Cesta do pekel zvaná slevomat…

Před pár dny jsem se vrátil z týdenní dovolené v Krušných horách. Příroda hezká, mnoho zajímavých míst, ale o tom dnes psát nechci…

Dnes chci psát o pojmu, se kterým se jistě setkal i mnohý z vás, čtenářů.

Slevomat…

Co si budeme nalhávat, cena za cokoliv je pro nás čím dál důležitější, a bohužel se najde spousta lidí, co je ochotno klesnout s nároky na kvalitu hodně, hodně nízko, ještě níže, než by se mohlo z cen na různých slevomatových portálech zdát.

O co mi konkrétně jde?

Svou dovolenou v Kruškách jsme strávili v hezkém penzionu, který jsem si našel na internetu, ovšem pozor – nikoliv jako produkt slevomatového šílenství, ale jako klasické ubytování za cenu, která byla na webovkách onoho penzionu uvedena.

Když jsem se o penzion zajímal, našel jsem na jeho stránkách spoustu informací, z nichž ale bohužel některé byly klamné, respektive, které platily na rozdíl od tohoto roku například vloni, a to i přestože stránky byly jinak jistě aktualizované. Nechyběly totiž fotky z letošních akcí v penzionu.

Tak jsem se například těšil na polévku před hlavním chodem při večeři, nebo na skladbu „švédského stolu“ u snídaně, která měla hodnotu 75,- Kč na osobu.

Těšil jsem se marně…

Jak jsem hned u první večeře zjistil, polévky se letos neservírují, a ranní natěšení?

Nejméně týden staré rohlíky, před rozpečením zamražené, chleba, konzervy s Májkou, vaničky s medem, obligátní mísa se šunkovým salámem a s Vysočinou, další mísa s natvrdo uvařenými vejci. Bláhově jsem si představoval, že snad někdy v týdnu ta vejce někdo místo uvaření rozmíchá s cibulkou, nebo že se promění ve volská oka.

Nic takového, ono taková natvrdo uvařená vejce totiž nikdo nesní při jedné snídani všechna, takže se stejné kusy uvařené v pondělí mohou na té samé míse objevit i ve čtvrtek…

To by s míchanými šlo asi jen těžko.

Kroutil jsem hlavou, a pak mi to došlo.

Uvědomil jsem si, že jsme s naší rodinkou asi jediní ubytovaní hosté, kteří tam nejsou na dva – tři dny, jako ostatní „slevomaťáci“, ale na týden a za plnou cenu. Jenže koho by zajímalo rozlišení hostů, kteří platí plnou cenu a těch, kdo se ubytovali se značnou slevou?

A tak jsme my, platící plnou cenou museli jíst stejně ošizená menu, jako ti, co na věc vyzráli a šli na to od lesa zvaného slevomat.

A to je právě to, co mě štve. Každý rok strávíme nejméně jeden týden v cizině a další nejméně jeden u nás doma, někde na horách. Tím chci říci, že mám jakés-takés srovnání, jak to jde rok od roku s penziony, respektive s kvalitou jídla v nich (dost se to týká právě snídaní) od desíti k pěti. Podnikatelé v pohostinství se snaží za každou cenu vejít se do rozpočtu a ceny uvedených ve slevomatu, čímž však trpí kvalita jimi poskytovaných služeb.

Já osobně slevomaty nemám rád, protože si uvědomuji, že žádná sleva nemůže být zadarmo, vždy zaplatím zhoršenou kvalitou. Zaplatím tedy plnou cenu, ale jsem odsouzený k požívání ošizených jídel určeným lidem se slevovým voucherem.

Vítejte na cestičce, příští zastávka peklo…