Kdyby tak šel vrátit čas…
.
Docela by mě zajímalo, jestli pocity, které dnes z Vánoc mám, mají i ostatní lidé v dospělém věku. Snad ano, snad nejsem tak výjimečný v tomto směru. Vždycky, když se poslední dobou přiblíží čas Vánoc, snažím se všemi smysly naladit na stejnou vlnu, na které jsem kdysi, jako malý kluk proplul obdobím od Mikuláše, až po Silvestra.
Nutno si přiznat, že ač se snažím jak chci, už to prostě dávno „není ono“. Vzpomínám si na všechny ty vůně a zvuky, co se linuly i z té obyčejné drogerie, kam jsme chodili nakupovat. Na ten pocit, když se ve výloze objevily skleněné vánoční koule a „chlupaté“ řetězy. Na vůni, když jsem čichal k celofánovým sáčkům s vánočnímu františky…
Vzpomínám si na to, jak i když už jsem byl krapítek větší (ale zase ne tak moc…) a ani na Mikuláše s čertem, ani na Ježíška už jsem fakticky nevěřil, jak jsem přesto měl sevřenej zadek, jakmile 5. prosince padla na okolní domy tma. Jak jsem se těšil domů, až proženu všechny čerty, na tu velikou mísu, co v ní budou mandarinky, punčocha se „studentskou směsí“ sladkých rozinek a ořechů v čokoládě. Na veliký perník politý čokoládou s obrázkem buď toho vousatého patrona, nebo jeho umouněného parťáka s vidlemi a řetězem…
Když si poměřím s dnešními očekáváními darů dnešních dětí, se všemi těmi jejich mobily a ajfouny, moje očekávání Mikulášského večera, musím se usmát.
A co teprve, když se přiblížily Vánoce ještě více…
Jakmile se objevily u nás u sámošky kádě s kapry, nastal sladký čas mytí jen „ruce – pusa“, a to v umyvadle, protože vanu na pár dní okupovalo hejno nejméně třech kaprů. Přiznám se, že i když jsem dnes hodně čistotenej mužskej, těch pár dní tehdejší hygienické anarchie, jsem na rozdíl od naší mámy snášel velice dobře.
Jediné, co mě tehdy dělalo trochu starosti, byl fakt, že se budu muset podrobit domácímu násilí, zvanému vánoční tradice. Tehdy mně to lezlo neskutečně na nervy, všechny ty obstrukce, jako byly povinné rodinné procházky na Štědrý den odpoledne po všech těch kostelích s jesličkami, na hřbitov, kde se zapalovaly svíčky, na to, jak jsem trpěl u štědrovečerního stolu, kde jsem musel sedět v čisté nažehlené košili, která si nic nezadala s nažehlenými puky tesilových kalhot, které jsem nenáviděl, už když jsem je viděl jenom viset na ramínku…
Jak jsem nenáviděl všechno to zdržování, než se konečně ozval zvonek (pár čajových lžiček ve skleničce od hořčice…) a před námi se otevřely dveře do pokoje, kde na pravém, voňavém smrčku zářily pravé a hořící, neméně voňavé voskové svíčky, jejichž krásnou zář ještě podtrhovaly ohnivé koule prskavek…
Z kuchyně k tomu voněla purpura…
Ten pocit byl neskutečný, ale bohužel, ať se dnes snažím jak chci, ať se snažím i pro svou vlastní rodinu uspořádat alespoň podobnou atmosféru – už ji tak vůbec nevnímám. Pohled dětskýma očima na ten vánoční čas vystřídal pragmatický dospělý pohled na všechny ty tíhy světa, co mi ani ten vánoční čas ne a ne sejmout z ramen.
Po Štědrém dnu následovaly v další dny „povinné“ návštěvy u příbuzenstva, případně příbuzenstva u nás. V prvním případě jsem trpěl, protože jsem si nemohl na návštěvu vzít svou novou knížku o pravěku, nebo novou hokejku, zato jsem musel strpět úplně jiný, a samozřejmě horší bramborový salát, než na mě čekal doma na balkóně i s tajně schovanou lžící pod postelí…
Ve druhém případě, tedy když přišli příbuzní k nám, jsem se jim musel předvést v tom odporném novém svetru, s šálou, nebo nedej bože v nových kalhotách, které měly k džínsům stejně daleko, jako je vzdálený Měsíc od Slunce, a které mi Ježíšek nadělil asi jako sladkou pomstu za to, že jsem mu kdysi, jako malinkej, utrhnul jeho papírovou prdelku v jesličkách pod stromečkem.
Dnes vzpomínám s láskou a s povzdechem na strejdu, babičky, na jediného dědu, kterého jsem kdy poznal, na svou mámu a tátu, kteří už tady dnes nejsou a za které i letos půjdu zapálit svíčky na hřbitov.
Je mi naprosto jasné, že až zase budu letos na Štědrý den stát na hřbitově a zapalovat svíčky, přitom budu sledovat kyselý ksicht moji pubertální dcery, která bude mít naprosto stejné pocity, jako jsem míval v jejím věku i já, jak jí nedokážu vysvětlit, aby si toho všeho vážila, protože i ona takhle jednou bude stát, a bude si určitě říkat – „kdyby tak šel vrátit čas…“
Alespoň doufám…
.
