Stíny... - Kapitola č.2...

Pokračování příběhu o tajemství, o smrti a o tragedii, která ovlivnila běh dějin. O něčem, co odporuje všemu, co si myslíme, že o našem světě víme. O tom, co se asi skrývá v tajném kódu z minulé kapitoly...

Zvláštní bylo, že jsem neměl druhý den na dlani žádný puchýř. Červený obtisk ,,dvojitého" kříže však byl stále dobře znatelný. Vyřídil jsem si v knihovně na odpoledne volno a telefonem jsem se ujistil, že budu u pana profesora Poláčka vítaný.

Cestou k němu jsem koupil lahev červeného vína, protože jsem věděl, že to je jedna z mála neřestí, které si starý pán dopřává.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Víte příteli, nejzvláštnější na tom všem je, kde jste tan vzkaz, mohu li to tak říci, objevil. Říkal jste, že váš děd byl Židem? Byl praktikujícím, nebo šlo jen čistě o příslušnost k Davidovu národu?"

Na první otázku pana profesora jsem odpověděl, že ano, na druhou, že nevím. Babička měla od války spoustu let na to, aby zlikvidovala všechny stopy případné náboženské příslušnosti. Když jsem si ale uvědomil, za jakých okolností a v jaké době byl děda zatčený, bylo mi jasné, že znaky, vedoucí k židovské národnosti musely být odstraněny hned, jak první Němec překročil 15. března, 1939, hranice naší země.

,,Hmm, kdyby byl váš děda aktivním vyznavačem své víry, zřejmě by vzkaz ukryl nějakým jiným způsobem, ale zase na druhou stranu je fakt, že tam, kam ho ukryl, měl mnohem větší šanci ujít pozornosti toho, kdo by ho snad neoprávněně hledal. A dost možná, že ho ani v těch knihách, o tom opičím divochovi, nezakódoval on, ale někdo docela jiný. To se už ale asi nikdy nedozvíme..."

,,A co si o tom textu myslíte vy, pane profesore? Co mají znamenat ta slova o -,,mrtvém - živém? O nějaké pravdě a smrti? Je mi divné, že, ať o židovské kultuře mnoho nevím, nemám pocit, že bych z těch slov cítil cokoliv, co by mělo s Judaismem něco společného..."

,,Ano, je to zvláštní. Slova o mrtvém - živém, jako by napovídala, že jde o Ježíše Krista. Hned další slova se ale týkají někoho, kdo byl údajně pálený a topený. To by v souvislosti s Kristem nedávalo smysl. Zkusme si to rozebrat, mladý muži. Nejdříve mně ale dolijte vína, lépe mi to po něm myslí. I když si to můj lékař nemyslí..." zasmál se profesor Poláček svému vtipu.

Víno jsem mu dolil, on si dal labužnický doušek a postavený čelem k oknu, začal nahlas rozebírat několik možností.

,,Vezmu to od konce - ,,...šestý bok, byť všechny čtyři mají, tam hledej kov, v němž smrt svou pravdu tají..." - tak tuhle větu asi momentálně nedokážeme vysvětlit. Je jasné, že se jedná o popis nějakého místa, kde se ukrývá cosi, co je označováno jako ,,kov". To místo se nachází někde, kde -,,...spával ten, jenž první zkoumal to, co mlčelo, byť k řeči bylo stvořeno..." - to podle mě znamená, že místo, zvané ,,šestý bok", se musí hledat někde, kde snad bydlel někdo, kdo cosi zkoumal. Něco, co má souvislost s ,,mrtvým - živým" a s nějakým předmětem z kovu.

Co ale znamenají slova o plátnu, které je kovem, když smrt - řekněme určuje, jak se má ,,kov" využít, aby zabíjel? To je něco, co v tuhle chvíli také nevysvětlíme..."

Profesor se pohupoval na patách, pravou rukou si mnul vousy na bradě a levou měl opřenou v bok. Byl jsem potichu a ani jsem nedutal, věděl jsem z minulosti na Vysoké škole, jak brilantní mozek a jaké vědomosti skrývá ta částečně olysalá hlava, ověnčená jen věnečkem stříbrného chmýří, stařeckých vlasů.

