Co už možná řada z nás zapomněla…

28. 03. 2017 11:11:12
Nedávno jsem se doma válel s parádním zánětem dutin a čas vleže jsem trávil sledováním televize. Mimo jiné jsem si pouštěl i seriál Vyprávěj...

.

Přiznám se bez mučení, mám ten seriál rád, a proto máme doma jeho díly na DVD. Člověka mého věku jeho děj rázem přenese do dob, kdy byl malý a mladý. Tyto pocity však mají jedno úskalí, člověk si začne namlouvat, že tehdy bylo všechno lepší.

Nebylo, jen jsme byli mladí, což bylo samozřejmě k nezaplacení...

V onom seriálu mě hodně bavily prostřihy s dobovými dokumenty a kratičkými ukázkami z tehdejšího vysílání televize nebo Týdeníků, co jsme všichni znali jako povinné předfilmy v kinech.

Člověk s dnešním pohledem na svět doslova žasne, jakými strašnými nesmysly a doslova lžemi nás tehdejší režim krmil. A nebylo úniku. Neexistovaly žádné sociální sítě, žádný internet ani mobily, takže informace, které mohl člověk absorbovat, pocházely jen a jen ze státního tisku, nebo vysílání televize. Z logiky věci je asi jasné, jak zmanipulované informace to tehdy byly. Ano, existoval Hlas Ameriky a Svobodná Evropa, rozhlasové stanice, které se tu lépe, tu hůře daly na našem území naladit, ale to jako zdroj relevantních informací zdaleka nestačilo.

Dnešní mladí lidé si nemohou takový stav vůbec představit, leda že by se dokázali v rámci empatie dokonale vžít do současného života občana Severní Koreje. Byli jsme oblbování a drženi na krátkém vodítku, tak krátkém, až se ledaskomu zařezávalo do kůže.

Seriál mi připomněl spoustu událostí, které jsem osobně zažil. Ať už se jednalo o průser zvaný Černobyl, nebo o další a další zdánlivě triviálnosti, které nám tehdy otravovaly život, i když tehdy jsme to dost možná i považovali za samozřejmosti – tak strašně zdevastované byly naše životy, naše vnímání slov, jako jsou pravda, svoboda, ŽIVOT.

Takové ty „drobnosti“, jako bylo povinné měsíční placení známek ROH, ať už jste byli zaměstnáni kdekoliv. Kdo z nás se tehdy třeba podivoval nad tím, že cokoliv jste od státu chtěli, museli jste podstoupit martýrium běhání od razítka k razítku. Na každou blbost jste museli mít povolení všech možných výborů. Za každým takovým výborem se skrývala hydra zvaná Komunistická strana Československa.

Každý mužský, který byl na vojně, musel kvůli každé blbosti chodit s prosíkem o povolení na takzvaná závodní (dnes by se dalo říci pro lepší pochopení mladší generací na firemní...) „Zvláštní oddělení“, což nebylo nic jiného, než jakási odloučená pracoviště StB (Státní bezpečnosti), kde seděly svině v lidské kůži, co rozhodovaly mimo jiné i o tom, zda se podíváte na dovolenou třeba do Jugoslávie, nebo zda budete sedět doma pod borovicí na Máchově jezeře...

Když už jsme u té dovolené v Jugoslávii, kdo si dnes ještě vzpomene, co všechno musel člověk absolvovat, aby vůbec mohl na takovou rekreaci pomyslet...?

Kdo si ještě dnes uvědomí, co to bylo sehnat výjezdní doložku, devizový příslib, výpis z rejstříku trestů, povolení závodního výboru KSČ, povolní Vojenské správy, kam bylo třeba odevzdat před odjezdem vojenskou knížku, a dostat tam o předání potvrzení, které musel muž – záložák odevzdat na hranicích, jinak jeho cesta končila...? Kdo si dnes ještě vzpomene na to, že bylo nezřídka nutné po takové dovolené pro Zvláštní oddělení sepsat hlášení, co jste na dovolené dělali, s kým jste se sešli, kdy přesně a o čem jste se bavili...?

Kdo si ještě dnes vzpomene na dobu, kdy všemocná strana dohlížela na každý krok našich životů, na to, jakou měl asi člověk šanci na životní štěstí a úspěch v zaměstnání, když se tehdy kvalita charakteru a umu člověka vážila členstvími v KSČ, v SČSP (Svaz Československo-sovětského přátelství), v SSM (socialistický svaz mládeže)?

Vzpomínáme si ještě na to, jak strašně těžké, někdy až nemožné, bylo neumazat se rudým bahnem, když chtěl člověk z dnešního hlediska tak obyčejnou věc, jako je důstojně žít?

