Aha, ještě na pejska a kočičku jsme nic nenaroubovali…

Jedno staré pravdivé přísloví říká – „v nejlepším přestat“. Jak se ale čím dál častěji ukazuje, v současnosti si moc lidí starými a pravdivými příslovími hlavu neláme…

Jsem stará konzerva. Mám rád stará vína, staré filmy, staré pohádky, a stará osvědčená moudra. Snad proto sem-tam trpím jako starý pes, když bohužel shlédnu nějaký pokus o reinkarnaci kdysi (právem) slavného díla.

Neskutečně mě například vytáčejí pokusy naroubovat kouzlo staré dobré Anglie, staré dobré Baker Street, a zašlé, určité kouzlo mající časy příběhů Sherlocka Holmese do současné doby, jak se jeden seriál snaží.

Stejně tak trpím při trapných pokusech o znovunatáčení dalších a dalších modifikací na různé kultovní filmy. Jejich tvůrci jako by si vůbec neuvědomovali, že síla oněch původních děl byla v něčem, co je naprosto nepřenosné, na čem bude pokus o znovuzrození v drtivé většině vypadat jako ošklivý vřed. To platí dvojnásob u děl, která mají nějakou literární předlohu, kterou řada diváků zná ještě dříve, než vůbec někoho napadne natočit film. Tvůrcům jde spíše než o úctu k původnímu dílu, o snahu svést se na vlně jeho úspěchu, a jak známo, většinou takové pokusy dopadají tragicky.

Dalo by se říci, že u psaných děl je to stejné v bleděmodrém. Každý, kdo například četl Osudy dobrého vojáka Švejka, ví, že to, co následovalo po Haškově smrti, už prostě nebylo ono. Myslím si, že něco podobného se týká i nedávno zveřejněné zprávy o úmyslu napsat další příběhy Pejska a kočičky – tohoto ve své době skutečně kultovního díla, které znalo každé malé dítě, co začalo umět číst.

Tohoto počinu se ujal Vladimír Peška (1954), ředitel a umělecký šéf brněnského divadla Radost, který je autorem nového textu. Jak se tento pán nechal slyšet, cituji - "Jsem přesvědčený, že má smysl navázat na Josefa Čapka a pokusit se potěšit Novým povídáním o pejskovi a kočičce dnešní děti a snad i jednou jejich děti. Vždyť Čapkovo povídání dělá radost malým i velkým čtenářům již čtvrtou generaci…"

Konec citace.

Ano, povídání o těch dvou roztomilých zvířátkách dělá dětem radost, ale jde o povídání pana Čapka. Naroubovat na jeho vyprávění dodatečně příběhy, ve kterých budou pejsek a kočička řešit ekologické problémy, nebo si vybavovat moderní domácnost, je prostě z jiné planety, než byly původní příběhy.

Celé dílko prý vzniklo při příležitosti oslavy březnových narozenin pana Josefa Čapka. Nevím, podle mého názoru by bylo lepší, kdyby když už chce někdo uctít památku tohoto slavného Čecha, kdyby dal například dohromady knihu o něm samém, vždyť co o jeho pohnutém osudu vědí dnešní současníci? Pokud má někdo potřebu napsat knihu příběhů pro děti, proč si nejde svou vlastní cestou, proč nevymyslí jiné, vlastní postavy, kterým pak může vdechnout třeba potřebu chránit deštné pralesy, řešit otázky moderní módy, nebo nutkání vyřešit otázky vzniku vesmíru…?

Ne, to se raději vezme něco, co bylo kdysi dobré, a přišije se k tomu něco, s čím bude jen polovina práce, protože ta druhá polovina už kdysi vymyšlena byla, a když byl úspěch tehdy, to by v tom byl čert, pardon, peníz, aby se dílo nezdařilo…

No, nevím, nevím, ale myslím si, že když se bude někdo zuby nehty oblékat jako David Beckham, nebude to asi stačit, aby se stal Davidem Beckhamem…

No nic, zakončím to svoje dnešní zamyšlení dalším starým a pravdivým příslovím – „Co vzal čas, už patří času“.