Chlapci, nevěřte jim aneb (konečně) pravdivý pohled na pohádky…

Ne! Ne a ne! Tohle si, pánové, nesmíme nechat líbit! Kolegyně blogerka Zuzanka Hubeňáková rozšiřuje fámy, (prý i flámy...) že v pohádkách tahají ženy za kratší konec, a jsou tak ponižovány. Já Vám ukážu – „ponižovány“… :-)))

Nejdříve se Zuzka obula do chudáka motýla Emanuela. Jaký je to prý rozmazlený vyčůránek, co se někde nacamrá, viní z toho kde koho, jen ne svou nezřízenou chuť na truňk, a ještě tu holku nešťastnou, panenku Makovou, drezíruje, aby mu posluhovala…

Což nemá chudák Emanuel právo na trochu toho uvolnění se, zvláště, když si vyhlédl nevěstu, co se mu kouká za kdejakým cizím motýlem, a on, chudák, ji častěji než často musí tahat z bryndy? To jste celé Vy, ženské, vidíte jen trochu toho chlapeckého potěšeníčka, ale už nevidíte ty trable, do kterých co chvíli nás – muže, svým chováním dostáváte.

A navíc, Emanuel nebyl vždycky motýl, nejdříve byl housenkou,  pak kuklou, a ty, jak známo, jsou obě ženského rodu. Takže pokud jsou nějaké reklamace, asi by bylo fér, jít s nimi na začátek Emanuelova vývoje…

ad Rumcajs – Manka přišla do zavedené loupežnicko-poustevnické jeskynní domácnosti. Byla to ona, kdo přišel jako druhý, věděla, do čeho jde, a pokud by raději měla po svém boku nafintěné cukrlátko, měla zůstat v Jičíně a nekazit život svobodomyslnému mužskému. Howgh!

Co se Popelky týká – jasná zlatokopka! Chudá, umouněná, vychytralá. Ani ty boty si neuměla poctivě zajistit, nebýt lískového ořechu, tančila by leda tak bosá v kuchyni u zametání sazí, a ne na bále s nebohým a nástrah ženštin neznalým princem. A kdo že mohl za osud Popelky, když připustíme, že byl zlý?

Byl to mužský?

Byli to mužští?

Ne, byly to ženské, nevlastní ségry a macecha, co jí dělaly ze života peklo. Případné reklamace tedy odeslat prosím do řad ženského pokolení…

Šípková Růženka – kdo mohl za to, že ta holčina usnula a spala sto let?

Mužský?

Mužští?

Ne, ženská, nafučená ségra paní královny, která jí dala do rukou v jedné verzi růži, v druhé povříslo, o obojí se ta holka princeznovská bodla a sto let spala.

A co by se stalo nebýt prince, co ji našel, z roští vysekal, a považte, dámy – POLIBKEM probudil…? Které z Vás by se nelíbilo, kdyby je probudil polibkem nějaký mladý, silný, krásný, odvážný (a bohatý, mysleme na to, že jste pořád ženy…) mužský?

No, co by se stalo, kdyby ji nechal zarostlou?

Stalo by se to, že by Růža chrápala dál, až by se trny na růžích klepaly. Takže princ není žádný úchyl, ale jednoznačně pozitivní prvek celého příběhu, a hlavně hrdina. Olizujte taky něco, co sto let leželo někde zahrabané v křoví...

Sněhurka – ta si tak může stěžovat, že ji taktéž polibkem přivedl princ k životu… Nebýt jeho příjezdu, tak ji oprašovalo leda tak sedmero trpajzlíků. Chudých, mrňavých, v holínkách a vousatých (vlastně šlo o sedm podviživených špinavých a neoholených Rumcajsů). A kdo že mohl za to, že se slečinka ráčila přiotrávit, kdo zavdal příčinu celému skoro nešťastnému příběhu?

Mužský?

Mužští?

Ne, ženská, zlá, odporná macecha, co neunesla stárnutí, neznaje žádného dobrého plastického chirurga, otravujíce zrcadlo blbými a zbytečnými otázkami, která vzala jablko a napumpovala do něj kyanid draselný. Byla tak zahlcena nenávistí, že se snížila k tomu, udělat ze sebe v maskérně ještě větší čarodějnici než byla, a šla spáchat vraždu prvního stupně.

