Cherchez la Femme - Vztek... (Nebezpečný příběh pro velký holky)
Projížděla jsem pomalu čtvrtí, kde bydlí máma a snažila jsem se vidět víc, než bych bývala mohla vidět při rychlém a normálním průjezdu. Věděla jsem, kde by se mohl Skála a jeho kámoši popelit. Sama jsem tam v jejich věku taky sedávala s kamarádkama a provokovaly jsme kluky. Bylo to na lavičkách na okraji lesoparku. Toho lesoparku, kde našli Irenu… Vrtala mně v hlavě ta lepící páska, co s ní prý měla Irena přelepená ústa. Pochybuju, že něco takového nosí jen tak běžně sedmnáctiletej fracek po kapsách. Srovnávala jsem si taky časové údaje tak, jak se ke mně dostaly. Mámě volala Irena po půl devátý večer. Do doby, než jí našel ten pán se psem, utekla řada hodin. Tak jsem si tak přemýšlela a najednou vidím před sebou u kraje silnice stojícího, tmavě modrého ,,Golfa“. Právě se k němu blížil na skejtu kluk.
Vysokej, vytahaný triko a kapsáče. Na hlavě kšiltovku…
Byla jsem od toho auta ještě kus, tak jsem zajela taky ke krajnici a čekala jsem, co se bude dít. Samozřejmě to byl Jindra Skála. V autě byly vidět zezadu obrysy dalších dvou lidí. Vzpomněla jsem si, jak začala Irena v Bohnicích šílet, když uviděla toho kluka na skejtu. No, musím uznat, že nějaká podoba se Skálou tady byla. ,,Drátky“ v Irenině hlavě se spojily a záchvat paniky byl na světě.
A tak jsem přemýšlela dál.
Co když ti tři jeli autem od Plzeňský ulice nahoru a potkali Irenu, jak jde sama ulicí…? Co když zastavili a nabídli se, že jí svezou nahoru?
Nastoupila by? Pravděpodobně ano, vždyť toho cápka znala od vidění. V takovém autě se klidně mohla válet i cívka s lepící páskou… Klidně mohli zajet na cestu, co vede do parku. Ve třech by hubenou Irenu klidně odnesli až bůhví kam. Tak by ani nemusely nikde po zemi být stopy zápasu. Jen jedna věc mně do toho mýho fantazírování nezapadala. Nevím, kdo byli ti další dva, ale Skálu přeci ségra znala. Muselo mu být jasný, že ho může prozradit. Vím, že je to hrozný, ale napadlo mně, že by bylo logický, kdyby Irenu úplně ,,sfoukli“…
Z Golfu stojícího přede mnou vylétl nějaký papír a hned za ním cigaretový vajgl. Obojí skončilo na trávě vedle silnice. Jestli něco nesnáším, tak jsou to lidi, co dělají okolo sebe bordel a co si myslí, že ONI můžou všechno a každý je povinnej, uhnout jim z cesty a uklidit po nich…
Nevím, co mně to napadlo, ale najednou jsem byla venku z auta a šla jsem směrem ke Golfu. Položila jsem jednu ruku na jeho střechu a sehnula se k otevřenému okénku.
,,Ty vole, to snad je ta kráva né…“- hubenej blonďák na místě spolujezdce, kterého jsem nikdy neviděla na mě zíral s vytřeštěnýma očima a hubou dokořán. Ty oči měli zvláštní výraz. Jejich panenky měli jiný poměr k duhovce, než normálně bývá a mně došlo, že je sjetej po nějakým fetu.
,,Drž hubu debile, to je její ségra!“- tohle byl mladej pan Skála. Plnou hubu žvýkačky, div že si nevykloubil sanici. Drze si mně prohlížel a jeho sebejistota byla k zblití. Pak se ozval mlaďas na místě řidiče – toho jsem taky neznala.
,,Hele kočko, doufám, že ty nemáš taky krámy…?!“
Uvnitř auta vybuchl smích a mně vybuchl v hlavě ohňostroj. Víc důkazů jsem nepotřebovala slyšet. Hrábla jsem rukou dovnitř auta a chytila do prstů vlasy řidiče. Druhou rukou, kterou jsem měla položenou na střeše auta jsem chtěla hrábnout dovnitř taky, ale už jsem to nestihla. Ten hajzl, co jsem ho držela za vlasy zprudka otevřel dveře a já jsem odlítla s chomáčem vlasů v dlani a upadla jsem na silnici. Byla klika, že zrovna nic nejelo, jinak bych asi měla smůlu…
No, tu jsem měla každopádně. V mžiku byli všichni tři venku z vozu a začali do mě kopat. Nevěděla jsem, co si mám chránit dřív, jestli hlavu, nebo břicho. Nakonec to bylo jedno. Bylo mně jasné, že mně jde o kejhák. Nebyl to hezkej pocit.
