.
Tak nám unesli Andreje. Kterýho? Já znám dva, jednoho mladýho, druhýho starýho. Mladýho, paní Mülerová, mladýho.
Zatím jde o zprávu hozenou do placu, zprávu, která celá stojí na slovech muže, který se už na první pohled jeví, jako ne zcela orientovaný v čase a prostoru. Ta slova mohou být pravdivá, ale také mohou znamenat jen vidiny, představy a halucinace duševně nemocného jedince.
Je třeba věc řádně prošetřit, postupovat stylem – padni, komu padni. Dokud takové šetření neproběhne, dokud nebudou známy jednoznačné závěry, které podpoří buď jednu, nebo druhou hypotézu, je předčasné, zbytečné, zmatečné a nevyzrálé přiklánět se na jednu, nebo druhou stranu.
A protože ani já nejsem výjimkou, nebudu činit jakékoliv závěry, nebudu vystavovat účet bez hostinského, který sotva začal počítat.
Co ale budu, to je klást si otázku – Cui bono, neboli „komu to prospěje?“
Na této kauze v této chvíli totiž není ani tak zajímavé, zda je pravdivá, nebo jde o blamáž, jako spíše fakt, jak se k této hodně čerstvé kauze staví zástupci politických stran.
Asi všichni si pamatujeme na cirkus, který vypukl u našich slovenských sousedů po vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky. Dokonce šla celá situace tak daleko, že stála za pádem premiéra a za spadlé hlavy několika dalších vrcholných politiků Slovenské republiky. Dav si to žádal. Operoval totiž přesvědčením, že za vraždou stojí jak bývalý premiér, tak i spousta dalších politiků z jeho partaje a v neposlední řadě italská mafie.
Ta kauza znamenala doslova zemětřesení na slovenské politické scéně. Protivládní opozice nelenila a štvala hněv lidu směrem, který by jí měl umožnit uchopit vládu v zemi. Dokonce i prezident Slovenska, pan Kiska, neváhal veřejně tlačit na vládní křesla, aby popadaly, a to všechno bez jakýchkoliv důkazů o tom, že tehdejší vláda má s vraždou cokoliv společného.
Hlavy popadaly, čas oponou trhnul a vyšetřování nakonec ukazuje, že s čím dál větší pravděpodobností měla vražda základ v sice mafiánských praktikách, ale ne italských, anébrž v čistě domácích. Základ, který vlastně s tehdejší vládou neměl nic společného.
Ale kdo by si to nahlas připomínal, nenáviděný premiér padnul, s ním další jeho nohsledi, účel, tedy vražda, která se tak příhodně hodila, byl splněn...
Proč o tom píšu ve spojitosti s údajným a zatím nikým z oficiálních míst nepotvrzeným únosem syna našeho premiéra, pana Andreje Babiše jr?
Inu proto, protože až nápadně podobně (podobně se slovenskými opozičními politiky v začátku tohoto roku...) se po zveřejnění této zprávy od paní Slonkové a pana Kubíka, začínají chovat naši opoziční, a nejen opoziční, politici.
Pod vlajkou ODS a TOP09 započalo stahování z kůže medvěda, o kterém se zatím ani neví, jestli se vůbec narodil.
A opět, bez jakýchkoliv relevantních důkazů, v čase, kdy se teprve hledá konec nitky ze zašmodrchaného klubíčka, naši politici už hlásají velmi nahlas a velmi důrazně, že je to na demisi předsedy vlády.
Každému normálně myslícímu člověku by přeci mělo být jasné, že v tuto chvíli jde o křik naprosto předčasný. Jak mohou politici, kteří by rádi řídili sami naši zem, ukazovat tak veřejně svou nerozumnost?
Jaké důkazy mají v ruce, jaké závěry, přes které nejde vlak? Pokud je mají, jak to, že je nemá k dispozici policie a vůbec aparát činný v trestním řízení?
Pokud je nemají, a oni je v tuto chvíli jednoznačně mít nemohou, jak si mohou dovolit vyvolávat tak předčasně doslova vládní krizi?
Nebo snad vědí něco, co může vědět jen ten, kdo určité věci sám řídí a ví tak dopředu, co přijde?
Myslím si, že toto jsou ty správné otázky pro tuto chvíli, protože tyto podivné okolnosti jsou už v tuto chvíli naprosto očividné, na rozdíl od odpovědí na otázku, jak se to má s údajným únosem jako takovým.
Konání některých politiků se mi v tuto chvíli jeví jako naprosto nezodpovědné, nevyzrálé a nehodné lidí, kterým bychom měli ve volbách dávat své hlasy. Ano, nakonec se může ukázat, že k únosu skutečně došlo, že pan otec Andrej Babiš je skutečně takový zloduch, jak to z reportáže vyplývá, stejně, jako se může ukázat, že tomu tak vůbec není a nebylo.
To ale v tuto chvíli nemůžeme vědět, nikdo to nemůže vědět. Proto bychom měli být ve svých závěrech opatrní a nejvíce opatrní bychom měli být na to, komu a čemu věříme a proč.
.