Takže i v případě Sněhurky opatrně s odsuzováním mužského plemene, milé dámy…

Když zůstaneme ještě chvíli v pohádkové rovině, nemohu nevzpomenout ty zástupy nebohých žadatelů o ruku kdejaké rozmazlené fifleny, co byla náhodou královského rodu, a co podmínila souhlas se sňatkem s nějakými naprosto idiotskými úkoly.

Co jen hlav pro rozmar takového rozmazleného fracka padlo do prachu pod katovým mečem, co jen mladých a statečných jinochů skončilo svou životní pouť  jen proto, protože nebyli na blízku žádní Dlouzí, Širocí, ani Bystrozrací…?

Mimochodem všichni ti tři dobrodějové, co se zasloužili o zdárný konec příběhu, a bez jejichž pomoci by ta ochechule zůstala starou pannou, jak račte vidět, byli vždy mužského rodu...

A víte, kolik mladíků sežrali takoví draci? Princezny, které se ti hrdinové snažili zachránit, neměly ani tolik cti a odvahy v těle, aby se nechaly čestně sežrat nějakou tou saní, při čemž nezodpovědně riskovaly, že rozlícený hladový drak zpustoší celé království…

Jo, když přišlo na takovou patálii, byl i „hloupý“ Honza dobrý, že ano, milé dámy…?

A vůbec – hloupý Honza.

Nikdy jsem nečetl žádnou pohádku o hloupé Janě, a to jistě ne proto, protože by žádnou hloupou Janu nebylo možné najít. Důvod je jen a jen v tom, že Vy, ženské, nejste na rozdíl od nás, mužů, schopné přiznat svou občasnou nedostatečnost a třeba i vlastní chyby.

A právě přesně v duchu této myšlenky hledáte chyby v pohádkových mužích, a ne ve svých, nebojím se napsat (věnováno katedře kroupologie) občas ďábelských řadách.

Podtrženo – sečteno – nebýt mužského elementu v pohádkách, tak by Makovou panenku sežral nějakej pavouk. Manka by místo pořádného chlapáka měla za muže nějakého navoněného metrosexuála. Popelka by měla ve svém umouněném okolí jediného tvora mužského pohlaví, a to byl pes Tajtrdlík, přičemž tančit by mohla možná tak s holubama nad rozsypaným popelem a hrachem. Bosá...

Růža z růží by dál chrněla jako špalek, Sněhurka  by si ve skleněném akvárku hrála stále na Lenina, a jak už jsem psal,  od prachu by ji opečovával jen shluk buněk zvaných trpaslík, při čemž by se Šmudla snažil jistě týden co týden své službě prachovky vyhnout. Rozmazlené princezny by mohly skotačit leda tak s nudícím se katem, který by byl jistě také ženská. Snad jen zbabělé dračí přesnídávky by byly trochu užitečné, protože každé jídlo je užitečné.

Váš přístup, ženy, mi asi ze všeho nejvíce připomíná drzá slova panny Vlasty ze hry Dívčí válka. Ta, absolutně ignorujíc (je to tak správně, pane Jindro...?) mužský přínos pro pokrok, vypustí ze své nevymáchané... úst něco, jako tato slova - "...Vy, muži! Krom toho, že jste nám vymalovali jeskyně, že nás zajišťujete stravou, že nám nosíte kože, že jste vynalezli oheň, antikoncepční pilulky, menstruační vložky, podprsenky a kolíčky na prádlo, že nás chráníte, že jste nám postavili chýše, kadeřnictví, obchody, bazény, sauny, letiště, mosty a silnice, jste pro NÁS, ženy, vůbec nic neudělali..."  

Takže, milé dámy, buďte rády, že (nejen) v pohádkách jsou sem tam nějací muži, protože nebýt jich - nás… co byste si bez nás počaly. Vždyť Vy byste bez nás ani nepočaly...

A vůbec... ale to bych se opakoval… :-)))