Apel namířený úplně špatným směrem…

Ano, ta fotka je velmi smutná. I mě, jako tátu při pohledu na ni bolí srdce. A abych to měl ještě opepřenější, možná prý za to, že vznikla, můžu i já…

Jen naprostému cynikovi by nebylo líto malého dítěte. Jeho smrt je smutná a zbytečná. V tom se asi s většinou čtenářů shodneme.

V čem se ale asi se všemi neshodnu, je to, na koho mířil tento apel –

„Jestli tyto mimořádně působivé snímky mrtvého syrského dítěte na pláži nezmění postoj Evropy k uprchlíkům, co jej změní?“ uvedl diskutabilní přetisknutí fotografií server britského listu The Independent.“

Kdo má změnit svůj postoj? Mám v tom trochu zmatek. Ta smutná událost se stala na cestě uprchlíků lodí po moři, když se ten malý chlapec – cituji –„…společně s dalšími plavil z tureckého Bodrumu k řeckému ostrovu Kos, ale loď se převrátila. Spolu s ním se utopilo nejméně 12 dalších uprchlíků včetně jeho pětiletého bratra Galipa, jehož tělo vyplavilo moře na stejné pláži opodál.“

Znamená to tedy snad, že bych měl apelovat na své, respektive na evropské politiky, aby se zasadili o vyzvedávání běženců přímo v jejich domovinách, mám chtít, aby byly pořádány sběrné akce přímo někde v Aleppu, nebo v Kobani? To aby bylo zajištěno, že jim nebude hrozit utonutí v moři?

Nebo mám apelovat na své politiky, aby konečně začali něco dělat s důvodem, který tyto lidi vyhání z jejich domovů, tedy s jejich prezidentem Assadem na straně jedné, a s Islámským státem na straně druhé…?

Ano, tento apel by asi měl mít, v případě, že by se evropští i američtí politici konečně rozhoupali situaci skutečně řešit, největší možnost úspěchu. Věřit však, v realizaci něčeho podobného, se rovná víře v existenci yettiho...

A mám ještě apelovat třeba na francouzské a americké politiky, aby příště, než někam pošlou své bombardéry, poněkud hlouběji zapřemýšleli o možných následcích, a to nejméně o pět tahů dopředu?

Nebo mám apelovat na všechny ty dobroděje z různých evropských neziskovek, kteří doslova lžou potenciálním uprchlíkům o jejich skutečné budoucnosti, pokud se vydají do Evropy, na lidi, co slibují modré z nebe, pečené holuby do úst, a ráj na zemi? Mám po nich chtít, aby s tím lhaním přestali, když mají vzor i v německé kancléřce, která vytrubuje odvážně do světa, že se její země o všechny syrské uprchlíky postará? Co na tom, že ta dáma měla na mysli plán, ať klidně do Německa přijdou, ona je potom befelem přerozdělí do zbytku EU...

Ano, to všechno bych mohl, co ale nemůžu, je vrátit život tomu malému syrskému chlapci. Stejně tak nemůžu vrátit život mrtvým dětem z Beslanu, dětem z východu Ukrajiny, izraelským školákům, kteří zemřeli po činech palestinských sebevražedných atentátníků…

A takhle bych mohl pokračovat donekonečna. A mělo by to nějaký smysl?

Ne, dokud si nezačnou s fotkami mrtvých dětí dělat hlavu skutečně odpovědní lidé, ti, kteří bezdůvodně rozdmýchávají, nebo naopak nechávají se rozhořet všude po světě válečné konflikty, nemají jakékoliv apely ani listu The Independent, žádný smysl. Pokud totiž mířil ten vztyčený ukazovák směrem k obyčejným lidem, co se obávají přílivu uprchlíků do Evropy, tak ukazoval dost špatným směrem…