O tom, co v ní nacházím, o tom, k čemu mě vede, o tom, že zůstávám hříšným chlapem…
.
Rád se dívám na PRIMA ZOOM. Nedávno jsem tam zhlédl dokument o pátrání po možných souvislostech mezi texty v Bibli a současným vědeckým poznáním. Mám takové pořady moc rád a začal jsem nad těmi otázkami přemýšlet.
Nakonec mě to přemýšlení dovedlo až do knihkupectví, kde jsem si zakoupil exemplář Bible s takovým formátem písma, abych ho nemusel číst s lupou v ruce.
Ne, nejsem věřící člověk, na to jsem až příliš velký realista, až pesimista. Přesto si ale myslím, že by si Bibli měl přečíst každý člověk vzešlý z naší kultury, důvody se budu snažit vysvětlit.
Snažím se k Bibli přistupovat ryze „vědecky“, realisticky a snažím se v ní najít spojitosti s dnešní dobou. Bible, jak už je dnes známo, nepochází z pera jednoho autora, dokonce ani jako celek nepochází z jedné určité doby. Jde o soubor různých myšlenek a textů, uvedených na mnoha svitcích, o soubor i slovně předávaných legend a příběhů, které si po celá pokolení předávali lidé ústní formou. Nakonec se všechny tyto texty, myšlenky a příběhy přetavily do jednotného celku, kterému dnes říkáme Bible Svatá.
Některé pasáže Bible jsou ale pro mě osobně „nečitelné“, příliš monotónní, příliš opakující jednu věc – potřebu a nutnost víry. Ty se ale dají přeskočit bez toho, aby si člověk nemohl z téhle Knihy odnést mnoho poučného. Další pasáže jsou ale velice zajímavé, například už na samém začátku Starého zákona, v Genesis, se píše o stvoření světa a jeho obyvatel o tom, jak byl stvořen člověk, Adam. Prý ho Bůh uplácal z prachu, proto ono známé biblické přísloví – „prach jsi a v prach se obrátíš“.
Podle moderních vědeckých poznatků je jasné, že naše těla jsou skutečně tvořena z „prachu“, totiž z vesmírného prachu – z látek, které tvoří většinu hmoty ve vesmíru.
A právě takové pasáže se v Bibli snažím nacházet. Bible má, alespoň tedy pro mě osobně, jednu zvláštní vlastnost. Večer si kousek před spaním přečtu a druhý den se k tomu, co jsem četl večer před tím v myšlenkách vracím a teprve tehdy pořádně přemýšlím nad tím, o čem jsem to vlastně četl a hledám nějaké spojitosti, souvislosti, které mi přijdou zajímavé a které se nějakým způsobem váží na naši dnešní dobu.
To se mi u většiny „normálních“ knih nestává, tam prostě čtu, že Jack šel tam a tam, potkal toho a toho, udělal to a to, a já takový text beru jako prostý fakt, přesně daný popsaným a druhý den mě nic nenutí klást si otázky, proč tam a tam Jack šel, proč se tam s tím a tím setkal, proč TO udělal. Nehledám v textu žádný vedlejší a hlubší význam, protože instinktivně vím, že jiný význam ta slova nemají.
U Bible to mám většinou přesně naopak, jako by mě právě instinkt nutil, ne nutil, to asi není to vhodné slovo, spíše vedl, k tomu, abych nad vším popsaným přemýšlel a hledal souvislost, pravdu, a občas nacházím i určitým způsobem klid.
Jak už jsem předeslal, nejsem věřící člověk, proti církvi mám i spoustu výhrad pro její konání v minulosti, dokonce si tak nějak myslím, že to, co se v Bibli píše, alespoň zčásti, nepatří církvi jako takové, mám vnitřní pocit, že si spoustu myšlenek církev tak nějak automaticky „přivlastnila“, přestože ty myšlenky podle mého názoru patří, respektive jsou určeny, doslova všem lidem. Bez rozdílu víry, kultury a založení.
Každý, kdo Bibli četl, asi došel k jednomu stejnému závěru, k jakému přicházím i já. V Bibli je totiž doslova plno důkazů, že skutečně už všechno, co zažíváme ve společnosti dnes, už tady kdysi bylo. Najdete v ní nenávist, útlak, závist, touhu lásku, úctu a důkazy pokroku. Najdete v ní společenské problémy, v podstatě stejné jako dnes, jen jsou popsané v intencích myšlení tehdejších lidí. I popsání určitých událostí je samozřejmě odvislé od stupně kulturního a myšlenkového stavu lidí žijících v dávných časech.
