Z deníku - Afghánistán...je pět odpoledne...
Tam někde venku v horách, na úpatí kóty číslo – dosaďte si jaký chcete, stejně to napsat nemůžu…, je vesnice, o který jsou zpravodajci víc než přesvědčený, že její obyvatelé nejsou jen obyčejní rolníci, co se dřou na kamenitých políčkách. Ani žádní pasáčci koz…
,,Bus" (slangově vrtulník) nás vysadil na druhý straně horskýho hřebenu. Do svítání zbývá pár hodin a my musíme překonat docela slušný kus cesty. Sice se dá dostat na druhou stranu hřebenu i chůzí po vrstevnici a tak vlastně horu obejít na její protilehlou stranu, jenže to by trvalo moc dlouho a tak nás čeká tvrdej výstup kolmo přes hřeben. Je to namáhavější, ale potřebujeme šetřit čas. Díky přístrojům pro noční vidění se orientujeme slušně i ve tmě, ale je to stejně o hubu.
Je strašná zima, to je tady v ,,Áčku" v horách vždycky k posrání. V noci zima jako v Rusku a přes den si připadáte jako kuře na grilu. Něco podobnýho jsem zažil už kdysi na misi v Iráku. To ještě naše jednotka neexistovala, byl jsem tehdy příslušníkem ,,dvaadvacátý speciální" (nyní ,,Šestistáprvní") , ale to jsem byl o pár let mladší a myslím, že ani tam snad nebyla v noci taková kosa, jako je tady v afghánskejch horách.
Postup je pomalej a namáhavej.
Svítání nás chytlo pár set metrů za hřebenem na druhý straně. Musíme ještě sestoupit asi 300 metrů. Jenže máme problém. Jsme na severovýchodní straně hory a tak vycházející slunce pere přímo do nás. To je na hovno, nikdy nevíš, co na tobě může odrážet sluneční paprsky a poslední co potřebujeme, je to, aby někdo z nás házel ,,prasátka“ do údolí.
Jsme rozptýlení v linii sestupu a každý jistí svůj palebný sektor. Musíme počkat, až slunce postoupí víc na jih. Pak už nás bude krýt stín skalisek a bude menší riziko, že si nás někdo odspodu všimne.
Konečně můžeme sestupovat níž a pomalu se nám to daří. Touhle dobou jsme měli už být dávno zalehlý na místě cíle, ale sestup kamenitou strání nás zdržel víc, než kdo z nás čekal.
Dalekohledem pozoruju stavby hluboko pod sebou a napadá mě, že vlaštovky jsou na tom se svými hnízdy líp. Obsadili jsme skalní rozsedlinu, odkud máme nerušený pohled na vesničku. Už jsme viděli i nějaký pohyb, ale nezdálo se, že by po ránu Taliban nějak přeháněl aktivitu.
Prostě normální ráno ve vesnici, jakých jsou po celé zemi mraky. I ty kozy a ovce jsme už zaregistrovali, zvonečky nemá každá z nich, ale jen ty kusy, co asi vládnou přirozenou autoritou a vedou stádo. Jako u lidí – musel jsem se usmát…
Petr už připravil nejdůležitější součást naší mise. Vypadá to – no řekněme jako větší dalekohled o jednom tubusu, jen už na první pohled mnohem složitější. Spouští test baterií a slabé, tiché a táhlé zabzučení, doprovází rozsvícení nejdřív třech kontrolek (červené, žluté a zelené). Za vteřinku, nebo dvě zhasne červená a žlutá a pod krytem zůstává svítit jen zelená.
Kouknu na Petra a ten zdviženým palcem signalizuje spokojenost. Systém deaktivuje a potom už jen čekáme. Voda ve vaku na ,,krovkách“ je teplá a hadička v puse, kterou si občas tu vodu natáhnu, chutná jako ta nejhnusnější žvýkačka na světě.
Ještě, že nejsme na jižní straně, to by nám slunce definitivně vysálo i morek z kostí…
Krátce po poledni ožila vysílačka. Vlastně se neozval žádný opravdový hlas, jen vysílačka přijala sekvenci, kterou dekódovala jako uloženou v paměti a vydala tichý zvukový signál pro ,,zelenou“.
,,Go“
Kdyby byl signál jiný, dostali bysme ,,Stop“.
