Kverulantem na poště…

…jsem byl dnes ráno. Že je Česká pošta poněkud „zvláštní“ firmou, to vím už nějaký čas. Že ale moc nectí listovní tajemství, a ze svých klientů dělají hlupáky, to mi v plné síle došlo až právě dnes…

V mé poštovní schránce mi přistálo upozornění, že mám na „své“ poště, čili na úřadovně výše jmenovaného podniku, v Koněvově ulici č. 2496/ 223, na Praze 3. uloženou listovní zásilku s doručenkou. Tak jsem si pro ni dnes ráno zašel…

Psal mi Katastrální úřad, se kterým mám jisté řízení. U přepážky mi slečna vydala obálku formátu A4. Až potud se vše jeví být v pořádku. Co ale v pořádku nebylo, to byla skutečnost, že součást obálky, takzvaná „doručenka“, na obálce chyběla. Slečně jsem podepsal jakýsi náhradní papírek o převzetí zásilky, pojednávající o tom, že jsem tuto převzal, který si slečna Pošta vytiskla. Sotva jsem ale vyšel z pošty ven, uvědomil jsem si, že jsem nepodepsal „doručenku“ jako takovou. Navíc jsem na ulici zjistil, že když se na obálku podívám, že jediné, co dělí moje oči od obsahu, je tenká průsvitná blanka v místě, kde až do chvíle, kdybych měl zásilku u přepážky převzít, měla být kryta právě onou doručenkou. Ta měla být odtržena až před mýma očima, takže by nikdo nepovolaný neměl mít možnost skrze průsvitný papír pod doručenkou spatřit moje osobní údaje, údaje o tom, jakého řízení se dokument v obálce týká, čísla určitého pozemku, atd.

Když jsem si to uvědomil, udělal jsem okamžitě čelem vzad, a vrátil jsem se k okénku, kde jsem dotyčnou zásilku před okamžikem dostal. Na můj dotaz, zda je normální, aby zásilka do vlastních rukou přistála před mýma rukama v takovém stavu, slečna krapítek znervózněla. Začala hledat v krabicích s ostatními zásilkami, až předmětnou doručenku nakonec po chvíli hledání našla.

Fajn tak jsem ji mohl konečně podepsat…

Jenže o to mně nešlo. Mně šlo o to, proč ten docela důležitý kus papíru, zajišťující listovní tajemství, na mé obálce chyběl, a válel se zcela mimo. Bylo mi řečeno, že se patrně odtrhl při uložení do krabice. No, abych byl upřímný, moc jsem tomu nevěřil, ten papír je sice perforovaný, ale přeci ze tří stran drží na obálce. Takže podle mého názoru došlo k jeho odtržení buď dost neodbornou manipulací se zásilkou, vadou na obálce, nebo i možná úmyslně.

Všechny tyto tři důvody jsem shledal jako hodné reklamace a vysvětlení od někoho kompetentního. Dožadoval jsem se pracovnice pošty nějakého písemného potvrzení, k čemu došlo ještě před tím, než jsem měl možnost obálku obdržet, a to ze zcela (z mého pohledu) pochopitelného důvodu – v dnešní době, kdy mají prsty v nezákonných machinacích s nemovitostmi a pozemky dokonce státem pověření soudci, chtěl jsem mít v ruce doklad, že kdokoliv z pracovníků pošty, kteří se mohli s mou zásilkou dostat do styku, mohl díky odtržené doručence zjistit pro mě cenné a soukromé údaje.

Ta zásilka byla určena do MÝCH VLASTNÍCH RUKOU, pak nevidím důvod, proč by měl její obsah mít možnost vidět a číst kdokoliv jiný…

Nakonec jsem skončil v kanceláři vedoucí poštovní pobočky (paní se mi představila, ale její jméno jsem bohužel zapomněl. Předpokládám však, že pobočka České pošty v Koněvově ulici č. 2496/223 více než jednu vedoucí nemá…), kde jsem se hodlal proti stavu zásilky ohradit formou stížnosti, nebo reklamace.

Paní vedoucí mi odmítla vydat jakékoliv písemné potvrzení, že došlo k tomu, k čemu došlo. Že prý k tomu nemá pravomoc…

Hodila přede mne na stůl čistý list papíru a propisku s tím, že si mám stížnost sepsat. Když jsem se ohradil, s tím, že snad tu stížnost se mnou sepíše ona, opět jsem slyšel mantru o tom, že … k tomu nemá pravomoc…

Tak jsem se jí zeptal, jak by se mnou řešila případ, kdybych si u ní na pobočce vyzvedl poničený balík, a světe div se – pak by prý se mnou sepsala na příslušných formulářích reklamaci. Povídám jí, že svou zásilku považuju taktéž za „poškozenou“ a tím pádem trvám na stejném postupu, jakého by se mně dostalo v případě poničeného balíku…

Nepochodil jsem, což mě dost udivilo. Paní vedoucí se dokonce snažila ze mě dělat tak trochu hlupáka, když se mně snažila naznačit, že jsem přeci doručenku podepsal (ano, podepsal, ale až po té, co jsem se znovu vrátil k přepážce, na celou záležitost poukázal, a kdy se doručenka konečně našla…), takže komu chci tvrdit, že nebyla součástí zásilky až do chvíle, kdy jsem ji u přepážky dostal před sebe, a že až do té chvíle nekryla její obsah…?

Tak to mě fakt nadzvedlo, a v tu chvíli jsem si uvědomil, že paní vedoucí udělám skrze svůj blog tak trochu mediální hvězdou…

Počítal jsem dvakrát do deseti…, a pak jsem trval na tom, že si tedy chci stěžovat někomu, kdo má v rámci České pošty takové případy v „kompetenci“. Když ji údajně paní vedoucí nemá. Tak jsem čekal několik dlouhých minut, během kterých paní vedoucí hledala telefonní číslo, které prý nebylo k nalezení, pak se hledala e-mailová adresa na nějakou úřednici, která prý patřičnou kompetenci má…

Tou paní je údajně jistá pracovnice České pošty, Lenka Svátková (možná Svatková, v případě omylu se omlouvám), které prý mám svou stížnost adresovat. Fajn, takže já tímto píšu o této své příhodě paní Svátkové (Svatkové…?), která obdrží mailem odkaz na tento můj článek, stejně jako ho posílám i na hlavní e-mailovou adresu České pošty, stejně tak i na mail ombudsmanky stejné instituce.

Pokládám listovní tajemství za prvořadou povinnost, kterou by měla Česká pošta ctít, a ne, že když je její vinou porušena, že se se mnou bude jednat jako s nesvéprávným debilem. Možná, kdybych si chtěl na poště koupit omalovánky, nebo hasicí přístroj do auta, že by bylo všechno v pořádku. Já ale chtěl dostat v pořádku listovní zásilku.

Asi jsem chtěl moc…