Jediný dokonalý návod pro ženy, jak svobodně rodit…

Včera večer jsem ve zprávách zhlédl reportáž, v níž si několik matek stěžovalo, že nemohly svobodně rodit...

Protože je toto téma i zde na blogu často přetřásané, rozhodl jsem se i já, přispět svou skromnou troškou do mlýna…

Ve zmiňované reportáži šlo hlavně o to, že stěžující si ženy nemohly na porodní sál přivést ve své těžké hodince svoje osobní porodní asistentky, se kterými se během těhotenství za zpěvu, tance, výskotu a společných meditací sblížily tak, že porod jedné je i porodem té druhé.

Nemocnice odmítají přítomnost těchto veležen u porodů, a už vůbec nepřipouštějí, že by mohly tyto porodní bio-asistentky nějak do vlastního porodu na jejich porodnických odděleních zasahovat.

To mě vedlo k sepsání jasného a snadno srozumitelného návodu, jakéhosi manuálu, který zcela nezištně poskytuji všem ženám-budoucím matkám, které se nechtějí podvolit diktátu nemocniční porodní mašinerie…

To úplně první, co musí svobodomyslná matka pro sebe a své budoucí dítě udělat, je navázat kontakt s nějakou tou porodní asistentkou-šamankou, a to nejlépe cca 5 minut před vlastním početím svého potomka. Přítomnost asistentky u vlastního aktu zplození má tu přidanou hodnotu, že může tato odbornice hned od začátku vše související s budoucím porodem pečlivě sledovat a svými fundovanými radami ovlivňovat fakt, aby se jen ty nejlepší otcovy spermie dostaly do kontaktu s matčiným vajíčkem. Výhodu pro tuto akci mají samozřejmě porodní asistentky, které jsou zároveň sex-koučkami.

Ale posuňme se poněkud dále v čase…

Další, a vlastně nejdůležitější věc pro svobodomyslnou matku je, aby se zásadně a usilovně vyhýbala během celého těhotenství byť jen bráně do jakéhokoliv zdravotnického zařízení, v případě gynekologicko-porodnických oddělení je nutné udržovat bezpečnou vzdálenost alespoň 2 kilometry. Budoucí matka musí mít neustále na paměti, že doktoři-šejtani na těchto odděleních nemají jiný zájem, než ženě-matce zmrzačit dítě, a ji samotnou, pokud se jen trochu jejich dílo zadaří, dotlačit pomocí Kristellerovy exprese do předem připraveného hrobu. Tuto obezřetnost z lékařů je konec konců dobré udržovat i dlouho po porodu, protože spousta z těch lékařských ďáblů bude chtít dítko opíchat, tedy jako oočkovat jsem chtěl napsat, čímž vznikne pro dítě nebezpečí ovlivnění jeho přírodně-romantického vývoje.

Ale vraťme se zpět k vlastnímu těhotenství a plánování porodu.

Jak už jsem zmínil, blízký kontakt mezi rodičkou a její asistentkou je zcela zásadní. Obě by měly v přípravě na porod, za zpěvu, tanců a veselého křepčení, toliko posilování pánevního dna a správného návyku porodního dýchání, nalézt pro porod nějaký odlehlý kout pralesa, (když nemáte prales, zkuste hledat alespoň v Klánovickém lese…) kde je nutné z větví a chvojí, z listí a natrhané trávy, vybudovat si porodní chýši, uvnitř vystlanou vonnými bylinkami od nějakého renomovaného bio-dodavatele. Když je chýše hotová, může se konečně zapojit do příprav na porod i budoucí otec. Pro jeho silné tlapy, obzvláště bude-li hnán vidinou zdravého potomka, bude pak hračkou uprostřed chýše vyhrabat vlastní porodní jámu, cca půl metru hlubokou, kam bude moci jeho partnerka, zcela samovolně, svobodně, v kleče a hlavně ne do kopce, jako někde na porodním stole, vyprodukovat jejich společného potomka.

A už jsme tím pádem u vlastního porodu. K tomu dojde za meditací a inhalování výše zmíněných vonných bylin, v klidu a pohodě lůna přírody, bez asistence proradných zdravotních sester, které jsou dobré jen k tomu, aby s čerstvě narozenými dětmi hrály škatulata batulata hýbejte se, čímžto pádem není vůbec jisté, čí dítě nakonec skončí u jakého prsu. Ještě během vlastního porodu, mezi jednotlivými kontrakcemi, za lehkého bubnování do modlitebního bubínku, může druhou rukou porodní šamanka napsat do sešitu vázaném ovčí kůží remake na téma románu Ernesta Thomsona Setona - Dva divoši, s novým, genderově vyváženým názvem - Dvě divošky.

Ihned po porodu také nebude matce nikdo bránit v pozření placenty, to aby nic nepřišlo nazmar, neboť co z těla pochází, ať do něj zase svobodně vchází. Pak, za zpěvu a vítání Slunce, obě pomazané pupečníkovou krví, mohou se obě přítelkyně, nyní svázané pevným poutem porodu v divočině, s dítětem zdviženým vysoko nad hlavou, vydat zpět ke svému kmeni, aby mu oznámily tu radostnou novinu, o příchodu nového svobodného člověka.

Otec dítěte, po té, co ho očistí od hlíny a z malé pusinky mu vytáhne žížalu, dovolí kmeni, aby dítě nechal kolovat ve svých řadách. Všichni budou šťastní, otec proto, jak svobodnou a silnou ženu má, matka, protože bude konečně svobodnou a silnou osobností, dítě, že může konečně zavřít pusinku, aniž by se mu v ní něco slizkého hýbalo, kmen, protože se rozrostl, porodní asistentka-šamanka, která si zdárně vedeným porodem upevní svou pozici kmenové veleženy, a konec konců budou šťastní i lékaři-porodníci, i diplomované nemocniční sestry-porodní asistentky v porodnicích, kteří si budou moci oddechnout, že měli dovoleno mít pod svýma rukama opět o jednu krávu méně…