Kdo by chtěl být mým sousedem…?

Tak jsem si přečetl objevný článek o jednom průzkumu, který se zaobíral tolerancí Čechů k potenciálním sousedům z řad „cizinců“…

Za obzvláštně „zajímavý“ považuju objev, že většina Čechů nechce bydlet vedle Romů. Většině Čechů (včetně mě) nevadí jako soused Číňan, Vietnamec, Rus (tady mám já osobně pár otazníků…), Angličan, Francouz. Ale prý tradičně jsme my Češi potvory nevidící si na špičku nosu, a nechceme za souseda Roma.

Čím to asi bude…?

Po přečtení onoho průzkumu jsem si položil jednu zásadní otázku – vedle koho by asi tak chtěli bydlet oni Číňané, Vietnamci, Rusové, Angličané, Francouzi? Chtěli by třeba bydlet vedle mě? Každé ráno všedního dne v pět hodin mi začne zvonit budík. Potom je z mé koupelny slyšet zvuk tekoucí vody, polohlasem mi z rádia říkají, jaké bude počasí. Poprvé bouchnu dveřmi, když jdu vyvenčit psa, podruhé když na skoro celý den odcházím vydělávat si na chléb svůj vezdejší.

Já přijdu domů mezi šestou a sedmou večer (žena s dcerou jsou doma o pár hodin dříve, dcera se pak hlučně učí), zase bouchnu dveřmi, když jdu se psem, z mého bytu je pak slyšet zvuk televize, pak ještě jednou bouchnou dveře pro psí venčení, a pak je zase slyšet zvuk sprchy. Mezi tím vším si povídám se svou rodinou, učím se s dcerou, miluju se se svou ženou.

A sorry, trochu chrápu.

O víkendech jezdím po výletech, občas otravuju vzduch výpary z vaření (jídla…).

Nedá mi to, abych si tedy nepoložil otázku, zda by všichni ti cizinci chtěli bydlet vedle mě, nebo vedle někoho, vedle koho bych já osobně bydlet nechtěl – z důvodů, které jsou již tak notoricky známé, že se mi o nich vlastně ani nechce psát…

Nevím, jsem jen hloupý Čecháček, možná že všichni ti jistě multikulturně uvažující cizinci by za souseda uvítali místo mě raději někoho jiného, někoho, kdo by měl trochu jiné zvyky (projevy…), než mám já.

Fakt nevím, jsem jen rasistický Čech…