Tuhle válku nelze vyhrát…
Bohužel pro mrtvé vojáky, bohužel pro mrtvé civilisty, co byli v nesprávnou chvíli na nesprávném místě, bohužel pro děti které přišly o otce, bohužel pro ženy a matky, které přišly o muže a syny. Válka v Afghánistánu je skutečně novodobým Vietnamem. Absolutně nehodlám snižovat odvahu a práci vojáků, kteří tam působili, nebo stále působí. Co však vidím jako čím dál očividnější problém je činnost politiků, kteří tam posílají své muže, muže kteří tam umírají.
Politici, na rozdíl od řadových vojáků, totiž nemají problém s uplatněním v civilním životě ani po uplynutí svého politického mandátu. Řadový voják z naší armády, který je posílán na zahraniční mise, ve chvíli, kdy se z jakéhokoliv důvodu rozhodne, nebo když rozhodnou okolnosti za něj, opustit řady armády a usadit se v civilním životě, potýká se s nepředstavitelnými problémy. V civilním sektoru je totiž prakticky nezaměstnatelný. Co má odpovědět při pohovoru u personální agentury na otázku, co umí…?
Střílet, klást léčky, skákat z výšky a otevírat padák nízko, řídit tank.
„Fajn, tak přijďte zase, až budete umět něco, co má na trhu práce nějaký smysl…“ – dozví se následovně.
Jistě, může přijmout nabídku některé z kontraktorských společností, které už působí i na našem území, jenže to jaksi neodpovídá jeho případné představě o klidném civilním životě. Může přijmout místo ochranky v supermarketu, kde může hlídat regály s cigaretama a dámským prádlem…
Jenže to jsou až ty úplně poslední možnosti, mezi nimi a odchodem do civilu toho moc jiného prostě není. Může mluvit o velikém štěstí, kdo z takových vojáků práci v optimální době a v optimální podobě najde. Z toho plyne, že závist některých lidí pro výdělky vojáků za zahraniční mise je směšná. Ano, takový voják si domů přiveze nějaký ten peníz, ale na jak dlouho mu asi tak postačí v situaci, kterou jsem popsal výše…?
A za kolik by byl někdo, kdo ty peníze za mise závidí, ochotný obětovat riziko každodenní smrti a dost nejistou budoucnost?
Jistě, s tím vším ale ti muži do armády, respektive do misí, jdou. Je samozřejmě otázka, do jaké míry si všechna tato úskalí uvědomují ve chvíli, kdy je jim dvacet let, síla a zdraví jim nechybí.
To je jedna stránka věci, ta osobní každého vojáka. Druhá stránka je to, zač vůbec i ti naši vojáci v Afghánistánu bojují. Tam už to chce sakra dobrý argument, obzvláště čas a vývoj tohoto válečného konfliktu to jasně ukazují. Tam si člověk nevystačí s kecy typu –„pro vlajku, pro vlast“. Naši vlajku tam nehájí, naše národní zájmy také jen těžko. Když už tam ale jsou, tak se snaží hlavně bojovat pro život kamaráda na společné hlídce. To je ten nejcennější, nejryzejší argument.
Kdo o tom přemýšlí, dojede následně nutně k závěru, že se ocitl v jednom velikém průšvihu…
Jak se ukazuje, ani dnešní vysoce sofistikované technologie nejsou schopné zajistit stoprocentní převahu nad nepřítelem v sandálech, jedoucím na kole z doby první světové války. Filozofie takových prostých válečníků je jednoduchá. Oni bojují (a umírají) za něco, co člověk západního stylu nemůže nikdy pochopit. Žádná armáda světa nedokáže pokrýt každého afghánského muže, každou ženu, každé dítě. Do karet jim hraje ráz krajiny, odhodlání a víra, a navíc mají v drtivé většině něco, co žádný americký, ani náš voják nemá – oni se nebojí smrti.
To z nich dělá prakticky neporazitelnou sílu. Jistě by je naše civilizace dokázala srovnat i s jejich horami a hlubokými údolími do podoby prašné placky, jenže naše civilizace žije podle určitých pravidel.
A právě tato pravidla jisté morální síly jsou naší největší slabostí. Nedokážeme Afgháncům vnutit náš styl války, jsou to naopak oni, kdo udává pravidla boje. V drtivé většině případů spojenecké velení nevytváří situace, ale pouze na vzniklé situace reaguje. Ano, podařilo se eliminovat spoustu vedoucích kádrů sítě Al-Kajdá, respektive Talibanu, jenže k naprostému vítězství to nestačí.
Odpor proti i našim vojákům není jen otázkou Talibanu, jde o to, že obyvatelé považují každého cizího vojáka za vetřelce. Upřímně řečeno, lze se jim na jednu stranu divit? Jak by reagovala naše veřejnost na skutečnost, že by se našimi ulicemi proháněli cizí vojáci…?
Jistotu máme jen v jednom, co se takové možnosti týká, našinci by se nezmohli na tak tvrdý odpor, jaký dokážou projevit Afghánci. Pocity frustrace a jisté křivdy bychom ale asi měli s Afghánci společný. Jenže Afghánci jsou stále, po celá staletí až dodnes, zvyklí bojovat o své životy, což je věc, kterou díky způsobu našeho života a civilizačním vymoženostem drtivá většina Evropanů i Američanů dávno zapomněla
Ta válka tam nejde z naší strany vyhrát.
