Odstřelovač...
Sniper a jeho pozorovatel...Foto - Wikipedia
Byli jsme vysazení asi dvacet kilometrů od našeho cíle a naše pocity při sledování odletu vrtulníku byly tak známé a přeci tak nové. Byl jsem tehdy tady na Balkáně jen krátce a fakt byl, že po irácké poušti byla zdejší krajina příjemnou změnou. Bylo to tady tak podobné krajině u nás doma. Pořád jsem nemohl pochopit zvěrstva, která se tady odehrávala. To, jak soused sousedu se stal vlkem a byl mu schopný před zraky jeho dětí zaživa uřezat hlavu... Jako by lidi tady posedl ďábel.
Vzpomínám si, jak jsem kdysi, jako kluk, byl tady v Jugoslávii s rodiči na dovolené. Jak jsme si říkali, když jsme vídali starce spokojeně sedět na slunci a klábosit, jak jsou tady lidi spokojení. Jak bych tady chtěl žít...
Teď jsem tady byl znovu a starců jsem už taky pár viděl. I dětí a jejich rodičů. Jejich domy lehly popelem a to jen proto, že jejich předkové pocházeli z jiné části světadílu a modlili se k jinému Bohu. Spousta z nich byla mrtvá.
Přesun k našemu cíli byl bez problémů. Čekala nás celá řada dní, kdy budeme jen ležet a bez hnutí sledovat svůj cíl. Proto jsem si docela užíval pohyb, i když se každý krok pod tíhou batohu s veškerým vybavením stával postupně peklem. Dorazili jsme k cíli v podvečer a čekala nás perná noc. Museli jsme si připravit zalehávací a pozorovací pozice, vykopat úkryty pro vybavení a po celodenním pochodu, každý s nějakými padesáti kily zátěže na hřbetě, to nebyla žádná sranda.
Ráno bylo vše připravené. Svrchní povrch drnů jsme odstranili a vytvořili z nich jakési kryty na naše stanoviště. Naše batohy byly ,,uskladněné", každý jsme měli osobní kamufláž dovedenou k dokonalosti a mohla začít naše činnost. Naše stanoviště bylo umístěné kousek pod vrcholem kopce a to tak, aby naše siluety nebyly nápadné. Koukali nám jen hlavy, rozostřené ,,hejkalem" (maskovací oděv odstřelovače) a i naše zbraně měly omotané hlavně maskovacím povlakem. Střídali jsme se po dvojicích. Vždycky dva odpočívali a dva fungovali. Jeden jako odstřelovač a jeden jako jeho pozorovatel.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sniper a jeho pozorovatel maskovaní v trávě
Takováhle činnost má svá úskalí a specifika. Nesmíte rozdělávat pochopitelně oheň a tak veškerá strava je studená. Jíte v podstatě pořád dokola to samé. Jde o výživná jídla konzistence, kterou by vám snad záviděli jen kosmonauti, protože jsem slyšel, že ti jedí ještě větší sračky. V sáčkách z alobalu a fólie máte k dispozici alespoň jedno masité jídlo denně, většinou se jedná o hovězí maso s fazolemi, nebo kuřecí ragů s rýží. Dá se to jíst studené, ale žádný požitek v tom nehledejte. Jde jen o to, dostat do těla živiny. Sem tam nějaký ten vitamínový koncentrát a jako lahůdka se dá považovat instantní puding. S tím souvisí i to, že na místě nesmíte nechat žádný ,,odpad" který vaše tělo vyprodukuje. Prostě močíte a kadíte do igelitových sáčků. Nikde nesmí nic smrdět, protože se nepřítel může klidně ocitnout náhodou někde poblíž a vy můžete být krytí a maskovaní sebelíp, ale stačí kousek hovna a končíte. Je to nechutné, ale pravdivé...
Náš muž se jmenoval plukovník Vadymič a to místo, kam mířila moje odstřelovačská puška Sako TRG, bylo jeho doupětem. Kdysi statek, jehož majitelé už nejspíš nejsou mezi živými, býval jistě krásným doplňkem okolní kopcovité krajiny. Byla spousta času na přemýšlení a tak jsem si říkal, že ta vůně probouzejícího se jara je vlastně stejná, jako znám z míst, kde jsem strávil dětství. I ty borovice a duby tady byly. Ptáci, kteří každé ráno vyváděli jarní tanečky lásky, si stavěli hnízda a my jsme tady byli, abychom poslali do vzdálenosti tři sta padesáti metrů smrt ráže 308. Srbský plukovník Vadymič měl zemřít za všechno, čeho se dopustil na místních civilistech a hlavně proto, aby jako důstojník nemohl pokračovat ve velení svých mužů.
Zatím se ale na statku neukázal. Tvrdli jsme na místě už jedenáctý den a i když tomu asi většina z vás neuvěří, byli jsme připravení čekat na místě klidně ještě jednou tolik. Točili jsme se na hlídkách, střídavě spali, jedli, vyměšovali a sledovali jak statek, tak okolí.
