Snad toho vraha konečně dopadnou…
Psal se 29. červenec roku 2005. Toho dne došlo ve Šternberku k brutální vraždě mladé ženy, která pracovala ve videopůjčovně. Vrah ji ubodal a údajně i znásilnil. Někdy v prosinci roku 2008 mě přes můj mail uvedený zde, na blogu, kontaktovala mladá dívka, která se s obětí osobně znala. Byly kolegyně z videopůjčovny, ale nejen to, byly i blízké přítelkyně, a ona sama chtěla, abych se tomu smutnému příběhu literárně věnoval, což jsem tehdy učinil. Dovolte, abych se k celé věci dnes znovu vrátil, na konci prozradím, proč.
Tehdy jsem se od oné dívky dozvěděl, že toho osudného dne měla být za pultem videopůjčovny právě ona, ale vyměnila si se zavražděnou službu. Kdyby k tomu nedošlo, byla by mrtvá. Ona dívka, snad mohu prozradit, že se jmenovala Lucie, mi tehdy psala o svých pocitech, o vyšetřování, o spoustě věcech, které ten případ doprovázely.
Zavražděná mladá žena byla matkou malého chlapečka, byla to krásná blondýnka. Byla zavražděná nožem, který vrah nalezl na místě činu, nožem, který do prodejny nějaký čas před vraždou donesla právě její kolegyně Lucie. Aby toho nebylo málo, vrah podle všeho odešel po činu z videopůjčovny oblečený do svetru, který Lucie nechala viset na věšáku. Převlékl se, protože měl své vlastní světlé triko celé od krve.
Zasadil oběti celkem 14 bodných a bodnořezných ran. Zdržel se na místě více než tři čtvrtě hodiny, Z místa činu si prý odnesl něco kolem 3000 korun, tolik stál život krásné mladé ženy… Během vraždy procházel okolo videopůjčovny nějaký mladý muž, který se v jednu chvíli zastavil, a podíval se směrem k pootevřeným dveřím. Snad slyšel nějaký hluk, snad výkřik. Bohužel ale odešel…
Ihned po vraždě ty dveře pachatel zavřel a zřejmě zamkl. Když se odhodlal odejít, odemkl dveře a vyšel ven na ulici. Zamkl za sebou, rozhlédl se po náměstí a vydal se směrem doleva. Po pár krocích zahnul znovu doleva a zmizel v postraní uličce. Nikdo ho nepotkal, nikdo si nevšiml muže s rukama a botama od krve. Nikdo nezaznamenal, že by ve více, než třicetistupňovém vedru potkal muže, navlečeného do svetru značky ,,Terranova“ , který mu byl už na první pohled malý…
Někdo ho ale z videopůjčovny odcházet přeci jen viděl. Dalo by se říci, že to bylo „oko“ ze všech nejpovolanější. Bylo to oko kamerového systému městské policie města Šternberka. Záběry však byly pořízené z veliké vzdálenosti a i přes intenzivní pozdější snahu odborníků, se z nich dalo vyčíst jen to, v kolik hodin vrah do půjčovny vcházel a že měl na sobě bílé triko a šortky tmavší barvy. Dalo se ze záběrů ověřit, že po něm tam vstoupili ještě dva mladíci, vracející kazetu, kteří se záhy objevili zase venku. Byl vidět i mladík, který procházel právě v osudné okamžiky zřejmě ženina výkřiku, okolo otevřených dveří. Mladý muž se zastavil, ohlédl se, ale po několika málo vteřinkách se vydal dál…
Dalo se spočítat, že se vrah na místě činu zdržel více než tři čtvrtě hodiny. Na záběrech je vidět jeho odchod, kdy za sebou zamykal a byl oblečený do něčeho tmavého. Při vyšetřování se zjistí, že šlo právě o svetr kolegyně Lucie. Tím stopa muže – vraha pro policii končí…
Lucie, která mně tehdy psala, si spoustu věcí vyčítala, přestože samozřejmě neměla na žádné z nich sebemenší vinu. Nyní Vás seznámím s tím, co mi tehdy Lucie psala. O svých pocitech, o všem, co se ten den dělo z jejího pohledu…
,,Když mě po tom telefonátu od Ilončina přítele přivezla moje teta k půjčovně…- byla tam celá řada policejních aut a sanitka. Vyskočila jsem z auta a chtěla jít dál, ale policajti mě nepustili. Ilončin přítel seděl opodál na trávníku a vůbec mě neviděl – nevnímal. Dokola jsem se ptala, co se stalo, ať mě tam pustí.
Všichni mlčeli.
Začala jsem na ně křičet, začala jsem být hysterická. Oni jen koukali do země… Potom přišla další kolegyně, která tam v půjčovně s námi také pracovala. To ona ji našla, byla nablízku a měla klíče. Odemkla půjčovnu a…
,,Lucinko, Ilonka je mrtvá…“ řekla mně.