Ti, kdo sepisovali ony tehdejší svitky, nebo ti, co si začali předávat ústní formou příběhy uvedené nakonec v Bibli, samozřejmě spoustě věcí nerozuměli tak, jako jim díky našemu technologickému a vědeckému pokroku rozumíme dnes. Ale ani my dnes spoustě věcí popsaných už v Bibli nerozumíme a já věřím tomu, že to bude trvat ještě sakra hodně let, než se přiblížíme dalším odpovědím.
Někde v koutku duše mám zasunutu možnost, co když nás na naši planetu skutečně naimplantovali nějací „mimozemšťané“ (omlouvám se za zjednodušení…)?
Někomu se to může jevit, jako bláznivá myšlenka, ale oč je bláznivější, než je víra ve vousatého starého moudrého chlápka, co sedí kdesi na nebesích a co si nás kdysi uplácal z prachu a hlíny…?
Pokud by se čistě hypoteticky opravdu člověk ocitl na Zemi díky přičinění jiné civilizace z jiné planety, pokud by tito naši skuteční „stvořitelé“ naši planetu občas navštěvovali už od dávných doby, aby nás „zkontrolovali“, jak by asi o takových návštěvách psali a vyprávěli si mezi sebou ti lidé z časů dávno a dávno minulých?
Nemůžeme po nich chtít vlastně asi jiná přirovnání, než jaká se nakonec ocitly právě v textech, uvedených v Bibli. Je pravdou, že Bible klade více otázek, než poskytuje odpovědí, přesto si myslím, že každý ten který člověk v ní může nalézt „svoje“ odpovědi na „svoje“ otázky. Nabízí se totiž mnohačetné kombinace možných vysvětlení, jak textu porozumět a jak si ho vyložit. A to je myslím právě to, co je na Bibli nejobdivuhodnější. Když se opět dostanu ke srovnání Bible s jinými, „normálními“ knihami, vidím, že co jsem přečetl třeba v nějaké detektivce, bude stejné při porovnávání, jak jsem příběhu porozuměl, jako to bude mít i jiný člověk, který četl tu samou knihu a se kterým si o jejím obsahu budu povídat.
Když si budete s někým povídat o tom, co našel mezi řádky biblických textů on, nezřídka zjistíte, že v tomto případě skutečně platí, co člověk, to názor. A je to dobře, protože cizí názor vám může obohatit konečný závěr, který jste si z textu Bible udělali vy sami, což může fungovat i opačně na toho druhého, který zase slyší váš názor. Oba dva vás taková výměna závěrů svým způsobem obohatí.
Ne, asi se nestanu věřícím, už jen proto, protože si myslím, že skutečná víra člověka v něco, nemusí být ani zdaleka svázaná nějakým oficiálními liturgiemi, nějakými předem danými postupy. Ne, nikomu nevyčítám ani omylem, že vidí víru naprosto jinak a že někomu právě ten daný řád například katolické církve vyhovuje.
Já věřím tomu, respektive chci věřit tomu, že věci, které se dějí, mají nějaký smysl, snažím se vlastně o svůj vlastní vnitřní „řád“. V tom vidím já osobně podstatu lidské víry, v tom vidím svobodu ducha, myšlenek a možnosti sám si vybrat, čemu věřit chci, aniž bych byl nucen věřit bezmyšlenkovitě něčemu, čemu nerozumím a ani rozumět nechci.
I nadále, i když mě zajímá určitým způsobem Bible, budu nádobou hříšnou, která bude i nadále činit spoustu chyb. A myslím si, že tak to má být, pokud nás někdo skutečně stvořil, ať už to byl kdokoliv, musel s takovou možností počítat. Kdybychom totiž skrze vnější řád a daná pravidla přišli o možnost dělat své vlastní chyby, museli bychom fungovat na principu robotů bez možnosti vlastního úsudku.
Víra by neměla být svazující, ale naopak osvobozující a je na každém, jak se dokáže k takové víře dostat.
Člověk by se měl ze všech sil snažit hledat především sám sebe. Hledat podstatu druhých nemá smysl, pokud nemám jasno o podstatě své vlastní.
A právě proto si myslím, že ač nevěřící, když si přečtu Bibli, určitě mě to nehodí někam zpátky, spíše mně to pomůže vyjasnit si mraky vlastních myšlenek a postojů.
A o to mi jde.
.