Najedenou se ozval zvuk a mně zněl, jako hlas záchranné trubky. Byl to autobus, který troubil, protože jsme se mu motali v dráze. Jediná linka, která sem nahoru jezdí -číslo 123. Frajeři mě nechali na pokoji a mazali ke Golfu. Skála se ještě než odběhl, ke mně sklonil a zasyčel mně do obličeje -,,nic nám nedokážeš ty píčo! Táta má takový právníky, že skončíš ve cvokárně s tou svojí debilní ségrou…!“
Stála jsem u mámy v obýváku a celá jsem se klepala. Ne ze strachu, ne od bolesti – ale vzteky. Nikdy jsem nezažila podobný pocit bezmoci, zoufalství a ponížení. Máma nebyla naštěstí ještě doma, měla ale přijít každou chvíli. Ani jsem nevěděla, jak jsem se k ní dostala. Vím, jen, že řidič toho autobusu otevřel přední dveře a ptal se mně, jestli jsem v pořádku a jestli nemá zavolat policajty. Vůbec si nepamatuju, co jsem mu řekla, vím jen, že zas dveře zavřel a odfrčel.
Džíny byly v celkem v pohodě, jen jsem je oprášila, ale tričko bylo špinavý a potrhaný. Šla jsem k Ireně do pokoje a v její skříni jsem si půjčila jedno její. Litovala jsem, že jsem tam vozem. Měla jsem tak strašnou chuť na panáka, až bych brečela. Máma ale asi stejně žádnej alkohol doma neměla. Když jsem nemohla pít, tak jsem snad jen tak ze zvědavosti mrkla do skříňky v kuchyni. Nic moc jsem tam nenašla, tak jsem alespoň zbaštila nějaké sušenky – potřebovala jsem cukr do krve. Pak jsem si ale vzpomněla, že v jiné skříni u mámy bych měla mít ještě nějaké své věci. Ta skříň byla v garáži a tak jsem tam zašla. Potřebovala jsem se soustředit na něco – na cokoliv. Adrenalin po tom hnusném zážitku ještě pořád spaloval moje tělo a díky jeho přemíře v mé krvi se moje svaly stále nekontrolovatelně třásly. Ve skříni jsem opravdu pár svých věcí našla. Myslela jsem, že tam na dně najdu taky svoje činky – jednoručky a posilovací ,,péra“. To je takový to nářadí , co má dvě držadla spojená k sobě čtyřmi pružinami . Ty se dají v případě malé síly sundat z držadel a můžete cvičit jen s tolika, kolik jich dokážete natáhnout. Když jsem střílela závodně z luku, zvládla jsem tři pružiny. Nic moc, že jo. Ale tehdy jsem byla dorostenka, tak to zas tak malá síla nebyla…
No, činky a péra jsem ve skříni nenašla, ale našla jsem tam něco jiného. Byl tam plátěný sáček. Vážil skoro deset kilo a jeho obsah při dotyku chrastil a cinkal. Ten pytel byl plný malých ocelových kuliček. Okamžitě jsem si vzpomněla, jak se kvůli nim táta s mámou hádali. Táta byl pytlák. A byl taky výbornej lukostřelec, to on mě přivedl k luku. Pytlačil, ale ne s lukem. Střílel hlavně bažanty a to jak na chalupě, tak tady v Praze. V kopci nad Košířema bylo v době mého dětství bažantů hodně a nějaký ten ,,kohout“, jak jim táta říkal se sem tam ozve z lesoparku i dnes. Táta je ale nestřílel lukem. Udělal si na to speciální prak a právě ty kuličky mu sloužily jako munice. Máma byla naštvaná, bála se, že někdo tátu udá a nejen že bude mít popotahovačky se soudy, ale hlavně ta ostuda byla pro mámu nemyslitelná. Táta dostal ty kuličky od nějakého svého kamaráda. Ten dělal někde ve fabrice a tam se vyráběla kuličková ložiska. Vzpomínám si, jak táta říkal, že od luku je k praku jen krůček a že ten, kdo to umí s lukem, prak je pro něho hračka…
Taky říkal, že kdyby tou kuličkou dostal člověk z rozumné vzdálenosti naplno zásah do hlavy, že by to asi byl jeho konec…
Prak jsem našla pod sáčkem. Byla to krásná práce. Táta byl strašně šikovnej a s kovem to uměl. Tělo praku si vyfrézoval a později dohladil na brusce. Táta pracoval jako obráběč kovů v Motorletu a byl prý jeden z nejlepších, co tam kdy měli. Prak byl vyrobený z materiálu, ze kterého se vyrábějí součástky do letadel. Byl lehký, ale zatraceně pevný. Jeho rukověť se zdála zvláštní, ale to bylo sklopnou opěrkou.Ta se při střelbě opřela o předloktí ruky, ve které se prak držel. Přesně podobně vyrobené praky se prý prodávají v každém army – shopu. Sklopila jsem opěrku a zkušebně jsem natáhla gumu. Byla zpuchřelá a chtělo jí to vyměnit. V army – shopu se prý prodávají i náhradní gumy…
Za pár minut jsem zase seděla v autě a v jeho kufru ležel těžký plátěný sáček. Prak jsem měla v kabelce na sedadle vedle sebe…
Další kapitola a ukázka z mé knihy - ,,Cherchez la Femme"
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Vladimír Kroupa
Silní Putinovi ustupují, zatímco slabí s ním statečně bojují…
Začíná to vypadat, že nejsilnější ze západních států začínají ustupovat Putinovi, a zároveň začínají házet Ukrajinu přes palubu. Jak že to řekl Churchill?