Dvanáctý den nastal konečně obrat. Do prostoru statku přijelo terénní auto a když zajelo do prostoru -,,modrá", vystoupila z něho krásná žena. Asi bych měl vysvětlit, proč ,,modrý prostor". Rozdělili jsme si mezi sebou celý prostor statku na přibližně stejně veliké úseky a pojmenovali jsme je podle barev. Tak nemohlo dojít k mýlce a když vám váš pozorovatel řekl třeba -,, v zelené pohyb, dva muži, zbraň, foxtrot k červené...", tak jste věděli, že to znamená, že v prostoru nazvaném ,,zelený" se objevili dva ozbrojení muži a jdou směrem k sektoru označenému jako ,,červený".
Vraťme se ale k té ženě.
Byla opravdu krásná. Blonďaté vlasy jí sahaly až do pasu a i když na sobě měla v podstatě mužské oblečení - koženou civilní bundu a maskáčové kalhoty, absolutně jí to neubíralo na přitažlivosti. Co ale bylo zvláštní, byl fakt, že muži z jednotky na statku se k ní chovali i na dálku rozeznatelně s respektem. Jeden mladík jí dokonce zasalutoval. Protože ale měla koženou bundu, žádné hodnostní označení se nám na jejím těle nepovedlo nalézt a tak jsme netušili, jestli se jedná o osobu vojenskou, nebo civilní.
V zakódovaném večerním hlášení, odeslaném vysílačkou jako jeden kratičký, milisekundový impulz, jsme o ní podali info na naše velení.
Druhý den přijel.
Byl hubený jako lunt, měl stříbrem prokvetlého knírka pod nosem a jeho krátce střižené vlasy měly barvu pepře a soli. Jeho postava zaplnila celý prostor v mém puškohledu Leupold. Hlas mého pozorovatele mně v ušním sluchátku informoval o síle a směru větru, vzdálenosti k cíli a o tom, co se dělo okolo, kam nesahalo zorné pole mého puškohledu. V podstatě mně hlásil vše, co jsem sám věděl ale i to, co jsem neviděl. Dobré bylo to, že pohyb osob v okolí mého cíle se vyvíjel vzhledem k našim úmyslům pozitivně. Nikdo nežádoucí mně nešel ,,do rány" a já se mohl soustředit jen na svůj úkol.
,,Stop, čekej! Máme hlášení."
Hlas mého pozorovatele Martina zastavil ukazováček mé pravé ruky těsně před tím, než jsem s ním začal zlehka zvyšovat tlak na lučík spouště.
V okuláru jsem viděl, jak ze dveří stavení vychází ta krásná žena a míří k plukovníkovi. To ráno měla své vlasy spletené do copu a na sobě jen zelenou košili a maskáčové kalhoty. Usmála se na Vadymiče a ten úsměv byl něco tak krásného, že jsem si to uvědomil i v tak vypjaté chvíli. Přistoupila k němu, objala ho okolo krku a políbila ho na tvář. Ostatní muži z polovojenské jednotky asi podobný obraz nepřekvapil a nám to došlo.
,,Je to jeho jebačka!" syknul jsem do mikrofonu, který jsem měl upevněný k rameni.,,Co je s tím hlášením?!" doplnil jsem svůj odhad identity té ženy otázkou na Martina.
A Martin mně odpověděl.
,,Cože? Žádám repete!" dožadoval jsem se toho, aby Martin zopakoval, co mně před pár vteřinami řekl a co sám zjistil po dekódování zprávy z velení.
Řekl mně to znovu a já jsem věděl, že nemám na vybranou. Nevím proč, ale v tu chvíli jsem si vzpomněl na modlitbu Svatého Františka -,,...Bože, dej mi sílu, abych se smířil s věcmi, které nemohu změnit..."
Nadechl jsem se a pomalu jsem vydechl. Nikdy nestřílejte na cíl tehdy, když máte vzduch v plicích. Rozklepe vám ruce a pouze po výdechu jste ,,stabilní". I když moji pušku podpíraly nožičky, každý záchvěv by byl nežádoucí. A já jsem chtěl, Bůh je mně svědkem, aby to byla čistá rána. Lehce, jako když položíte milence prst na bradavku, jsem zvyšoval tlak na spoušť a uvedl v činnost mechanismus pušky.
Sice jsem to neviděl, protože jsem se soustředil na cíl, ale věděl jsem, že zbylí dva členové naší mise už vědí, že jdeme do finále a připravovali se k opuštění pozorovacího stanoviště. Čekala nás dlouhá a nebezpečná cesta zpět na ,,randezvouz point", kde nás měla vyzvednout helikoptéra.
Houkla rána a svět se na okamžik zastavil. V tom pozastaveném obraze jsem viděl, jak do zelené košile udeřila, jako by odnikud přilétnuvší, síla ráže 308. Paže se rozlétly v bezmocném gestu a vzduchem se mihl cop blonďatých vlasů...