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Vladimír Kroupa
Silní Putinovi ustupují, zatímco slabí s ním statečně bojují…
Začíná to vypadat, že nejsilnější ze západních států začínají ustupovat Putinovi, a zároveň začínají házet Ukrajinu přes palubu. Jak že to řekl Churchill?
Vladimír Kroupa
Co (některým...) voličům Andreje Babiše absolutně nedochází…
Tito někteří voliči argumentují hlavně tím, že za jeho vlády jim bylo lépe. Měli více peněz, ceny byly mnohem nižší, mohli si koupit více zboží, a dokonce i něco do slamníku pro strýčka Příhodu jim zbylo...
Vladimír Kroupa
Andrej Babiš – generátor dluhů. A ještě se tím chlubí…
Při sledování včerejší předvolební debaty na Nově jsem jen lapal po dechu. Už ale vím, proč se pan Babiš předchozích debat neúčastnil – nechtěl dát více času svým rivalům, aby jeho cancy a lži rozprášili po každé debatě...
Vladimír Kroupa
Co je na Rusku teroristického?
Někteří to vidí tak, že nic. Všechno je v pořádku, Rusko využívá svého práva na velikost a sílu, Ukrajina si může za lekci ze slušného chování sama, a jestli ne sama, tak spolu se Západem...
Vladimír Kroupa
Ani omylem se nechci zastávat Ruska, ovšem…
... některé horké hlavy by se měly zchladit. Mám na mysli hlavy některých novinářů a televizních redaktorů, a hlavně politiků. Našich...
Vladimír Kroupa
Pro ukrajinské civilní oběti ruských zločinů můžeme udělat víc…
Současně s tím, můžeme udělat něco pro sebe, hlavně pro ty z nás, kteří stále nevěří, závidí, nenávidí a názorově stojí na straně, která není morálně ospravedlnitelná...
Vladimír Kroupa
Kdo má největší strach z potenciálního prezidenta, Petra Pavla…?
Na hlavu Petra Pavla, toliko kandidáta na prezidenta ČR, se v posledních dnech snesla vlna kritiky za jeho minulost, respektive za to, jak se k ní staví.
Vladimír Kroupa
Ideální muž a ideální žena. Konečně jsem na to sám pro sebe kápnul…
Kdekdo si s tím láme a lámal hlavu. Je fakt, že co člověk, to názor, pocit a priorita. Po dlouhodobém studiu tohoto problému jsem alespoň já sám pro sebe tomu přišel na kloub...
Vladimír Kroupa
Rus nekreslí červené linie, Rus páchá krvavé linie…
Ještě ani není jasné, kdo vlastně vyhodil do luftu část Kerčského mostu, ale už je jasné, jak blízko má Putin k Hitlerovi...
Vladimír Kroupa
Nechápu, proč někdo nechápe, že je Putin vrah a zloděj…
Jak moc musejí být zblblí lidé, co se stále zastávají Putina a jeho zločinných záchvatů? Kde tací vyrůstali, jaký vnitřní řád nasávali s mateřským mlékem...?
Vladimír Kroupa
Hledám na Západě toho, kdo chce válku. Zn. Marně…
Nějak tomu nerozumím. Podle zpráv a informací z Ruska, Číny, nebo Běloruska, prý Západ nemyslí na nic jiného než jak rozpoutat válku, na to, že nejpozději zítra budou státy Rusko, Čína a Bělorusko ze strany Západu napadeny...
Vladimír Kroupa
Začátek ruské mobilizace – konec začátku Putinova pádu…
Sir Winston Churchill mi snad odpustí, že jsem trochu překroutil jeho citát z Druhé světové války. Ruský prezident Putin si to ale „zaslouží“...
Vladimír Kroupa
Jestli se Rusové rozzlobí, tak prý budou zlí…
To, že jde o národ v podstatě zlý, jak stádo čertů, to krom skalních proruských rekt-alpinistů, už u nás ví snad každý. Že lžou druhým i sami sobě, to víme taky. Jo, a ještě to, že se mají čeho bát...
Vladimír Kroupa
Omezenci žijí jen ve městech…
To je jasný fakt, pro který jsou nepopiratelné důkazy. No řekněte, umí snad běžný Pražák zabít, stáhnout a vykuchat králíka? Umí si snad Pražák převléci své značkové sako za umatlané montérky? Neumí, omezenec jeden...
Vladimír Kroupa
Jak demonstranti na Václaváku zapomněli na příčinu…
Sešlo se jich tam hodně, o tom není sporu. Jsou ale i další aspekty, o kterých není sporu, co se téhle demonstrace týká. Jde z ní větší mrazení, než snad z nastávající zimy...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...