Problém nefungujících afrických ekonomik a absence tvořivého ducha převedli bruselští úředníci do procent a čísel nějakých kvót. Problémy zemí, odkud do Evropy proudí uprchlíci, přetavili géniové a sociální inženýři z Bruselu do problémů členských zemí EU.
Je to podobné, jako by za moje problémy zaplatit každý měsíc složenky, mohl bohatší člověk, žijící o dvě ulice dál.
Jsem toho názoru, že nějaké přidělovací kvóty, ať už jakkoliv vysoké, nic neřeší, pouze přesouvají problémy současné Afriky do budoucna, a to do budoucna Evropy, kdy ovšem, jak už to problémy umí, budou mnohem větší. Co si od plánovaných kvót úředníci z Bruselu slibují? Mohou mít nějaký přínos pro Evropu, nebo snad pro Afriku a její obyvatele?
Ne, z logiky věci ne.
Staré čínské přísloví říká, že chudému člověku by se neměly dávat ryby, chudý člověk by se měl učit rybařit. Ohnisko problému není v Evropě, a těch členských zemí, které kvóty odmítají, problém vznikl a bují tam, odkud lidé do Evropy prchají. Tam je třeba napřít své síly, tam je třeba pomoci vybudovat fungující společenstva – pokud o to ovšem dotyčné země a jejich obyvatelé stojí.
Pokud ne, tak sorry, ale proč by si měla Evropa dělat hlavu z toho, že někde lidé nechtějí žít smysluplnější a kvalitnější životy? Jakým právem se domáhají běženci evropských vymožeností, když sami u sebe doma nejsou ochotni pro podobně nastavený stupeň kvality života hnout prstem...?
U nich doma, mnohdy ve společenstvech svázaných náboženskými dogmaty, budu konkrétní – svázaných pravidly islámu, jim ekonomika nefunguje, a oni, místo toho, aby s tím sami něco dělali, budou tu svou brzdu vývoje vyvážet do Evropy, a ještě budeme povinni je s tímto přijímat...?
Jsou slyšet hlasy, že v dobách Studené války spousta lidí z Východní Evropy, zejména ze zemí, které dnes (zaplať Bohu...) s přidělovacími kvótami nesouhlasí, odcházela do emigrace na Západ. Ano, to je bezesporu pravda, jenže ti lidé šli do zemí s podobným kulturním dědictvím, s prakticky stejnými civilizačními zvyklostmi. Navíc to bylo v době, kdy nebyla ani náznakem tak zoufale bezbřehá a rozdavačná sociální politika, jako je tomu dnes v bývalých hostitelských zemích, dnes přesně v těch, co nejhlasitěji volají po kvótách (Německo, Francie, Itálie). Tehdy se ještě ten, kdo chtěl žít v cizí zemi, musel sakra ohánět, aby se uživil. Ne jako dnes, kdy různé sociální podpory a programy nahrazují pravidelný a poctivý výdělek.
Pokud vidím viníka za současnou vlnu imigrantů v Evropě, pak ho vidím právě v zemích, které bez pudu sebezáchovy nastavily své sociální programy tak, že se kdejakému lehkého života chtivému filutovi vyplatilo vydat se přes moře. Ty země, jako jsou právě ty výše jmenované, co dnes tak hlasitě volají po tom, že je nespravedlivé, aby nesly největší díl přídělu uprchlíků, a ostatní Evropa na ně kašle, si nic jiného než odmítání nezaslouží. A současní bruselští politici? Ti se snaží horký brambor přehodit do budoucna, jen ať je čím dál víc úřednických míst pro začleňování migrantů, ať ty skutečné problémy, které v této souvislosti přijdou, což je jisté, jako že zítra vyjde Slunce, ať si řeší někdo jiný, jindy a jinde.
V této otázce plně souhlasím se stanoviskem naší vlády – soustředit se na pomoc tam, odkud imigranti přicházejí, tam financovat, když už něco, programy na budování lepší budoucnosti Afričanů. V Evropě je lepší budoucnost nečeká, pokud bude jejich příliv do členských zemí pokračovat, tak zde lepší budoucnost nečeká na nikoho...
Jen aby naší vládě to odhodlání vydrželo, a aby si dokázala stát za svým i tváří v tvář všem něm zahraničním investorům, kteří drží naše současné hospodářství tak krásně za varlata...