Nebe je když...

Většina z nás by se asi chtěla dostat jednou do nebe. No jo, ale co když jsme v ráji už teď…?

Představoval jsem si to úplně jinak. Mea culpa...!

Nikde žádné stromy hojnosti, andělé tu sice jsou, ale na zádech nemají jediné pírko, natož pak nějaká křídla. Vypadají spíš jako nějací úředníci. Anebo politici...

Ten náklaďák, co se vynořil proti mně v zatáčce sice neměl v protisměru co dělat, ale to je teď už asi vedlejší. Dostat se sem byl docela fofr, šlo to ráz na ráz. Najednou jsem byl někde, kde to vypadá, jako v nějaké obrovské budově, která má stěny z měkkých, gumových polštářů.

Hned jak jsem se tady ocitl, vrhlo se na mě snad pět culících se maníků.

,,Vítejte v nebi příteli. Tady máte plánek a tady tohle si přečtěte pozorně. Tam jsou sepsané všechny výhody, které pro vás budou plynout z toho, když zvolíte naše ,,Křídlo Tradičního Nebepojetí", krátce - KTN..."

Usměvavý manekýn byl odstrčen dalším týpkem. Ten vypadal víc přirozeněji a položil mně familiérně ruku kolem ramen.

,,Nenechte se balamutit příteli. Nebe potřebuje změnu! Nejdříve se rozhlédněte a uvidíte sám, že svůj hlas nakonec dáte nám - KNPK, neboli ,,Křídlu Nebe Pro Každého".

Nemá smysl vyjmenovávat všechny. Pár vtíralů si mě ještě ,,podalo" a nakonec jsem byl vyplivnut řádně přivítán v prostor opravdového ,,nebe".

,,Nejsem mrtvej, jen ožralej..." byla moje první myšlenka.

Všude spousta mužů a žen nejrůznějšího věku, sem - tam i nějaké dítě a všichni buď pomalu postupovali po chodbách, nebo stáli ve frontách.

Fronty v nebi...?! No těbůh! Jak se říká, kdo hledá - najde. Ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitl v tom správném hloučku. Do té debaty jsem vklouzl docela přirozeně a jestli jsem byl do té chvíle zmatený, tak pro to, jak jsem se cítil potom, ještě nikdo nevymyslel ,,terminus technikus".

,,...mně to nabízeli navěky, ale raději jsem jim řekla rovnou, že zkusím ještě něco dalšího", řekla žena s tmavými vlasy.

,,No bodejď! Taky jsem to mečení nemohl poslouchat. A že prej ,,nebeský fujary"..."  to se přidal nějaký  starý děda, který působil, jako bývalý dělník, nebo topič.

,,Já bych si dal panáka! No, nebo alespoň pívo by bodlo."  Zasnil se stařík. ,,S takovým nebem ať jdou do řiti!" Uzavřel svou lamentaci.

,,No to je fakt," žena věkem mezi čtyřicítkou a padesátkou. Ale co tady vlastně znamená věk, že ano...?

,,Já si taky představovala nebe úplně jinak. Celej život jsem si musela odtrhovat od huby, teď přijdu sem a místo toho, abych si tady mohla dopřát všeho, co jsem za živa nemohla, napájejí mě nějakou s odpuštěním sračkou, říkají tomu ,,Božská mana" a troubí mně u toho do uší na nějaký podělaný trouby..."

,,Vy jste si alespoň krásně užívali za živa," plešatý pán nešťastného výrazu. ,,Já vůl se jen modlil, chlast jsem viděl jen ve výloze obchodu a v životě jsem nehupsnul na jinou ženskou, než na tu svojí. Naivně jsem se těšil, že si to tady, v nebi, vynahradím. A jak jsem dopadl? Chlast nikde, jak zakoulím očima po nějaké ženské, už dostanu po hubě od některého toho exota, co je tady snad za anděla a že prej - ,,jen podle přikázání Božích..." No a to jsem ještě ke všemu zjistil, že moje stará už je tady taky. Takže co se mě týká panstvo, já jsem někde mezi prdelí a peklem a ne v nebi...!"

Co vám budu povídat?! Teď jsem se teprve nakrknul na toho řidiče náklaďáku, co mě smetl ze silnice. Kdyby jeho nebylo, mohl jsem si dál užívat toho ráje v pozemském životě.

,,No těbůh" řekl jsem si polohlasem.

,,Neber jméno Boží nadarmo!!" zařval mně do ucha tajemný hlas a dostal jsem normálních pár facek. Vůbec jsem nevěděl, odkud přiletěly.

Tak jsem se podíval do plánku a řekl jsem si, že se asi vložím do nebeského, volebního dění. Našel jsem si na mapce místo sídla ,,KNPK", neboli ,,Křídla Nebe Pro Každého". Tak jsem tak doufal, že když vyhrají volby nebeské, že dostanu za svůj hlas alespoň sklenici piva.

Houby!!

Vyhráli, ale jediný efekt byl ten, že se dávaly od té chvíle větší příděly Božské many a k tomu troubilo jednou tolik trubek.

A pak se těšte do nebe...