Varování všem návštěvníkům Vrchlabí...

Jednomu pánovi jsem slíbil, že o něm napíšu. Smál se mi do očí a asi mi nevěřil. No, chleba sice levnější nebude, ale já svůj slib plním...

Nedávno jsem s rodinkou navštívil město Vrchlabí. V Krkonošském muzeu se nám celkem líbilo, audiovizuální program o Krkonoších byl zajímavý a dojmy veskrze pozitivní.

Všechno dobré však jednou končí...

Dostali jsme hlad. Jedna z průvodkyň muzea nás nasměrovala do Zámecké ulice č.2, kde se nachází restaurace -,,Zámecká konírna".

Chyba!!!

Prý tam nevaří snad zle, ale někdy to tam prý ,,trochu" déle trvá...

No, říkal jsem si, že už jsem v životě čekal na ledacos, tak nějakou tu ,,chvilku" na kus žvance ještě vydržím.

No jo, ale ona je chvilka a chvilka...

Je 13.40 h a my usedáme ke stolu na předzahrádce restaurace Zámecká konírna.

Je 13.45 h a pán sedící o jeden stůl za námi odmítá platit za přílohu na svém talíři. Má květák ala mozeček s vařenými brambory. Právě brambory se prý nedají jíst, jsou prý studené a uvařené nejméně před dvěma dny...

Brambory jsem nechutnal a pomyslel jsem si, že je třeba pán trochu rozmazlený.

Asi nebyl...

Je 13.50 h a konečně k nám přichází servírka. Objednávám si pivo, žena malé pivo a pro naše dítě džus. Přijímáme jídelní lístky.

Je 14 05 h a dostáváme své pití a objednáváme si jídlo. Pro dítě ,,hotovku" - hovězí na česneku s bramborovým knedlíkem a špenátem. My se ženou si objednáváme ,,minutky". Zapamatujte si prosím čas objednávky jídla...

Je 15. 10 h a já chápu, že něco není v pořádku. Náš potomek už skučí hlady. Jeho ,,hotovka" ještě nejspíš běhá v plné síle života někde na pastvě a špenát roste vesele na poli. K vedlejšímu stolu přichází servírka a mně dochází trpělivost.

,,Sečno, umíte utíkat?"

,,Proč?!" udivený pohled servírky.

,,Proč? Protože je to právě 65 minut, co jsme si objednali jídlo. Pro mé dítě dokonce ,,hotovku" z denního menu. To proto, protože má z nás největší hlad. Jestli tady naše jídlo nebude do pěti minut, tak odcházíme a to pití budeme brát jako pozornost vašeho podniku a odškodné za to, že jsme u vás ztratili zbytečně víc než hodinu života. Můžete si potom za námi s účtem běžet. Proto se ptám, jestli umíte utíkat..."

Neřekla ani ,,popel" a zmizela uvnitř restaurace.

Během minuty se na zahrádku vyřítil nějaký muž. Měl na sobě oranžovou košili, postavu a výraz hodně nasraného tanku a prořítil se zahrádkou až k jejímu poslednímu stolu. Později jsem podle toho, jak ho jedna ze servírek oslovila zjistil, že se jmenuje Zeman.

Věděl jsem přesně, že ,,jde" po mně a jen jsem s pobavením sledoval, co se bude dít. Pán sedící u stolu, u kterého se pan Zeman zastavil ukázal rukou směrem k nám a řekl -,,...to támhle pán si stěžoval...".

Pan Zeman zařadil zpátečku, přidal plyn a přidusal k našemu stolu.

,,Panééé", zaburácel na mě ze své široké výšky v domnění, že si před jeho váhou přicvrknu do gatí.

,,Co si to tady U NÁS dovolujete?! My jme pane solidní podnik a dneska tady máme mimořádnou situaci! Máme plno a hosti všechno snědli! Musíte čekat a ne že tady budete sprostej!"

,,Kde?", zeptal jsem se ho klidně a nějak jsem ho asi svou otázkou vykolejil.

,,Hýk. Co jako - KDE???"

,,Ptám se, kde máte tu ,,mimořádnou situaci"? Kde máte ty hosty, co vás vyjedli? Jsme tady víc než hodinu a za celou dobu jsem napočítal přesně patnáct hostů, včetně třech dětí."

Na to pán, který vystupoval v pozici autority podniku odpovědět nedokázal. Místo toho začal zase vyprávět cosi o ,,solidnosti" jeho podniku a o mém  sprosťáctví. Tak jsem ho ubezpečil, že jsem dosud neřekl jediné sprosté slovo.

,,No to je jedno!" zaburácel pan Zeman.

