Banga a Ortel – dvě strany téže falešné mince…

Druhý prvního provokuje, první druhého odsuzuje. Oba si myslí, že lidé jsou blbí, bezmozci bez paměti. Jeden musí pro přitáhnutí pozornosti bouchat dveřmi, druhému stačí, když si oblékne poněkud "jinou" košili…

.

Skupina Ortel má určitou fanouškovskou základnu, kterou už asi jen málo čím může překvapit. K tomu, aby na sebe přitáhla pozornost, bohatě stačí, když si obléknou její členové košile s lebkami. Správně totiž předpokládají, že se najde sem tam nějaký pitomec, který jim na tenhle trik skočí, a veškerou marketingovou rachotu odvede za ně.

Naproti tomu Radek Banga se k přitažení pozornosti ke své osobě nemusí převlékat ani do trenýrek, jemu stačí, když vstane, odejde a zapíská si při tom. Pak už stačí všemi směry vykřikovat, že jeho odchod a pískot byl znakem občanské uvědomělosti a snad i odvahy.

Jako by dnes byla nějaká odvaha odněkud odejít…

V případě Radka Bangy jde spíše než o odvahu o obyčejnou hroší kůži. Stačí přeci působit jako poněkud roztomilý malý rebel, na první pohled s přijatelně odměřenou dávkou furiantství. Občas si obléknout oblek s motýlkem a zatančit valčík, aby většině přihlížejících vsugeroval vidinu slušného Roma, který to někam dotáhl…

Na frontmana skupiny Ortel je v současnosti ukazováno prstem s tím, jak ošklivou a fuj má tento člověk minulost, kde kdo mu vidí do hlavy, protože naprosto přesně ví, jak přemýšlí, jak sní své sny o hákovém kříži, o židovských a cikánských dětech nebodnutých na kůly ani nemluvě.

Fajn, připusťme na kratičkou chvíli, že směr myšlenek pána, co si říká Ortel, má hnědavou barvu. O to víc by nás mělo zajímat, jakou barvu mají tedy myšlenky jeho názorového oponenta v této kauze – Radka Bangy.

Marně si lámu hlavu nad tím, kam zařadit člověka, který ve svých textech popisuje sex a vztah k ženám tak zvrhlými výrazy, které jsou v jeho písních měřitelné v takové hustotě, že kdyby něco podobného zpíval Ortel ve smyslu chování se k jakékoliv menšině, jaká Vás napadne, už by hnil v kobce hluboké dvacet metrů, s jedním metrem hnijící studené vody na dně.

Jako bychom si v tomto sporu vůbec neuvědomovali, kam až se dostal během několika krátkých let náš vkus, a to nejen ten hudební. Jestliže lze písně Ortela nazvat odrhovačkami, podle některých lavírujících na hraně zákona (osobně netuším, co je na hraně zákona na slovech o strachu z islámu, islámu, kterého se v našich končinách nebojí jen konvertovaný muslim, nebo člověk – křesťan/ateista, bez pudu sebezáchovy…), jak potom nazvat texty Radka Bangy, ve kterých létají dámská přirození jako vlaštovky na jaře a sperma tam stříká jako hasičská hadice typu C..?

Oba tito pánové by podle mého názoru neměli se svou tvorbou ve slušné společnosti co pohledávat. Když už bych si ale měl vybrat, tak byl mnohem raději, kdyby moje dítě slyšelo píseň volající po uvědomění si vlastní národní integrity, jakkoliv může být ve stylu odrhovačky, než aby slyšelo o tom, jak si raper Banga představuje vztah mezi mužem a ženou. Námitky typu, že Banga zpívá o něčem, co děláme přeci všichni, neberu.

Dovolím si tvrdit, že jen málokdo a už vůbec ne všichni, má potřebu vyjadřovat se o sexu a lásce (tohle slovo se snad ani v souvislosti s texty pana Bangy nedá použít…)  tak expresivním způsobem, jako je tomu právě v Bangových textech.

Takže se celá věc dá shrnout tak, že tady máme dva zpěváky, kteří aby na sebe upoutali pozornost, musí udělat něco, čím spoustu lidí naštvou.

Jestli je tohle umění, jestli je tohle směr, kterým chceme, aby se ubíral náš vkus, tak nám nepomůže ani svěcená voda.

P.S. - je velmi příznačné, že zrovna na tomto serveru nefungují odkazy na stránky s vulgárními a sprostými texty Radka Bangy, které ještě včera fungovaly. Ztučnělá písmena, která měla čtenáře navést na tyto texty, nechám ve svém článku dále tučné - jako memento určité skutečnosti, na kterou jsme salámovou metodou nuceni si zvykat...

.