Miláčku, dneska ne…

K napsání tohoto článku mi byl inspirací předvčerejší blog kolegyně, která psala o tom, jak je těžké přimět muže k sexu. Já dnes píšu o tom, jak je pro muže těžké se sexu vyhnout... P.S. - nebrat vážně, ženo má!!! :-)))

Když jsem přišel večer z práce domů, sotva jsem pletl nohama. A to mi bylo jasné, že mě čeká ještě noční…

…a na tu se mi ten den nechtělo. Ne že bych ženu nemiloval, ale prostě jsem byl utahaný jako kotě, a kotě, když je utahané, tak spí. Naštěstí byla ta moje venku se psem, takže jsem měl chvíli na to, abych rozjel akci - večer bez sexu.

Krok první - převlékl jsem se do vytahaných tepláků, které jsem vytáhl z koše na špinavé prádlo, kam už opravdu dost evidentně patřily. Na horní část těla jsem navlékl zaprané tílko, které totálně rozplizlo zbytky mého svalového tonusu, a proměnilo můj trup v neforemnou hmotu kůže, chlupů a sádla.

Krok druhý – vytáhl jsem z lednice konzeru s vepřovým ve vlastní šťávě, aby tuk v ní hezky vytemperoval na pokojovou teplotu, a mohl mně později při večeři nechutně stékat po bradě.

Krok třetí – vyndal jsem ze spodní přihrádky lednice velikou cibuli, která smrděla, jen se na ni člověk podíval, a kterou jsem naplánoval přikusovat k tomu rozteklému vepřovému.

Krok čtvrtý – schoval jsem svůj kartáček na zuby.

Krok pátý – schoval jsem do skříně všechny předměty, které by mojí ženě mohly napovědět, že je středa, a je tedy někde nečeho třeba. Namátkou jmenuju třeba kalendář, knihy Hoši od Bobří řeky, Malý velký muž, Rudá bouře, Okamžitá akce, Hra na fanty, Běsnění, Chýše pod horami a Velký cirkus. Zvláštní pozornost jsem věnoval uschování všech dílů rodokapsů, na jejichž titulní straně byl vyobrazen nějaký svalovec, co objímal krásnou děvu. Obzvláště hluboko, pečlivě, a pro jistotu do úplně jiné skříně než ostatní nebezpečné publikace, jsem zahrabal knihy Čuk a Gek, Dva divoši, a Kladivo na čarodějnice.

Krok šestý – na manželčin noční stolík jsem naaranžoval publikaci pro domácí kutily, s názvem – Udělej si sám. Na ni jsem položil knihu s názvem - Nulová šance.

Krok sedmý – schoval jsem manželčinu noční košilku, a pohodil jsem jí na postel teplákovou bundu po babičce.

Krok osmý – namočil jsem žínku, abych mohl tvrdit, že už jsem se umyl, a mohl se naoko divit, že vážně netuším, proč tedy pořád tak smrdím potem.

Krok devátý... jsem nestihl, a co bylo horšího, v momentě, kdy v zámku zarachotily manželčiny klíče, zapomněl jsem, čeho se měl týkat.

Manželka si k večeři dala plátek celozrnného chleba, se slovy, aby prý neměla těžké zažívání, při čemž na mě významně a nebezpečně zamrkala. Já si otevřel konzervu s vepřovým a oloupal si cibuli. Otevřel jsem si svijanskou desítku.

Otevřel jsem si druhou svijanskou desítku.

Smrdím i z dálky, žena se jde umýt.

Jdu si na balkon zapálit fajfku nacpanou smradlavým Tarasem Bulbou.

Smrdím.

Manželka vychází z koupelny a vchází do ložnice. Vychází z ložnice a vyhazuje teplákovou bundu po babičce do skříně s hadry na podlahu. Na jejím dně nachází důmyslně maskovanou skrýš, kde se spolu s Dvěma divochy krčí Čuk a Gek, i s Kladivem na čarodjnice. Vrací se do ložnice, kde si obléká zbrusu novou průsvitnou košilku, kterou si ten den koupila, a která prý pro mě měla být překvapením. Jsem velmi překvapený.

Jdu se schovat do koupelny.

Na oko rozlobeně volám z koupelny na manželku, že už se mi zase, tenhle týden už po třetí, ztratil kartáček na zuby...

Z ložnice mě volá žena. Vycházím chca nechca z koupelny. Vím přesně, jak se cítili křesťané při pochodu do jámy lvové.

Otevírám dveře do ložnice.

Vidím svou ženu. V rukou drží pouta obalená plyšem, bičík a elektrický paralyzér.

Krok devět! -  vrací se mi paměť…