Pánbůh není doma – já dnes souhlasím s panem Kalouskem…!

To se mi už dlouho nestalo, ale nebudu z toho nervózní, přičtu tento jev své oblíbené frázi – padni, komu padni. A protože si dnes myslím, že má pan Kalousek pravdu, přiznám mu ji…

.

Nejde o nic menšího než o vládní pokus prohnat schvalováním ve sněmovně změnu zákona o zadávání veřejných zakázek. O co v oné změně jde?

V kostce řečeno o to, že by se napříště v situacích, které bude mít vláda právo určovat, jako nouzové (!!!), nemusely dodržovat jinak běžná opatření při zadávání, respektive hlavně při schvalování smluv souvisejících se zakázkami od státu…

Vypadá to nevinně, ale zdání klame. Jde o to, že rozhodnutí, která situace ještě není nouzová, nebo už naopak je, bude mít v kompetenci někdo (vláda), kdo bude pak následně rozhodovat, komu, jaké firmě, nebo kterému Marťanovi z jaké galaxie, nakonec přiklepne možnost vydělat si nemalý peníz ze státní pokladny.

Státní pokladna, to jsem já, to jste Vy, to je ten člověk, do zrovna sedí, nebo stojí vedle Vás. My všichni se budeme, pokud návrh nedej bože projde, svými daněmi skládat na zisky někoho, kdo bude de facto určen úzkým okruhem lidí, kteří si nebudou muset dělat příliš těžkou hlavu z nepříjemných otázek, na které by jinak museli s ohledem na odpovědnost za hospodaření společných státních prostředků, odpovídat.

Až dosud bylo, a všude v civilizovaném světě stále je, dobrým zvykem, že státní zakázky musejí proběhnout určitým procesem, který by měl beze vší pochybnosti rozptýlit podezření kohokoliv, že dochází k něčemu, co není fér vůči všem zúčastněným.

Vláda Andreje Babiše, na můj vkus až příliš drze spoléhá na to, že se jí změnu zákona podaří prosadit ve stavu legislativní nouze, tedy rychle, bez zbytečných cavyků, natruc každému, kdo by si dovolil mít nějaké pochybnosti a kdo by si žádal více času na důkladné připomínkování tak zásadní změny tak důležitého zákona.

Bohužel se ukazuje, že COVID-19 není nebezpečný jen tím, co představuje ve své vlastní podstatě, ale jeho vliv je neblahý i tím, že se v rámci boje s ním někteří snaží tento zápas zneužít, a hlavně ho co nejvíce, a na úkor všech, zpeněžit.

Jak to vypadá, na COVID-19 se hodí kde co, někteří si myslí, že za něj schovají i kdejakou prasárnu, a prasárna je právě to, co já osobně ve snaze změnit honem - honem zákon o zadávání veřejných zakázek, vidím.

Prý jde o to, aby měla napříště vláda co nejvíce volné ruce rychle a účinně objednávat materiál a služby související s bojem proti pandemii.

Opravdu se takové možnosti rozhodování budou napříště týkat jen zdravotnického materiálu…?

Když si budeme chvíli naivně hrát na to, že ano, pak ale bohužel, události z nedávné doby ukazují, kam to vede, když má někdo až moc volné ruce, nad kterými není žádná kontrola. Pro příklad nemusíme chodit daleko, stačí si vzpomenout na firmu, která dostala přiklepnuto dodávání zdravotnického a ochranného materiálu přímo ministerstvu zdravotnictví. Tato společnost se prokazatelně oháněla zfalšovaným certifikátem o shodě, to, aby mohla právě ona kýženou zakázku dostat pod křídla.

Jak se následně ukázalo, za touto společností stojí člověk, který ještě před několika měsíci netušil, k čemu se používají respirátory, roušky viděl leda tak v televizi v seriálu Modrý kód, a o nějaké státní zakázce si nemohl nechat ani zdát.

Ptáte se, jak mohl někdo takový dostat takovou zakázku?

No, mohl, protože… protože ryba smrdí od hlavy…

K tomu je třeba připočíst jiné další vládní akce, na které v této době koronavirové padl nejeden milion ze státní kasy, akce, které přinesly více nezodpovězených otázek než užitku.

Nebýt těchto nezodpovězených otázek, mohlo by se možná o obavách opozice ze zmiňované změny zákona pochybovat, takhle se ale bohužel ony obavy ukazují jako hodně předmětné a legitimní.

Vláda se snaží svým návrhem zajistit si možnost zadávat státní zakázky ve zjednodušeném řízení i po skončení oficiálního nouzového stavu. Zadavatel, rozumějte stát, respektive vláda, by pak nemusel podle návrhu v případě rozhodování, zda přiklepnout, či ne, ověřovat kvalifikaci zájemce o danou státní zakázku. Z toho plyne, že případ pochybné společnosti s pochybnými manýry a falešným certifikátem, bude se moci kdykoliv opakovat. Namísto toho, aby se vláda snažila přijmout taková opatření, aby se něco podobného nemohlo v budoucnu už nikdy stát, půjde, vlastně poběží tryskem dalším takovým excesům doslova naproti.

Vláda se ohání veřejným zdravím, potřebou ho zajistit rychle a bez zbytečného zdržování. A právě tohle mně rozcinkalo varovné zvonečky v hlavě – když vidím, že se někdo snaží snížit možnosti kontroly nad rozkrádáním státního majetku, a ještě k tomu se to snaží balit do rádoby užitečného hávu starosti o něco tak důležitého, jako je veřejné zdraví, vlastně tento atribut ve snaze odpálit kouřový granát zneužívá, tak se mi hned zježí chlupy od předloktí až tam, kde se moje tělo stýká s židlí.

Když k tomu ještě připočtu snahu o co největší spěch, aby ta mlha byla schválena tak rychle, aby nehrozily námitky, tak to jako sorry, pane Babiši, ale tentokrát zvedám palec směrem k panu Kalouskovi, kdežto směrem k Vám mám chuť zvednout úplně jiný prst, a v úplně jiném gestu…

.

.