Izraeli nalezl svobodu a nový domov.

A pak napsal Exodus – monument židovské americké literatury. Psát knihu zasazenou do konkrétního historického období může napsat i ten, kdo nestudoval historii pokud přípravě věnuje mnoho let, nastuduje vše o té době projde místa o kterých píše.

Když si lidé či národy ztěžují na své obtíže a hledají viníka, postupují podle mechanismu obětního beránka. Tento starý mechanismus funguje k sebeprosazení a k napadení druhých. Mluví se o holokaustu, jak byl jeden z národů napaden genocidním útokem. Píšete o vině dalších, ale není dobré se podívat stejným měřítkem na všechny? Při dějinném pohledu na všemožné ukrutné nelidské jednání v národech, kdo pomáhal těm zlým lidem uskutečňovat jejich plány? Uveďme hladomor Ukrajinců před 2.světovou, husitské vraždění nebo Francouzskou revoluci. To házení všech národů do protižidovského pytle je divné.

S tím tvrzením na konci o přežití nesouhlasím. Kdyby měli v Izraeli taková cizí rozkladná média a moc jako v České republice, nepřežili by ani 1 rok. Národy a státy by měly spolupracovat, aby obnovili právo a spravedlnost před novými hrozbami. Ideologie nacismu a komunismu je dnes nahrazena multikulturou a genderem. Jak si s nimi poradí Izrael? Četl jsem příběh židovské dívky, žijící v Rusku. Dostala obtížnou chorobu, kterou dokáží operovat v Izraeli. Příbuzní jí pomohlis cestou, ale dotazník ke schválení operace obsahoval vyznání víry buď ateistické nebo židovské. Dívka byla křesťanka a odmítla tam psát zapření víry, zemřela.

Tak je to zajímavé. Izrael operuje a léčí Palestince. Léčí je i za doby infitády. Za války léčil obyvatele Sýrie zraněné ve válce a nezkoumal, zda je to terorista a nebo není. Bylo mu jedno, že se jedná o muslimy. Potřebovali pomoc a tak jim ji stát Izrael poskytnul a najednou ji neposkytne dívce z Ruska jenom proto, že je křesťanka. Víte, co by to byl za šum svistu ve světě, kdyby to byla pravda.

Jeste jste zapomel na jeden narod co vyrazne pomahal - na Slovaky ... Byli jedini ze "satelitu" Nemecka co dokonce za likvidaci vlastnich obcanu platili. Madarsko, Rumunsko, Bulharsko a Italie si je spise branily.

- formulace "Židů by nemuselo zemřít tolik kdyby s tím nepomáhali ..." je věru, jak to říci: Zajímavá.

Přece jen bych k Polsku něco doplnil. Jako jediná organizace svého druhu v okupované Evropě tu působila Žegota - Rada pro pomoc Židům (v rámci struktur polského odboje). Pro uprchlíky z ghetta hledala vhodné úkryty, vyráběla falešné doklady, poskytovala potraviny, léky, představitelé církve vystavovali falešné křestní listy atd. Na "árijské" straně Varšavy se během války skrývalo 20-28 tisíc Židů. Historik Gunnar Paulson odhaduje, že aktivně se na záchraně Židů podílelo 7-9% obyvatel Varšavy. A dodává, že podmínky byly nesrovnatelné s realitou západní Evropy. Miriam Akavaia, izraelská spisovatelka a vězenkyně z Osvětimi, říkala: "Zkuste si to prosím byť jen představit. Vystavili byste kvůli cizím lidem smrtelnému nebezpečí svůj vlastní život i život svých blízkých? Dětí, sourozenců, rodičů? Jak bychom se v takové situaci zachovali my? Byli bychom připraveni tolik se obětovat a tolik riskovat? Popřemýšlejme o tom dříve, než začneme prohlašovat, že toho Poláci udělali málo". A někdejší izraelský velvyslanec Szewach Weiss při odhalování pomníku v Jedwabném (kde místní Poláci ve stodole upálili židovské sousedy) vzpomenul: "Měl jsem to štěstí znát jiné stodoly, stodoly, v nichž byli Židé ukrýváni. A jiné sousedy - díky nimž dnes mohu stát mezi vámi".

Pri Dánsku treba spomenúť aj Bulharsko.

Je dost neuvěřitelné, že v už osvobozeném Polsku se ještě uskutečnily pogromy na Židy. A neprováděli je nacisté, ale Poláci. Viz vynikající český film Toman, který české filmové Akademii nestál ani za jednoho Českého lva.

dobře napsáno a souhlas. karma

ve stylu pana Brauna který zpochybňuje cokoliv poujátáním na slabiny autora ze kterého ěkdo cituje bych připomněla:Leon Uris se narodil v marylandském Baltimoru v rodině polského imigranta Wolfa Williama a američanky Anny (Blumberg) Urisových. Než přišel otec po 1. světové válce do USA, prožil rok života v Palestině. Příjmení Uris je odvozeno z hebrejského Yerushalmi – muž Jeruzaléma. Uris navštěvoval školu v Norfolku ve Virginii a v Baltimoru, ale středoškolské vzdělání nikdy nedokončil (u zkoušky z angličtiny třikrát propadl)

... a kradl malým dětem svačiny.

Dneska dobře napsané, Vladimíre...