Čtenářský deník - "Jednou orel"

Tak tahle kniha je doslova pochoutkou pro všechny, kdo se zajímají o život a myšlení profesionálních vojáků. Ale nejen pro ně. Hlavně je to kniha pro všechny, co si myslí, že už o životě vědí všechno...

Knihu "Jednou orel" napsal v roce 1968 Anton Myrer. Asi známější je jiná jeho kniha, kterou známe pod názvem "Poslední kabriolet". Jsem však přesvědčený, že i "orel" si zaslouží nemenší pozornost. Je to příběh Sama Damona, muže, který už jako mladý muž vstoupil do americké armády, aby se mohl zúčastnit První světové války. Ale nenechte se mýlit, není to oslavná kniha na válčení a zabíjení. Je to poutavé a velice přesvědčivé vyprávění - svědectví své doby, které by neměli zavrhovat ani ti, co "vojáčky" zrovna nemusí. Sam nás provede nejen První světovou válkou, ale i meziválečnými lety v USA, ukáže nám, jak nezvratně musela přijít světová finanční krize, a jak se s ní musel vypořádat voják z povolání. Další etapa jeho příběhu je psaná v pekle války (té Druhé světové...) v Pacifiku, kde čelí nejen Japoncům, ale i neskutečným nástrahám svého odvěkého nepřítele - kolegy důstojníka Courtneye Massengala. Tento sobecký a do morku kostí špatný člověk ovlivňuje osud nejen Sama Damona, ale i mužů, kterým Damon velí.

Massengal zneužívá veškeré možné intriky ke kariérnímu postupu,  a protože ví, že se ve skutečnosti vojenskému umění a odvaze Sama Damona nemůže ani přiblížit, snaží se znepříjemnit mu život jak jen to jde. Bohužel je to často i doslova přes mrtvoly...

Celý životní příběh spěje k nezvratitelné konfrontaci, ke které dojde na dalším válčišti, kde se oba hlavní protagonisté setkají - ve smrtících džunglích Vietnamu na konci šedesátých let minulého století. I když se může jevit, že jde o příběh hrdiny a padoucha - klasická šablona - přesto by bylo takové chápání knihy "Jednou orel" velmi povrchní. Je to tlustá kniha, jejíž množství stran si však čtenář doslova vychutná. Protože se na knižních pultech objevila právě v roce 1968, tedy v době, kdy se Amerika potácela ve vietnamském šílenství, stala se doslova přes noc bestselerem. Nikdo, kdo asi takovým peklem neprošel, nemůže plně porozumět myšlení a chování mužů, kteří tu smůlu měli. Tato kniha však poodhrnuje alespoň trochu oponu...

                                                          --------------------------------------------- 

"Damon se zevnitř kousal do tváře a pozoroval statek. Pohled na dvojici Němců, jak bezstarostně stojí u stěny, ho znovu rozzuřil. Probudila se v něm vzpomínka na události předchozí noci. Těsně po půlnoci ohromeně zjistil, že se žádný protiútok nekoná, že na pravém křídle žádní Francouzi nejsou, že kolem nich proudí a řítí se pouze Němci jako o posledním soudu a že budou smeteni, aniž by jim bylo dopřáno alespoň trpké uspokojení z toho, že na chvíli zadrželi nepřátelský útok. Šok vystřídal vztek a nakonec nezvladatelná zuřivost. Bojoval dobře. Když po prvním výpadu nemohl navázat spojení s poručíkem Harrisem, dodržel rozkazy, kryl Johansena, Turnera a Krazewského, střílel a běhal z místa na místo  -  a nakonec se ocitl úplně sám, zadýchaný ve křoví na konci železničního náspu u lesa. Vztek a pocit zodpovědnosti ho hnaly zpátky..."

                                                           --------------------------------------------

"Vešli do dlouhé chladné místnosti, která už byla prázdná. Seržant si svlékl kabát a opasek s pistolí a pověsil je na věšáček nad matrací. "Trest před družstvem by ho zničil, Dave. Jenom by to povzbudilo jeho nesnášenlivost, stal by se z něj rebel a nebyl by k ničemu. Tohle se událo mezi námi dvěma a tak to taky zůstane. Pokud si s ním nedokážu poradit, nezasloužím si, abych měl na rukávu tři proužky"

Devlin ho chvíli pozoroval.

"Ukládáš si strašně moc pravidel, Same."

"Možná."

Latríny stály uprostřed bahnitého políčka za stájemi pro důstojnické koně. Zpráva se rozšířila rychle - kolem popocházela snad polovina roty. Krazewski stál s přikrývkou kolem ramen, doprovázen asi čtyřmi dalšími lidmi: jedním z nich byl Tukela, který také pocházel z Gary a teď k němu s vážnou tváří hovořil; rukama naznačoval krátké, rychlé pohyby.  Krazewski na jeho rady vůbec nedbal. Byl obklopen fanoušky  a vrátila se mu sebejistota. Když Damona zahlédl, drsně se zasmál a zavolal: "Už jsem si myslel, že se neukážete."

"Když něco řeknu, že něco udělám, Krazewski, tak na to můžete vsadit čtvrtletní plat."

"Připadalo mi, že jste tvrdil, že nebudete mít na rukávu proužky..."

"A nelhal jsem," odpověděl stručně Damon. Svlékl si sako uniformy a podal je Devlinovi.

                                                             ---------------------------------------------

"Odkud přicházel tenhle pocit bezútěšnosti, který neustále sílil a visel nad ním jako mrak? Bál se, seděl v tom tropickém šeru a zachvěl se strachem. Kolem vchodu do kavárny přešli kolébavým krokem dva strážní s puškou přes rameno: to povýšené fanfarónství  na ukrácení chvíle, vlastní vojákům všech dob a zemí při vykonávání strážní povinnosti. S úšklebkem se podíval na svoje ruce. Voják. Celý život vojákem. Jednotvárné zaměstnání plné náhod, odsouzené k pohrdání v časech míru, vynesené k nejstrašnější moci v čase války..."

                                                                ----------------------------------------------

No, dá se tady snad něco dodat...?