V té chvíli vám prostě vůbec nedojde, co ta slova znamenají. Křičela jsem na ní, co to povídá a chtěla jsem se okolo ní protáhnout do půjčovny. Teta mě držela v náručí a já jen brečela – ne proto, co jsem slyšela, tomu jsem prostě nevěřila. Brečela jsem vzteky, že mě ,,tam“ nechtějí pustit. Ilona byla moje nejlepší přítelkyně. Vždycky mě dokázala poradit a pomoct, ať se dělo cokoliv. Byla to krásná holka, blondýnka s obrovským sex – appealem, ale přitom s mozkem, na správném místě. Ať už to zní přehnaně, nebo ne – já ji milovala. Milovala jsem jí tak, jak jen můžeme člověka milovat, třebaže je to přítel a ne snad že by šlo o lásku ve smyslu homosexuality. Milovala jsem jí se všemi chybami a náladami, i s tím, že mně občas dokázala dát ,,facku“, což jsem od ní, jako od starší kamarádky brala a do smrti jí za to budu vděčná…
A teď se mně někdo snažil namluvit, že Ilča už není…?!
Najednou se u půjčovny objevila máma a společně s tetou mě nacpaly do auta a odvezly domů. Tam mě nakrmily nějakými prášky na uklidnění a já si v podstatě pamatovala až další den. V mobilu jsem objevila několik zmeškaných hovorů – pánové z kriminálky…
Začal kolotoč výslechů a vysvětlování. Nikdo to prostředí půjčovny a zákazníky neznal tak dobře jako já a ta další kolegyně, co našla Ilonu. Byli jsme nejlepší přítelkyně, měli jsme společné známé. Všichni chtěli znát fakta, údaje. Nikdo ale nedokázal pochopit, že mně stále nedocházel význam těch slov -,,Ilonka je mrtvá…“ nikdy v životě jsem si nepřipadala tak sama a opuštěná, jako tehdy. Nikdy bych nevěřila, jak se v takovém případě zachová okolí. Snad to byl můj pocit, ale ne, bylo to tak – všichni (tím myslím opravdu všechny) naši společní známí, jako by najednou přestali existovat. Lépe řečeno, jako bych přestala pro ně existovat já… Nikdo nezavolal, nenapsal. Později mně tvrdili, že prostě nevěděli, jak se mají ke mně chovat. Já je tehdy tak potřebovala a oni ,,nevěděli“, jak se ke mně mají chovat?!“ Jak jsem se měla chovat já? Snad je tomu tak vždy, když příjde neštěstí, nevím. Lidé se bojí nešťastných lidí. Jako by se báli, aby část té hrůzy nemuseli nést na svých bedrech. Aby se snad nestalo něco, co by potkalo je. Já tomu říkám -,, pštrosí syndrom“. Tehdy jsem se na známé strašně zlobila, dnes už jen lituju, že jsem jim neřekla na rovinu, jak to cítím. Snad mohlo být všechno jiné.
Všechno ale je jiné – bez Ilony…
Kriminalisté se nakonec stali v těch dnech paradoxně mou největší oporou. Chovali se ke mně skvěle, ale byly i výslechy, které mě dostaly až na samé dno. Cítila jsem se chvílemi tak vinná, až jsem nechtěla žít. Ten pocit viny posílilo vědomí, že jsem tam tehdy měla být – a nebyla. Že ten hajzl odešel v mém svetru. Že ji zabil mým nožem…
Že jsem policii prostě nedokázala nijak pomoci.
Ta bolest byla nepopsatelná a samota nenaplnitelná. Musela jsem se odstěhovat 150 kilometrů daleko, abych mohla existovat. Musela jsem začít znovu od nuly. Nikdo si neumí představit, ani já sama tomu nerozumím, proč mně od té doby zkrachoval každý vztah, o který jsem se pokoušela. Ten pocit samoty a bezmoci se nezměnil. Ilona bojovala a já vím, že ona by si přála, abych já bojovala dál a žila. Tak žiji. Musím žít, protože Ilonka žije ve mně, v mých vzpomínkách a v mém srdíčku.“
Tolik tedy slova samotné Lucie, jedné z těch, kteří po zavražděné Iloně zůstali...
Proč o tom všem dnes píšu? Protože jsem se dočetl, že kriminalisté z týmu TEMPUS znovu případ tohoto brutálního trestného činu otevřeli, a že prý mají díky novějším a modernějším technologiím v kriminalistice, respektive díky dokonalejším forenzním metodám, velikou naději na to, že díky biologickým stopám, které na místě pachatel zanechal, tohoto po dlouhých deseti letech vypátrají.