Vladimír Kroupa
Co (některým...) voličům Andreje Babiše absolutně nedochází…
Tito někteří voliči argumentují hlavně tím, že za jeho vlády jim bylo lépe. Měli více peněz, ceny byly mnohem nižší, mohli si koupit více zboží, a dokonce i něco do slamníku pro strýčka Příhodu jim zbylo...
Vladimír Kroupa
Andrej Babiš – generátor dluhů. A ještě se tím chlubí…
Při sledování včerejší předvolební debaty na Nově jsem jen lapal po dechu. Už ale vím, proč se pan Babiš předchozích debat neúčastnil – nechtěl dát více času svým rivalům, aby jeho cancy a lži rozprášili po každé debatě...
Vladimír Kroupa
Co je na Rusku teroristického?
Někteří to vidí tak, že nic. Všechno je v pořádku, Rusko využívá svého práva na velikost a sílu, Ukrajina si může za lekci ze slušného chování sama, a jestli ne sama, tak spolu se Západem...
Vladimír Kroupa
Ani omylem se nechci zastávat Ruska, ovšem…
... některé horké hlavy by se měly zchladit. Mám na mysli hlavy některých novinářů a televizních redaktorů, a hlavně politiků. Našich...
Vladimír Kroupa
Pro ukrajinské civilní oběti ruských zločinů můžeme udělat víc…
Současně s tím, můžeme udělat něco pro sebe, hlavně pro ty z nás, kteří stále nevěří, závidí, nenávidí a názorově stojí na straně, která není morálně ospravedlnitelná...
Vladimír Kroupa
Kdo má největší strach z potenciálního prezidenta, Petra Pavla…?
Na hlavu Petra Pavla, toliko kandidáta na prezidenta ČR, se v posledních dnech snesla vlna kritiky za jeho minulost, respektive za to, jak se k ní staví.
Vladimír Kroupa
Ideální muž a ideální žena. Konečně jsem na to sám pro sebe kápnul…
Kdekdo si s tím láme a lámal hlavu. Je fakt, že co člověk, to názor, pocit a priorita. Po dlouhodobém studiu tohoto problému jsem alespoň já sám pro sebe tomu přišel na kloub...
Vladimír Kroupa
Rus nekreslí červené linie, Rus páchá krvavé linie…
Ještě ani není jasné, kdo vlastně vyhodil do luftu část Kerčského mostu, ale už je jasné, jak blízko má Putin k Hitlerovi...
Vladimír Kroupa
Nechápu, proč někdo nechápe, že je Putin vrah a zloděj…
Jak moc musejí být zblblí lidé, co se stále zastávají Putina a jeho zločinných záchvatů? Kde tací vyrůstali, jaký vnitřní řád nasávali s mateřským mlékem...?
Vladimír Kroupa
Hledám na Západě toho, kdo chce válku. Zn. Marně…
Nějak tomu nerozumím. Podle zpráv a informací z Ruska, Číny, nebo Běloruska, prý Západ nemyslí na nic jiného než jak rozpoutat válku, na to, že nejpozději zítra budou státy Rusko, Čína a Bělorusko ze strany Západu napadeny...
Vladimír Kroupa
Začátek ruské mobilizace – konec začátku Putinova pádu…
Sir Winston Churchill mi snad odpustí, že jsem trochu překroutil jeho citát z Druhé světové války. Ruský prezident Putin si to ale „zaslouží“...
Vladimír Kroupa
Jestli se Rusové rozzlobí, tak prý budou zlí…
To, že jde o národ v podstatě zlý, jak stádo čertů, to krom skalních proruských rekt-alpinistů, už u nás ví snad každý. Že lžou druhým i sami sobě, to víme taky. Jo, a ještě to, že se mají čeho bát...
Vladimír Kroupa
Omezenci žijí jen ve městech…
To je jasný fakt, pro který jsou nepopiratelné důkazy. No řekněte, umí snad běžný Pražák zabít, stáhnout a vykuchat králíka? Umí si snad Pražák převléci své značkové sako za umatlané montérky? Neumí, omezenec jeden...
Vladimír Kroupa
Jak demonstranti na Václaváku zapomněli na příčinu…
Sešlo se jich tam hodně, o tom není sporu. Jsou ale i další aspekty, o kterých není sporu, co se téhle demonstrace týká. Jde z ní větší mrazení, než snad z nastávající zimy...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...