,,Co mi to jen připomíná? Proč nějaké takové tajemství opatroval někdo, kdo byl Židem? Nevíte, Libore, jestli ten pan Stehlík, co za ním vaše babička byla s tím vzkazem, jestli byl také Žid?" obrátil se profesor prudce od okna čelem ke mně.

,,To, to nevím, ale možné to je. Jen nevím, jak by tehdy unikl pozornosti německé, protižidovské mašinerie..." zarazil jsem se nad profesorovou otázkou a mnul jsem si prsty levé ruky popálenou dlaň z předchozího večera. Jak už jsem psal, puchýře jsem tam neměl, ale začervenalá kůže mě stále trochu svědila.

Profesor Poláček si toho všiml. Zeptal se mě, co mám s rukou a já, i když jsem se obával, že mě bude mít za blázna, vyprávěl jsem mu o tom, jak jsem k zarudlé dlani přišel. Když jsem se dostal k popisu místa, na kterém že jsem to měl ve chvíli bolesti položenou dlaň, profesor se zprudka nadechl a naráz do sebe obrátil obsah své sklenky.

,,Ach Bože!" zaúpěl.

,,Už stárnu! Vždyť je to všechno jasné! Tedy všechno ne, ale něco ano!"

Profesor se chvíli přehraboval v zásuvce svého stolu a k mému velikému překvapení odtamtud vytáhl popelník, dva doutníky a krabičku zápalek. Se slovy - ,,Jestli teď není chvíle na kousek doutníku, tak už nebude nikdy..." mně jeden z nich podal a třesoucí se rukou připálil jak mně, tak sobě.

,,Vidět mě můj doktor, tak ho ranní mrtvice, ale vy to na mě nepovíte, že mám pravdu..." zamrkal na mě lišácky a pohodlně se opřel do svého křesla.

,,Když jsem považoval onoho ,,mrtvého - živého" za Ježíše Krista, mýlil jsem se, ale abych tak řekl - obor jsem strefil správně. Nu, kdo jsou ti, kteří, ač mrtví, jsou stále živí...?"

Jeho zdvižené obočí, podporující jeho otázku mě nenapovědělo vůbec nic.

,,Snad upíři, nebo živé mrtvoly - zombie?" plácnul jsem nesmyslně.

,,Ech, blbost..." mávnul profesor rukou a řekl to, co jsem si v podstatě sám myslel.

,,Přemýšlejte člověče! Někdo je živý, normálně živý člověk, jako vy, nebo já. Potom zemře, ale v podstatě žije dál. I za sto, pět set, nebo za tisíc let ho lidé znají. Je jen jedna síla, která dokáže uchovat v paměti jméno a činy jednotlivce. Sice občas, tedy vlastně většinou, si jeho skutky tak trochu ohne a přibarví ke své potřebě, ale v základě je stále udržuje v povědomí lidstva. Pojmenovává po takových lidech místa na Zemi, stavby a co já vím, co ještě."

Pořád jsem profesora nechápal.

,,Víra přeci člověče! Jen víra, v našem případě křesťanská víra, dokáže udržet jméno člověka v paměti. A jak? Inu, zkrátka takového člověka kanonizuje, prostě ho prohlásí za svatého!"

,,A vy myslíte, pane profesore, že v tom vzkazu jde o nějakého svatého z křesťanské víry? A proč tedy potom vzkaz, týkající se někoho takového ukrýval někdo, kdo byl Žid - můj děda...?"

,,Ano, to je záhada, na kterou vám zatím odpovědět nedokážu. Ani na to, kde se ukrývá ona ,,pravda" a proč by měla zabíjet."

,,A proč mě dosud svědí a pálí dlaň? Na to, pane profesore odpovědět umíte?

,,Tak ani to nevím, ale vím už, kdo je ten ,,mrtvý - živý"...!"

,,Kdo?"

,,Vy to nevíte? Vždyť jste to měl sám doslova na dosah dlaně..."

Pokračování (snad) příště...