,,Vy si tady nemáte co stěžovat a koukejte sedět a čekat jako všichni ostatní...!"

Tak to byla ta poslední kapka, kterou jsem potřeboval. Zvedl jsem se, vzal jsem do ruky baťůžek a zavelel jsem rodině odchod. Nestačil jsem udělat ani dva kroky od stolu a pán chytil můj batůžek.

,,Zaplaťte pití panéé!" vypískl.

,,Zaplatím servírce, s váma už se bavit nebudu vy ,,solidní podniku". A okamžitě pusťte můj batoh!"

,,Nepustím, zaplaťte!"

,,Řekl jsem, že to pití zaplatím, ale okamžitě pusťte ten batoh!"

V té chvíli k nám přišel nějaký chlápek, co celé dění sledoval z ulice, hned vedle zahrádky.

,,Když jsem tady byl minule pane vedoucí, tak jsem musel čekat dvacet pět minut jen na to, než si mě někdo všimne a přinese mně jídelní lístek!"

Od vedlejšího stolu se ozval další pán -,,Ten pán (jako já) má pravdu! Sedí tady už opravdu celou věčnost a jídlo nikde!"

Pan Zeman však můj batoh nepustil. Začínal jsem toho mít akorát tak dost. Moje žena, která mě zná a ví, že hladovej a nasranej Kroupa je ďábelská kombinace, pomalu odsunula naše dítě stranou dění. Sama se připravila bokem, aby mohla zachytit batoh, o kterém byla přesvědčená, že v příštích vteřinách poletí přesně na druhou stranu, než poletí pan ,,vedoucí". Skutečně jsem složil prsty pravé ruky tak, abych měl zpevněnou malíkovou hranu a napřáhl jsem se. Víc nebylo naštěstí třeba a pan Zeman asi pochopil, že myslím vážně, že nemá sahat na můj majetek a to tím spíš, když jsem mu jasně řekl, že pití zaplatím.

Dostal rozum a konečně batoh pustil. Potom se otočil k zděšeně přihlížející servírce  a vypískl -,,Přineste mu ten účet a vyhoďte si ty lidi, ať mi tady nedělají ostudu..."

,,Pane vedoucí, jste něco jako vedoucí že ano."

Pán ,,solidní podnik" se ke mně otočil ze dveří, odkud dirigoval servírku k větší snaze, spočítat náš účet na dvě piva a jeden džus.

,,Pane vedoucí, jsem bloggerem na portále iDnes. Dokonce VIP bloggerem a ujišťuju vás, že ten portál a já na něm, máme docela slušnou čtenost. A víte co udělám? Já tam o vás a o vašem ,,solidním podniku" napíšu. Jestli tady někdo dělá ostudu, tak jste to vy a váš podnik, který si hraje na ,,zámeckou konírnu"."

,,Cha chá, vy jste tak nějaký pisálek! Vy jste rád, když se podepíšete vy hladová maškaro! Hlady vám lítají sliny až ke mně, ale u MĚ se teda nenajíte! U mě NE!" Řekl pan Zeman, zřejmě tedy vedoucí restaurace Zámecká konírna v Zámecké ulici č.2 ve Vrchlabí a raději rychle zmizel kdesi v hlubinách restaurace.

Ten den jsme obědo - večeřeli (vzhledem k pokročilému odpolednímu času) tak, že jsme si u řezníka koupili párky a housky. Už jsme totiž neměli chuť a náladu jít se někam doprošovat za své peníze toho, aby se k nám choval někdo tak, jak se v civilizované společnosti střední Evropy sluší. Aby nás obsloužil a pohostil.

To je mé varováni všem, co by dostali chuť zajít do Zámecké konírny v Zámecké ulici č.2 ve Vrchlabí. Vstup jen na vlastní nebezpečí a pokud nechcete ztrácet čas a nervy, tak se tomuto podniku zdaleka vyhněte.

Slíbil jsem, že o této události napíšu a svůj slib plním pane ,,vedoucí"...

P.S. Další můj článek na, v podstatě stejné téma, najdete po kliknutí - SEM.

P.S.- Donesla se ke mně informace, že restauraci Konírna od pana Zemana převzal jiný provozovatel, tudíž je třeba k mému článku, který vznikl v roce 2009, přistupovat jako k epizodě z minulosti této restaurace. Bylo by nespravedlivé, posuzovat nynější personál a provozního pod dojmem článku z minulosti. Tuto informaci o změně provozovatele nemám ověřenou, vycházím pouze z mailu, který mně došel, ale doufám, že se zakládá na pravdě.

9.7. 2013 Vladimír Kroupa