Splnil jsem rozkaz a na zelené košili, která už s tělem v ní oblečeným ležela v prachu dvora, se začal rozlévat karmínový květ. Až mnohem později jsem si zkoušel představit, co kulka z mojí pušky asi napáchala mezi prsy té krásné ženy.
Splnil jsem rozkaz. Někdo někde usoudil, že zemřít nemá Vadymič, ale ta žena. Ptáte se proč?
Mě se neptejte, já nejsem stratég.
Jsem jen sniper...
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Vladimír Kroupa
Silní Putinovi ustupují, zatímco slabí s ním statečně bojují…
Začíná to vypadat, že nejsilnější ze západních států začínají ustupovat Putinovi, a zároveň začínají házet Ukrajinu přes palubu. Jak že to řekl Churchill?
Vladimír Kroupa
Co (některým...) voličům Andreje Babiše absolutně nedochází…
Tito někteří voliči argumentují hlavně tím, že za jeho vlády jim bylo lépe. Měli více peněz, ceny byly mnohem nižší, mohli si koupit více zboží, a dokonce i něco do slamníku pro strýčka Příhodu jim zbylo...
Vladimír Kroupa
Andrej Babiš – generátor dluhů. A ještě se tím chlubí…
Při sledování včerejší předvolební debaty na Nově jsem jen lapal po dechu. Už ale vím, proč se pan Babiš předchozích debat neúčastnil – nechtěl dát více času svým rivalům, aby jeho cancy a lži rozprášili po každé debatě...
Vladimír Kroupa
Co je na Rusku teroristického?
Někteří to vidí tak, že nic. Všechno je v pořádku, Rusko využívá svého práva na velikost a sílu, Ukrajina si může za lekci ze slušného chování sama, a jestli ne sama, tak spolu se Západem...
Vladimír Kroupa
Ani omylem se nechci zastávat Ruska, ovšem…
... některé horké hlavy by se měly zchladit. Mám na mysli hlavy některých novinářů a televizních redaktorů, a hlavně politiků. Našich...
Vladimír Kroupa
Pro ukrajinské civilní oběti ruských zločinů můžeme udělat víc…
Současně s tím, můžeme udělat něco pro sebe, hlavně pro ty z nás, kteří stále nevěří, závidí, nenávidí a názorově stojí na straně, která není morálně ospravedlnitelná...
Vladimír Kroupa
Kdo má největší strach z potenciálního prezidenta, Petra Pavla…?
Na hlavu Petra Pavla, toliko kandidáta na prezidenta ČR, se v posledních dnech snesla vlna kritiky za jeho minulost, respektive za to, jak se k ní staví.
Vladimír Kroupa
Ideální muž a ideální žena. Konečně jsem na to sám pro sebe kápnul…
Kdekdo si s tím láme a lámal hlavu. Je fakt, že co člověk, to názor, pocit a priorita. Po dlouhodobém studiu tohoto problému jsem alespoň já sám pro sebe tomu přišel na kloub...
Vladimír Kroupa
Rus nekreslí červené linie, Rus páchá krvavé linie…
Ještě ani není jasné, kdo vlastně vyhodil do luftu část Kerčského mostu, ale už je jasné, jak blízko má Putin k Hitlerovi...
Vladimír Kroupa
Nechápu, proč někdo nechápe, že je Putin vrah a zloděj…
Jak moc musejí být zblblí lidé, co se stále zastávají Putina a jeho zločinných záchvatů? Kde tací vyrůstali, jaký vnitřní řád nasávali s mateřským mlékem...?
Vladimír Kroupa
Hledám na Západě toho, kdo chce válku. Zn. Marně…
Nějak tomu nerozumím. Podle zpráv a informací z Ruska, Číny, nebo Běloruska, prý Západ nemyslí na nic jiného než jak rozpoutat válku, na to, že nejpozději zítra budou státy Rusko, Čína a Bělorusko ze strany Západu napadeny...
Vladimír Kroupa
Začátek ruské mobilizace – konec začátku Putinova pádu…
Sir Winston Churchill mi snad odpustí, že jsem trochu překroutil jeho citát z Druhé světové války. Ruský prezident Putin si to ale „zaslouží“...
Vladimír Kroupa
Jestli se Rusové rozzlobí, tak prý budou zlí…
To, že jde o národ v podstatě zlý, jak stádo čertů, to krom skalních proruských rekt-alpinistů, už u nás ví snad každý. Že lžou druhým i sami sobě, to víme taky. Jo, a ještě to, že se mají čeho bát...
Vladimír Kroupa
Omezenci žijí jen ve městech…
To je jasný fakt, pro který jsou nepopiratelné důkazy. No řekněte, umí snad běžný Pražák zabít, stáhnout a vykuchat králíka? Umí si snad Pražák převléci své značkové sako za umatlané montérky? Neumí, omezenec jeden...
Vladimír Kroupa
Jak demonstranti na Václaváku zapomněli na příčinu…
Sešlo se jich tam hodně, o tom není sporu. Jsou ale i další aspekty, o kterých není sporu, co se téhle demonstrace týká. Jde z ní větší mrazení, než snad z nastávající zimy...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...