Čím dříve si toto lidé na odpovědných místech uvědomí, tím méně bude smutných zpráv, jaké jsme svědky dnes.
Ti čtyři padlí se stali ctí, kterou se píšou příběhy nesmrtelných. Čest jejich památce!
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Vladimír Kroupa
Silní Putinovi ustupují, zatímco slabí s ním statečně bojují…
Začíná to vypadat, že nejsilnější ze západních států začínají ustupovat Putinovi, a zároveň začínají házet Ukrajinu přes palubu. Jak že to řekl Churchill?
Vladimír Kroupa
Co (některým...) voličům Andreje Babiše absolutně nedochází…
Tito někteří voliči argumentují hlavně tím, že za jeho vlády jim bylo lépe. Měli více peněz, ceny byly mnohem nižší, mohli si koupit více zboží, a dokonce i něco do slamníku pro strýčka Příhodu jim zbylo...
Vladimír Kroupa
Andrej Babiš – generátor dluhů. A ještě se tím chlubí…
Při sledování včerejší předvolební debaty na Nově jsem jen lapal po dechu. Už ale vím, proč se pan Babiš předchozích debat neúčastnil – nechtěl dát více času svým rivalům, aby jeho cancy a lži rozprášili po každé debatě...
Vladimír Kroupa
Co je na Rusku teroristického?
Někteří to vidí tak, že nic. Všechno je v pořádku, Rusko využívá svého práva na velikost a sílu, Ukrajina si může za lekci ze slušného chování sama, a jestli ne sama, tak spolu se Západem...
Vladimír Kroupa
Ani omylem se nechci zastávat Ruska, ovšem…
... některé horké hlavy by se měly zchladit. Mám na mysli hlavy některých novinářů a televizních redaktorů, a hlavně politiků. Našich...
Vladimír Kroupa
Pro ukrajinské civilní oběti ruských zločinů můžeme udělat víc…
Současně s tím, můžeme udělat něco pro sebe, hlavně pro ty z nás, kteří stále nevěří, závidí, nenávidí a názorově stojí na straně, která není morálně ospravedlnitelná...
Vladimír Kroupa
Kdo má největší strach z potenciálního prezidenta, Petra Pavla…?
Na hlavu Petra Pavla, toliko kandidáta na prezidenta ČR, se v posledních dnech snesla vlna kritiky za jeho minulost, respektive za to, jak se k ní staví.
Vladimír Kroupa
Ideální muž a ideální žena. Konečně jsem na to sám pro sebe kápnul…
Kdekdo si s tím láme a lámal hlavu. Je fakt, že co člověk, to názor, pocit a priorita. Po dlouhodobém studiu tohoto problému jsem alespoň já sám pro sebe tomu přišel na kloub...
Vladimír Kroupa
Rus nekreslí červené linie, Rus páchá krvavé linie…
Ještě ani není jasné, kdo vlastně vyhodil do luftu část Kerčského mostu, ale už je jasné, jak blízko má Putin k Hitlerovi...
Vladimír Kroupa
Nechápu, proč někdo nechápe, že je Putin vrah a zloděj…
Jak moc musejí být zblblí lidé, co se stále zastávají Putina a jeho zločinných záchvatů? Kde tací vyrůstali, jaký vnitřní řád nasávali s mateřským mlékem...?
Vladimír Kroupa
Hledám na Západě toho, kdo chce válku. Zn. Marně…
Nějak tomu nerozumím. Podle zpráv a informací z Ruska, Číny, nebo Běloruska, prý Západ nemyslí na nic jiného než jak rozpoutat válku, na to, že nejpozději zítra budou státy Rusko, Čína a Bělorusko ze strany Západu napadeny...
Vladimír Kroupa
Začátek ruské mobilizace – konec začátku Putinova pádu…
Sir Winston Churchill mi snad odpustí, že jsem trochu překroutil jeho citát z Druhé světové války. Ruský prezident Putin si to ale „zaslouží“...
Vladimír Kroupa
Jestli se Rusové rozzlobí, tak prý budou zlí…
To, že jde o národ v podstatě zlý, jak stádo čertů, to krom skalních proruských rekt-alpinistů, už u nás ví snad každý. Že lžou druhým i sami sobě, to víme taky. Jo, a ještě to, že se mají čeho bát...
Vladimír Kroupa
Omezenci žijí jen ve městech…
To je jasný fakt, pro který jsou nepopiratelné důkazy. No řekněte, umí snad běžný Pražák zabít, stáhnout a vykuchat králíka? Umí si snad Pražák převléci své značkové sako za umatlané montérky? Neumí, omezenec jeden...
Vladimír Kroupa
Jak demonstranti na Václaváku zapomněli na příčinu…
Sešlo se jich tam hodně, o tom není sporu. Jsou ale i další aspekty, o kterých není sporu, co se téhle demonstrace týká. Jde z ní větší mrazení, než snad z nastávající zimy...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...