Krásné a poklidné prožití Vánoc Vám všem přeju a hlavně, hlavně ať jste všichni zdraví. Když budete, budete moci všechno.
.
.
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Vladimír Kroupa
Silní Putinovi ustupují, zatímco slabí s ním statečně bojují…
Začíná to vypadat, že nejsilnější ze západních států začínají ustupovat Putinovi, a zároveň začínají házet Ukrajinu přes palubu. Jak že to řekl Churchill?
Vladimír Kroupa
Co (některým...) voličům Andreje Babiše absolutně nedochází…
Tito někteří voliči argumentují hlavně tím, že za jeho vlády jim bylo lépe. Měli více peněz, ceny byly mnohem nižší, mohli si koupit více zboží, a dokonce i něco do slamníku pro strýčka Příhodu jim zbylo...
Vladimír Kroupa
Andrej Babiš – generátor dluhů. A ještě se tím chlubí…
Při sledování včerejší předvolební debaty na Nově jsem jen lapal po dechu. Už ale vím, proč se pan Babiš předchozích debat neúčastnil – nechtěl dát více času svým rivalům, aby jeho cancy a lži rozprášili po každé debatě...
Vladimír Kroupa
Co je na Rusku teroristického?
Někteří to vidí tak, že nic. Všechno je v pořádku, Rusko využívá svého práva na velikost a sílu, Ukrajina si může za lekci ze slušného chování sama, a jestli ne sama, tak spolu se Západem...
Vladimír Kroupa
Ani omylem se nechci zastávat Ruska, ovšem…
... některé horké hlavy by se měly zchladit. Mám na mysli hlavy některých novinářů a televizních redaktorů, a hlavně politiků. Našich...
Vladimír Kroupa
Pro ukrajinské civilní oběti ruských zločinů můžeme udělat víc…
Současně s tím, můžeme udělat něco pro sebe, hlavně pro ty z nás, kteří stále nevěří, závidí, nenávidí a názorově stojí na straně, která není morálně ospravedlnitelná...
Vladimír Kroupa
Kdo má největší strach z potenciálního prezidenta, Petra Pavla…?
Na hlavu Petra Pavla, toliko kandidáta na prezidenta ČR, se v posledních dnech snesla vlna kritiky za jeho minulost, respektive za to, jak se k ní staví.
Vladimír Kroupa
Ideální muž a ideální žena. Konečně jsem na to sám pro sebe kápnul…
Kdekdo si s tím láme a lámal hlavu. Je fakt, že co člověk, to názor, pocit a priorita. Po dlouhodobém studiu tohoto problému jsem alespoň já sám pro sebe tomu přišel na kloub...
Vladimír Kroupa
Rus nekreslí červené linie, Rus páchá krvavé linie…
Ještě ani není jasné, kdo vlastně vyhodil do luftu část Kerčského mostu, ale už je jasné, jak blízko má Putin k Hitlerovi...
Vladimír Kroupa
Nechápu, proč někdo nechápe, že je Putin vrah a zloděj…
Jak moc musejí být zblblí lidé, co se stále zastávají Putina a jeho zločinných záchvatů? Kde tací vyrůstali, jaký vnitřní řád nasávali s mateřským mlékem...?
Vladimír Kroupa
Hledám na Západě toho, kdo chce válku. Zn. Marně…
Nějak tomu nerozumím. Podle zpráv a informací z Ruska, Číny, nebo Běloruska, prý Západ nemyslí na nic jiného než jak rozpoutat válku, na to, že nejpozději zítra budou státy Rusko, Čína a Bělorusko ze strany Západu napadeny...
Vladimír Kroupa
Začátek ruské mobilizace – konec začátku Putinova pádu…
Sir Winston Churchill mi snad odpustí, že jsem trochu překroutil jeho citát z Druhé světové války. Ruský prezident Putin si to ale „zaslouží“...
Vladimír Kroupa
Jestli se Rusové rozzlobí, tak prý budou zlí…
To, že jde o národ v podstatě zlý, jak stádo čertů, to krom skalních proruských rekt-alpinistů, už u nás ví snad každý. Že lžou druhým i sami sobě, to víme taky. Jo, a ještě to, že se mají čeho bát...
Vladimír Kroupa
Omezenci žijí jen ve městech…
To je jasný fakt, pro který jsou nepopiratelné důkazy. No řekněte, umí snad běžný Pražák zabít, stáhnout a vykuchat králíka? Umí si snad Pražák převléci své značkové sako za umatlané montérky? Neumí, omezenec jeden...
Vladimír Kroupa
Jak demonstranti na Václaváku zapomněli na příčinu…
Sešlo se jich tam hodně, o tom není sporu. Jsou ale i další aspekty, o kterých není sporu, co se téhle demonstrace týká. Jde z ní větší mrazení, než snad z nastávající zimy...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...