Doufám, že se tak skutečně stane, že bude vrah konečně dopaden, usvědčen, a odsouzen. Život mladé ženě to už samozřejmě nevrátí, ani to nevynahradí obrovskou ztrátu jejím blízkým, přesto doufejme, že se podaří odhalit pravdu.
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Vladimír Kroupa
Silní Putinovi ustupují, zatímco slabí s ním statečně bojují…
Začíná to vypadat, že nejsilnější ze západních států začínají ustupovat Putinovi, a zároveň začínají házet Ukrajinu přes palubu. Jak že to řekl Churchill?
Vladimír Kroupa
Co (některým...) voličům Andreje Babiše absolutně nedochází…
Tito někteří voliči argumentují hlavně tím, že za jeho vlády jim bylo lépe. Měli více peněz, ceny byly mnohem nižší, mohli si koupit více zboží, a dokonce i něco do slamníku pro strýčka Příhodu jim zbylo...
Vladimír Kroupa
Andrej Babiš – generátor dluhů. A ještě se tím chlubí…
Při sledování včerejší předvolební debaty na Nově jsem jen lapal po dechu. Už ale vím, proč se pan Babiš předchozích debat neúčastnil – nechtěl dát více času svým rivalům, aby jeho cancy a lži rozprášili po každé debatě...
Vladimír Kroupa
Co je na Rusku teroristického?
Někteří to vidí tak, že nic. Všechno je v pořádku, Rusko využívá svého práva na velikost a sílu, Ukrajina si může za lekci ze slušného chování sama, a jestli ne sama, tak spolu se Západem...
Vladimír Kroupa
Ani omylem se nechci zastávat Ruska, ovšem…
... některé horké hlavy by se měly zchladit. Mám na mysli hlavy některých novinářů a televizních redaktorů, a hlavně politiků. Našich...
Vladimír Kroupa
Pro ukrajinské civilní oběti ruských zločinů můžeme udělat víc…
Současně s tím, můžeme udělat něco pro sebe, hlavně pro ty z nás, kteří stále nevěří, závidí, nenávidí a názorově stojí na straně, která není morálně ospravedlnitelná...
Vladimír Kroupa
Kdo má největší strach z potenciálního prezidenta, Petra Pavla…?
Na hlavu Petra Pavla, toliko kandidáta na prezidenta ČR, se v posledních dnech snesla vlna kritiky za jeho minulost, respektive za to, jak se k ní staví.
Vladimír Kroupa
Ideální muž a ideální žena. Konečně jsem na to sám pro sebe kápnul…
Kdekdo si s tím láme a lámal hlavu. Je fakt, že co člověk, to názor, pocit a priorita. Po dlouhodobém studiu tohoto problému jsem alespoň já sám pro sebe tomu přišel na kloub...
Vladimír Kroupa
Rus nekreslí červené linie, Rus páchá krvavé linie…
Ještě ani není jasné, kdo vlastně vyhodil do luftu část Kerčského mostu, ale už je jasné, jak blízko má Putin k Hitlerovi...
Vladimír Kroupa
Nechápu, proč někdo nechápe, že je Putin vrah a zloděj…
Jak moc musejí být zblblí lidé, co se stále zastávají Putina a jeho zločinných záchvatů? Kde tací vyrůstali, jaký vnitřní řád nasávali s mateřským mlékem...?
Vladimír Kroupa
Hledám na Západě toho, kdo chce válku. Zn. Marně…
Nějak tomu nerozumím. Podle zpráv a informací z Ruska, Číny, nebo Běloruska, prý Západ nemyslí na nic jiného než jak rozpoutat válku, na to, že nejpozději zítra budou státy Rusko, Čína a Bělorusko ze strany Západu napadeny...
Vladimír Kroupa
Začátek ruské mobilizace – konec začátku Putinova pádu…
Sir Winston Churchill mi snad odpustí, že jsem trochu překroutil jeho citát z Druhé světové války. Ruský prezident Putin si to ale „zaslouží“...
Vladimír Kroupa
Jestli se Rusové rozzlobí, tak prý budou zlí…
To, že jde o národ v podstatě zlý, jak stádo čertů, to krom skalních proruských rekt-alpinistů, už u nás ví snad každý. Že lžou druhým i sami sobě, to víme taky. Jo, a ještě to, že se mají čeho bát...
Vladimír Kroupa
Omezenci žijí jen ve městech…
To je jasný fakt, pro který jsou nepopiratelné důkazy. No řekněte, umí snad běžný Pražák zabít, stáhnout a vykuchat králíka? Umí si snad Pražák převléci své značkové sako za umatlané montérky? Neumí, omezenec jeden...
Vladimír Kroupa
Jak demonstranti na Václaváku zapomněli na příčinu…
Sešlo se jich tam hodně, o tom není sporu. Jsou ale i další aspekty, o kterých není sporu, co se téhle demonstrace týká. Jde z ní větší mrazení, než snad z nastávající zimy...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...