Předpoklad je takový, že v popoledním žáru budou všichni ti, kvůli nimž jsme tady, zalezlý ve stínu svých ,,domků“ a o to jde. Vlastně ani přesně nevíme, proč někomu záleží na téhle v prachu a kamení zapomenuté díře. Doufám, že ten ,,někdo“ ví, co dělá, protože já vím, že to, na co se už řadu hodin díváme dalekohledy, do soumraku nebude existovat…
Sejmout na férovku chlapa, kterej po mně střílí - to mně potíže nedělá, ale tohle je tak strašně neosobní, až mně z toho běhá mráz po zádech. Z těch lidí tam dole vidíme jen postavičky a přitom je jedním zmáčknutím odsoudíme k smrti. Někomu by to možná takhle vyhovovalo, já z toho mám husí kůži...
Petr poslušný signálu ,,Go“ aktivuje naše ,,maličké“. Test baterií zabzučel. Červená, žlutá, zelená – blik a už jen zelená…
Laserový naváděcí paprsek propojil naše stanoviště s domkem, který má na své stěně cosi modrého a je tak nejlíp zaměřitelný z celé vesnice. Vlastně to ani žádná ,,vesnice“ není, jen pár domků z bláta a kamení. Marně si lámu hlavu, proč jsme tady. Je snad pod těma barabiznama vchod do nějakého jeskynního komplexu?
Sice se mně to nezdá, ale už jsem v týhle zemi dost dlouho, abych věděl, že tady je možný skoro všechno.
Neslyšeli jsme je přiletět. Vlastně to ani nebylo možný, určitě se držely hodně vysoko a z ,,dohledu“ případných talibanských Stingerů (ručně odpalované protiletadlové střely typu země – vzduch), nebo ještě záludnějších a přesnějších překvapení, které na ně mohly klidně odkudkoliv přiletět.
Vojenské námořnictvo USA, které dostalo stejně jako naše česká jednotka rozkaz ke spolupráci, vyslalo dva letouny F-14 Tomcat. Když se přiblížily a detektory laseru daly jejich operátorům zbraňových systémů vědět, že navázaly ,,kontakt“ s naším naváděcím paprskem, vypustili každý ze svých gondol po jedné laserem řízené pumě GBU – 12…
Ty ,,napojily" své senzory na náš laserový paprsek a svezly se po něm k zaměřenému cíli...
Z vlastního zásahu si pamatuju jen to, že jsem měl nasazené chrániče uší a otevřenou hubu dokořán kam až to šlo. To kvůli vyrovnání tlakové vlny. Když to přišlo a my jsme se váleli jeden přes druhýho ve skalní mezeře, vím jen, že jsem si uvědomil -,,kurva, nejsme dost daleko! Určitě nejsme dost daleko…!!“
Byli jsme dost daleko. Ale ten hnusnej prach si sedal snad půl hodiny – možná dýl.
Těch pár domků prostě zmizelo. Rozvaliny se nedaly skoro rozeznat od okolního terénu.
Dodnes nevím, proč jsme tam byli a kdo byly ty postavičky, které jsme viděli mezi domky. Zmizely a s nimi i těch pár ,,vlaštovčích“ hnízd.
Dodnes se budím v noci, protože mě pronásleduje sen.
Slyším letadla (která jsem však tehdy neslyšel) a zároveň vidím, jak z vesnice na úpatí hory ,,tam někde“ běží stádo koz. Za nima běžej malí kluci, je jich jako máku, jsou stejně velcí, jako kamarádi mojí dcery ze školky.
,,...kurva, to nám nikdy nikdo neodpustí..."
Smějou se a vískají. Pak se zastaví a já slyším zabzučení testu baterií – červená, žlutá a zelená…
Nežije se s tím dobře, ale žít se s tím musí…
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Vrah hodil tělo ubodaného muže do žumpy, tam tlelo dva měsíce. Dostal 20 let
Krajský soud v Ostravě poslal na dvacet let do vězení 62letého Karla Machalu za to, že předloni v...
Rakety ATACMS jsou stěžejní, ale Rusové se mohli připravit, míní analytici
Rakety dlouhého doletu ATACMS, které USA poskytly Ukrajině, by mohly oslabit ruskou logistiku a...
Prokletím očkování možná je, že chrání proti smrtelným chorobám, míní Válek
Přímý přenos V Česku stále rapidně přibývá případů černého kašle. Jednou z cest, jak se proti nemoci chránit, je...
„Není podstatné být vidět, ale mít výsledky.“ Politici reagují na konec ministryně
O demisi ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09) byl premiér Petr Fiala...
Specialista na controlling - HO, dovolená navíc #x4FEf
INDEX NOSLUŠ s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat:
40 000 - 50 000 Kč
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...