Tehdy stačilo, aby se jeden člen rodiny nějakým způsobem znelíbil režimu, stačilo se zúčastnit nějakého koncertu bolševiky nepovolené hudební skupiny, nebo když u něj někdo našel (případně to na něj někdo prásknul...) nějaké podomácku vytištěné literární dílo tehdy zakázaných autorů, jako byl třeba Orwel a jeho Farma zvířat, a rázem se život celé rodiny obrátil vzhůru nohama.

Z takového prohřešku měla potíže celá rodina, za děti trpěli v zaměstnání rodiče, kteří nezřídka přišli o své dosavadní zaměstnání a museli jít někam k lopatě, nebo k popelářům, v případě že byl hříšníkem dospělý, jeho děti mohly zapomenout na studium na středí, o vysoké škole ani nemluvě.

Kdo z dnešních mladých lidí si vůbec dokáže představit tu dobu temna, v jaké jsme museli tehdy žít? Dobu, kdy stačilo nesprávně oslovovat soudruhy, dobu, kdy stačilo odmítat chodit na sobotní „dobrovolné“ směny národní fronty, což nebylo nic jiného, než povinné brigády, nebo neuposlechnout domovního důvěrníka, člena Uličního výboru, člověka, který bydlel v domě vedle vás, když přišel před nějakým tím bolševickým svátkem upozorňovat na nutnost vyvěsit do oken rudou ruskou a naši československou vlaječku? Kdo z dnešních mladých lidí vůbec tuší, že v každém okně tehdejších domů existovaly dva takové plechové úchyty, určené právě k účelu zastrčení vlaječek?

Kdo z dnešních mladých lidí si vůbec dokáže představit ten průšvih, když občan odmítl chodit k volbám a tím pádem volit stále dokola ty samé vepřové bolševické hlavy? Že i viděno dnešníma očima taková blbost, jako je neúčast na volbách, stačila k tomu, aby si, když měl jeden smůlu, na člověka režim došlápl svou ocelovou a krvavou botou...?

Ano, nebyly to lehké časy. Nejsmutnější na tom ale je, že dnes vládnou prakticky v celé Evropě lidé, kteří svým založením vycházejí ze socialistických stran, lidé, kteří si ve svých nejvlhčejších snech představují, jak to jednou bude krásné, až budou občané EU přetaveni do jednolitého a poslušného stáda, svázaného příkazy, normami a zákazy, což jsou úmysly, které jako by bolševikovi z oka vypadly....

Evropě vládnou novodobí soudruzi, kteří si sice říkají jinak, ale podstata jejich snahy o uniformitu a povinné myšlení jen těch schválených pravd si s těmi soudruhy, co známe z minulosti, moc nezadají. A tak dochází i dnes k tomu, že salámovou metodou pomalu ale jistě přicházíme o své svobody, aniž bychom si to nějak palčivě uvědomovali. Dochází k věcem, které by ještě před několika lety byly v Evropské unii nemyslitelné, a víte, čím to je?

Bolševik nezmizel, bolševik žije, ať už si říká jakkoliv. Třeba v naší zemi stále existuje komunistická strana, která se dosud neomluvila a hlavně se dosud stále nerozešla se svou vlastní minulostí. Její členové dodnes pořádají vzpomínkové akce u hrobů masových vrahů, jako byl například Klement Gottwald, dodnes sní o tom, že se vše opět vrátí do spáru jejich strany. Dodnes trvají na tom, že znárodnění majetků a všech životů občanů naší země bylo správné. Dodnes se netají sny o třídním boji, který je třeba vést tvrdě a nekompromisně. Uměl si někdo tehdy, v roce 1989, po tom všem, co jsme o bolševikovi věděli, představit, že budou bezmála po třiceti letech v naší zemi stále běhat bolševici volně po svobodě?

Vzpomíná si někdo na naše tehdejší sny?

Opravdu jsme si je splnili...?

.

Autor: Vladimír Kroupa | úterý 28.3.2017 11:11 | karma článku: 37.40 | přečteno: 2348x

Další články blogera

Vladimír Kroupa

V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…

Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...

2.8.2023 v 14:11 | Karma článku: 44.52 | Přečteno: 5522 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...

Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...

18.4.2023 v 10:33 | Karma článku: 46.62 | Přečteno: 10214 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…

Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...

23.3.2023 v 11:09 | Karma článku: 19.66 | Přečteno: 833 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Den, kdy se naivům zastavil dech…

Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...

24.2.2023 v 13:59 | Karma článku: 31.22 | Přečteno: 1379 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 16.73 | Přečteno: 222 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 142 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 19.50 | Přečteno: 256 | Diskuse
Počet článků 2182 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3086

Bývalý bouřlivák, bývalý rváč, bývalý voják štěstěny, bývalý kalič, bývalý spisovatel. Současný pozorovatel všedností i jinakostí, na které se dnes ze svého skladu vzpomínek dívá úplně jinak, než jak se na ně díval v těch bývalých, bouřlivějších dobách...

 Dum Spiro Spero... 

 

                                

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...