Co je na lidech krásného…?

Někdo možná řekne, že tvář, někdo že tělo, někteří dají přednost duši. Ať už však mají lidé krásné tváře, postavy filmových hvězd, nebo duši světce, asi nejdůležitější je, jak se v jejich přítomnosti cítíme…

Asi to také znáte, setkáte se s neznámým člověkem, a i když o něm nevíte vůbec nic, od prvního okamžiku je Vám takový člověk sympatický. Cítíte se v jeho společnosti uvolněně, projevíte mu důvěru, aniž by o to přímo nějak žádal, cítíte z něho pozitivní postoj. Na oplátku, aniž byste se museli kdoví jak přemáhat, vycházíte takovému člověku vstříc.

Pokud taková situace nastane, a nedej bože aby budoucnost ukázala, že jste se mýlili, našli jste člověka, který se Vám bude jevit – krásný.

Čert vem, zda se Vám zalíbí jeho obličej, a vůbec vše, o čem jsem psal před chvílí. Důležité je něco, co je snad nějaká chemie těla. Skeptikům v tomto směru lze namítnout, jak je možné, že se občas stane, že se setkáte s jiným člověkem, který Vám nikdy neudělal nic zlého, stejně jako v prvním případě o něm vlastně nevíte vůbec nic, a přesto si od prvního okamžiku „nesednete“.

Já v takových případech skutečně věřím na nějakou chemii. Člověk, ke kterému budete od prvé chvíle cítit ostražitost, i kdyby měl (omlouvám se, že se opakuju) tvář ikony, postavu anděla a hlas Boha, prostě nezapadne do Vaší škatulky s krásnými lidmi, které jste do ní během svého života nasbírali.

Bohužel se někdy stává, že nás instinkt nevaruje a sedneme v prvním případě na lep podvodníkovi, zatímco v druhém ukáže čas, že pro nás „chemicky nepřijatelný“ člověk nepředstavuje žádnou hrozbu, ba naopak, v budoucnu se pro náš život stane přínosem. Čert aby se v tom vyznal.

Často si lámu hlavu nad tím, jak zařídit, abych na co nejvíce lidí působil při osobním setkání tak, jak jsem popsal v onom prvním, pozitivním příkladu. Mezi taková dilemata nepočítám setkání lidí na virtuálním poli, třeba v diskusích zde na blogu. Zastávám názor, že virtualita nepřeje upřímnosti, alespoň ne v pozitivním slova smyslu. Pokud jde o negativní postoj k jinému člověku, nebo k jeho názoru, tam je setkávání imaginárních osobností na internetu někdy upřímné až moc. Člověk v takovém prostoru ztrácí určité zábrany a dobrovolně se oprošťuje od většiny návyků, co mají něco společného se slušným vychováním.

Ale já se nechci bavit o negativních věcech, chci psát o lidské kráse, takže nechám internet jeho pavoučím sítím, políčeným na nejtemnější kouty lidských duší.

Abych to za sebe nějak shrnul, v čem si myslím, že je tajemství pozitivního působení na lidi při osobním kontaktu, musím uvést, že jsem skoro čtyřiceti šestiletým zkoumáním došel k názoru, že nejlepší, co můžeme pro budoucí přátelství mezi cizími lidmi udělat, je naslouchat jim.

Možná se to bude jevit zvláštní, ale myslím si, že kdo naslouchá trpělivě druhému, dozví se více než o tom druhém, nejvíce sám o sobě.

Všem Vám přeji, abyste dnes, a nejen dnes, potkávali jen samé „krásné“ lidi, ze kterých budete mít jen dobrý pocit. Protože když budete mít dobrý pocit z nich, budete ho mít dvakrát lepší sami ze sebe.